Výročí v rozjitřené době

Ještě nikdy jsme neslavili výročí 17. listopadu v tak napjaté době. Válka pár set kilometrů od nás, energetická krize, inflace, rozbíhající se prezidentská kampaň… Proč i v těchto těžkých časech znovu vyvěsit vlajku a oslavit tento svátek?

Od počátku událostí, které u nás přinesly konec nedemokratického, represivního režimu, uplynulo třiatřicet let. Je to dlouhá doba. Už dávno jsme za stav naší země a veřejného života zodpovědní my sami. Současnost vytváříme svými činy, svým rozhodováním ve volbách, svými chybami, přetrvávajícími předsudky, ale i svými občansky obětavými činy, jakými byla třeba rozsáhlá pomoc ukrajinským uprchlíkům v jarních měsících.

Na minulý režim už se nemůžeme vymlouvat, odešel daleko do historie. Ve své dospělosti jej zažili už jen ti, kterým je více než padesát, tedy méně než čtyřicet procent obyvatel.

Výročí nás zastihuje v mimořádně komplikovaných souvislostech. Na nedaleké Ukrajině probíhá surová a dramatická válka, která se nás bezprostředně týká. A to zdaleka nejen tím, že v naší zemi přebývá okolo čtvrt milionu válečných uprchlíků.

Právě tato válka v součtu s důsledky pandemie koronaviru přináší nebývalý hospodářský otřes provázený vysokou inflací, agresivními cenami energií a nejistotou, která otřásá našimi osobními plány i ekonomickou situací v zemi. Blíží se také volby do prezidentského úřadu, které pokaždé dokážou naši zemi rozdělit na nesmiřitelné odpůrce a přívržence nejvážnějších kandidátů, jejichž zvolení či nezvolení bude jistě mít důsledky blížící se konci světa.

Jako občan a volič bych si přál, aby se příští hlavou státu stal kdokoliv, koho už se nebudeme muset ptát, co dělal před listopadem 1989. Nutně se potřebujeme posunout dál. Kolem sebe i před sebou vidíme problémy a výzvy, které vyžadují novou perspektivu a myšlení nezatížené dnes už vzdálenou minulostí. V současných dramatických kulisách musíme otevřít budoucnost pro ty, kteří v ní budou chtít uspořádat svůj život podle vlastních, generačně formulovaných vizí.

Co je odkazem Listopadu?

Problémů je dnes kolem nás až příliš. Blízká válka ukazuje, že mír a pokojný život nejsou samozřejmostí. Je třeba počítat i s takovými možnostmi vývoje, na které bychom raději ani nepomysleli. A že potřeba bezpečnosti znamená spolupracovat s jinými, nemyslet jen na sebe a umět si představit i jiné hrozby, než jaké vidíme omezenou perspektivou dneška.

Tolik prvků nejistoty vytváří příležitost pro dezinformace a rostoucí neklid. Jedině soudržná společnost s neustále obnovovanou vysokou mírou shody a sociálního porozumění jim může účinně čelit.

Každý rok se v těchto listopadových dnech mluví o odkazu událostí v roce 1989. Měl jsem tehdy šťastnou příležitost podílet se na průběhu událostí v samotném centru dění – jako spoluzakladatel Občanského fóra, jako jeden z členů vedení a vyjednavačů jeho Koordinačního centra, jako účastník těch nezapomenutelných týdnů, během nichž se podařilo bez násilí a bez obětí zásadně změnit charakter našeho státu, aniž by byly ochromeny státní instituce nebo bylo ohroženo bezpečí obyvatel. Jaký je tedy odkaz Listopadu 1989?

Na prvním místě je třeba mít jasné cíle. Tehdy tím hlavním cílem bylo nastolení demokratického politického systému se standardním působením politických stran v parlamentní formě vlády. Jakmile se podařilo otevřít prostor pro svobodnou společenskou diskusi, pro nezávislý tisk a média bez cenzury, ukázalo se, že ve společnosti je přes velmi rozrůzněné názory základní shoda.

Velká většina občanů si přála ukončení nadvlády jedné politické strany a pokojný přechod k demokracii. Jako aktéři tehdejších událostí jsme si velice dobře uvědomovali, že je třeba postupovat odvážně, rozhodně a jednoznačně, avšak obezřetně. Tedy nedopustit vznik agresivní konfrontační atmosféry, která by mohla vést k vyřizování účtů a třeba i k násilí a obětem. Vyjednávat tehdy bylo nutné nikoliv z lásky k tehdejší komunistické straně nebo ze strachu z ní, nýbrž proto, abychom předešli možnému konfliktu, jehož důsledky by mohly přerůst přes hlavu všem.

Nedat si vzít ideály

Mezi tehdejšími ideály bylo později tolikrát zesměšňované vítězství pravdy a lásky nad lží a nenávistí. Dnes zní pateticky, ale fakta by vždy měla vítězit nad dezinformacemi, stejně jako respekt a porozumění jsou základem zdravé společnosti, zatímco nenávist ji ničí. Úcta k právu a hodnoty právního státu také stály na počátku tehdejších změn jako jeden z jejich základních cílů. A jedním z nejčastějších hesel týdnů a měsíců změn byl Návrat do Evropy.

Základní hodnoty se prosadit podařilo, byť do ideálního státu má Česká republika stále dost daleko. Jsme součástí demokratické a silné Evropské unie, ve které je náš hlas slyšet. To ostatní je – a nadále zůstane – pouze na nás samotných. Na naší schopnosti udržovat a uvádět v život ideály, z nichž vznikala naše demokratická současnost.

Často říkávám, že mám svůj stát rád a že pro mě představuje velkou hodnotu. Jsem proto ochotný mu občas i něco odpustit. Třeba politiky, které bych já nikdy nevolil, ale volili je jiní. Neodpustil bych mu ale, kdyby měl zůstat bez ideálů a bez historické paměti. Nadcházející státní svátek je příležitostí nejen k vyvěšení vlajky, ale i k tomu, abychom si tyto hodnoty znovu připomenuli.

Blízká válka na Ukrajině ukazuje, že mír a pokojný život nejsou žádnou samozřejmostí.