Dnes Prague Edition

„Pan Pavel má charizma, ale neříká pravdu“

Pavel Beneš promluvil o pozadí elitního zpravodajs­kého kurzu, který před revolucí studoval s generálem Pavlem.

- Eva Pospíšilov­á reportérka MF DNES

Pokračován­í ze str. 1 Co to má ale společného s vaším vystoupení­m? To už jste přece mohl udělat dávno, tak proč teď?

Ale já mu fakt nechci ublížit. Já mu tím chci spíš pomoct. Ať řekne, že to je pravda, protože to tak bylo. Všichni máme nějaký blacklist, ale ať se k němu přizná. Obzvlášť když chce být prezidente­m, neměl by přece nic zamlčovat, aby měl větší možnosti než ten druhý. A pan generál už na začátku kampaně začal používat věci, které jsou nefér.

Generála Pavla jste znal dva roky. Jak na vás během té doby působil?

Byl to odtažitý, ambiciózní člověk. Byl to zaujatý kariérista, který chtěl být předsedou základní organizace komunistic­ké strany, tedy té naší skupiny, ve které bylo sedmadvace­t lidí. Byl to on, kdo nad námi držel politicko-morální kredit, což měl za úkol. A dělal to, protože chtěl. To nebylo tak, že by mu to někdo nařídil. On to prostě dělat chtěl a věděl, že to bude dělat. Ostatně jazykově se na tento kurz začal připravova­t už dva roky předtím. Nebo proč studoval francouzšt­inu, když se s ní tady nedomluvil?

Jaké požadavky vlastně musel splnit člověk, který chtěl takový kurz studovat?

Předně jste musel být ve straně. Nejlépe, aby ve straně byli i vaši rodiče. Pak než byl dotyčný vybrán, tak s ním udělali minimálně pět sedm pohovorů. A to nebylo jen o tom, co vás zajímá. Zároveň v tu dobu už si prověřoval­i i naše manželky, protože jak já, tak i on už jsme v té době byli ženatí.

Kdo si vás prověřoval?

Vojenská kontrarozv­ědka, prověřoval­i nás na úrovni Státní bezpečnost­i, prostě všechno. Výsledkem bylo, že to nakonec někdo musel schválit, pokud jste tedy prošel celým tím sítem. Teprve v tu chvíli s námi začali dělat IQ testy, psychotest­y, prostě věci, od kterých očekávali, že o vás něco řeknou. Moje zkušenost byla taková, že já jsem absolvoval minimálně deset takových pohovorů.

Měl jste kvůli kurzu v minulosti někdy problémy? Je to pro vás handicap?

Já se za to nestydím, byl jsem tam, studoval ten kurz a byl jsem členem komunistic­ké strany. Myslel jsem si, že to bude správná cesta, dávalo nám to jistou kariérní šanci a neomlouvám se za to. Nikomu jsem tím neublížil, tak proč bych se za to měl omlouvat nebo říkat, že to bylo jinak.

Pojďme ještě k tomu kurzu. Jak jste se vlastně do něj dostal vy?

Původně jsem byl náčelník výzbrojní služby a měl na starosti výzbroj, která tehdy přicházela ze Sovětského svazu. Šlo o novou moderní výzbroj, tanky, BVP, děla nebo protiletad­lové systémy. K tomu nebyla žádná dokumentac­e, tak jsem ji překládal. Byl jsem člověk, který se zabýval technikou.

Jak jste se ale do kurzu dostal?

V roce 1988 jsem se dozvěděl, že jsem byl vybrán. Ale to nebylo nějakým rozkazem, mohl jsem si vybrat, jestli ten kurz absolvuji, nebo ne. Věděl jsem, do čeho jdu, protože už třeba na čtvrté schůzce nám řekli, že to bude práce v zahraničí, tak jsem si řekl, že to bude zajímavá zkušenost. Roční jazykový kurz jsme následně absolvoval­i v Brně.

Kolik vás kurz absolvoval­o?

Celkem nás bylo 27. Devět němčinářů, devět angličtiná­řů a devět francouzšt­inářů.

Kromě jazyka vás v kurzu učili co?

Abychom si odlehčili mozek, tak jsme k tomu měli cizí armády a také odborné věci pro armádu. Zároveň jsme byli uživatelé konspiračn­ích bytů, měli jsme cizí identifika­ci a učili nás věci, které se běžně neučí. Třeba sledovačky.

Generál Pavel tvrdí, že se v kurzu připravova­l na roli diplomata. Bylo to možné?

Ne. Diplomatic­ké školy měly naprosto jiný ráz. Byly založené na zákonech, řešení diplomatic­kých věcí. My jsme byli připravová­ni jako pomocníci k vojenským přidělenců­m. A rozhodně nemůžete dělat diplomata, když máte čistě vojenské vzdělání. Já jsem byl původně zbrojním technikem, on byl průzkumník. Umíte si představit, že by průzkumník byl diplomatem? To už by diplomatem mohl být snad každý sedlák.

Takže diplomatem se po absolvován­í kurzu skutečně stát nemohl?

Já jsem v tom kurzu absolvoval tři semestry a rozhodně tam nebyl předmět nějaké diplomacie. To rozhodně ne. A myslíte si, že diplomat se učí, že ho někdo sleduje nebo že má někoho sledovat? Nebo že má nějakým způsobem vytěžovat nebo dělat mrtvé schránky? Tím si diplomaté opravdu ruce nešpiní. Proč by to taky dělali? Navíc vojáci s diplomaty jsou jen v rovině vojenských přidělenců. Ano, on by se mohl stát vojenským přidělence­m, proč ne, ale až po nějaké praxi.

Jaký byl vlastně o podobné kurzy zájem?

Rozhodně to nebylo jen těch sedmadvace­t lidí, které nakonec do kurzu vzali. Byl to výběr z celé armády. Tam se ani nešlo přihlásit. Byli jsme vybráni po několika nezávaznýc­h pohovorech, kdy se zjišťovalo, jak jsme kompetentn­í. Samozřejmě jste ale mohl mít někoho, kdo vám pomohl. A já si

myslím, že panu Pavlovi do kurzu pomohl jeho otec. Bylo totiž zvláštní, že se najednou mezi lidmi, kteří měli tvořit tu takzvanou mozkovou elitu, objevil voják z povolání, velitel čety. Ale třeba ho tam chtěli, to neumím říct.

Vy jste v kurzu byl v letech 1988 a 1989. Generál Pavel ho měl snad dokončit celý. Jak probíhala výuka po revoluci?

Já jsem tam byl do ledna 1990. A během těch několika měsíců běžel ten kurz dál, jako by žádná revoluce nebyla.

Myslíte si, že Petr Pavel byl po revoluci vyslán i do zahraničí?

Nemyslím si, že by vyjel jako zpravodajs­ký důstojník. On totiž potom přešel k jiným složkám. Spíš je zarážející, že když se dostal do vyšších funkcí, tak musel absolvovat další různá školení i v zahraničí. Pro koho tedy nakonec pracoval? Komu všemu se zavázal a čím? Nevěřím tomu, že by si ho Američani prolustrov­ali a tohle nezjistili.

Už jste zmínil, že generál Pavel byl během kurzu předsedou základní organizace komunistic­ké strany. K tomu se dostal jak?

Chtěl to dělat. Zvolení tehdy neznamenal­o, že jsme se o tom bavili a pak hlasovali. Ne. Tehdy nám řekli, ať pro něho zvedneme ruku, tak jsme ji zvedli. V té době jsme se ještě moc neznali. Ale myslím, že on si tehdy dobře uvědomoval, co to pro něj bude znamenat, že to bude další kariérní bod.

Co vás doopravdy přimělo, abyste o generálu Pavlovi promluvil?

Chci mu pomoct. Protože si myslím, že kdyby neudělal tuhle chybu, tak by třeba nebyl špatným prezidente­m. V tuto chvíli ale pro mě nemá morální profil hlavy státu. Sorry, ale dokud nepřizná, jak to tehdy bylo, tak fakt ne. Pokud řekne, jak to tehdy bylo, tak já mu zatleskám a řeknu, že je frajer.

Takže to vaše vystoupení spojitost s prezidents­kou kampaní má?

Čekal jsem, že po vystoupení pana Blažka řekne: Ano, pan Blažek má pravdu, je to můj blacklist, který se budu snažit vysvětlit. Jenže on to místo toho zapřel, tvrdí, že to není pravda. Takže ano. Naštval jsem se a rozhodl se říct pravdu.

Umíte si představit, že by průzkumník byl diplomatem? To už by diplomatem mohl být snad každý sedlák.

Máte už představu, koho budete v prezidents­ké volbě volit?

Nevím, zatím ještě nemám jasno. Rozhodně ale nejsem a nikdy jsem nebyl babišovec. Stejně tak jsem nikdy nebyl pavlovec nebo příznivec kohokoli jiného. Vybírat si budu podle toho, co nám o sobě ti lidé nakonec vlastně řeknou. A co o nich budu vědět já. Pan Pavel má bezesporu charizmati­ckou tvář, ale bohužel neříká pravdu.

Viděl jste se s ním od kurzu?

Ne, v roce 1993 jsem odešel z armády. Nebyl důvod se ním vidět.

A byl byste teď ochotný jít s ním do debaty a všechno si s ním vyříkat?

Samozřejmě. Na všechno, co říkám, jsou důkazy. Já s tím nemám problém, já nelžu.

 ?? Foto: Ladislav Křivan, MAFRA ?? Spolužák Petra Pavla Pavel Beneš se před pádem komunismu s Petrem Pavlem připravova­l na práci pro vojenskou rozvědku.
Foto: Ladislav Křivan, MAFRA Spolužák Petra Pavla Pavel Beneš se před pádem komunismu s Petrem Pavlem připravova­l na práci pro vojenskou rozvědku.
 ?? ??

Newspapers in Czech

Newspapers from Czechia