Příliš vaty na jednu Korunu
Překvapivé množství zbytných zápletek ubíjí první díly páté řady seriálu Koruna. Pozdější děj naštěstí vtáhne.
Nudná. Plná vaty. Chladná. S víceméně negativními recenzemi se v Británii setkala pátá řada ostře sledovaného seriálu Koruna. Jedna z nejúspěšnějších produkcí Netflixu vykreslující život královny Alžběty pomalu spěje do finále, aktuální série je předposlední a popisuje život britské rodiny mezi lety 1991 a 1997.
Tedy patrně v nejtěžších časech: rozvody, osamělost Diany vedoucí k potřebě na sebe upozornit, požár hradu Windsor, aféra Tampongate. Že zachycují vesměs neradostné roky, které rozhodně nelze shrnout jen památným proslovem „Annus horribilis“, vykreslují tvůrci dvěma symboly.
Tím prvním je otazník nad chátrající královskou jachtou Britannia, kterou královna jako mladá křtila a kterou musí pro nezájem Tonyho Blaira o financování oprav odstavit. Druhým je scéna, kde si školák William zoufá nad předpotopní Alžbětinou televizí a radí, aby si konečně pořídila satelit. Měnící se svět a z toho plynoucí důsledky pro kostnatící královskou rodinu jsou tedy
hlavními motivy série. Relativně klidná 90. léta nenabídla scenáristovi Peteru Morganovi dostatek munice na ztvárnění historických událostí. Tedy pomocných berliček, které v předchozích řadách držely diváky v neustálém, až osudovém napětí. Bez nich se však z Koruny stane pouhá vztahovka.
Morgan si toho byl zjevně vědom, zakomponoval proto do jednoho z dílů vyvraždění carské rodiny a spekulace, zda britský král mohl masakru z roku 1917 zabránit. Patrně nejpropracovanější
díl série přivedl na scénu i postsovětské Rusko a vtipně ztvárněného Borise Jelcina.
Tvůrci si ostatně i v dalších dílech série pomáhají flashbacky do minulosti, což trochu potvrzuje věty ze zmíněných recenzí, že série obsahuje příliš vaty. První dva díly lze takto odepsat úplně. Koruna pak naštěstí dostane švih sice schematickým, ale zlehka podaným příběhem Mohameda Al-Fayeda a jeho syna Dodiho.
Pátá série nabídne již druhou
kompletní proměnu ústředního obsazení. V rolích princů Philipa a Charlese zaujmou charismatičtí Jonathan Pryce a Dominic West. Elizabeth Debicki podává třicetiletou Dianu jako osamělou a vnitřně smutnou ženu. Série nicméně stojí spíše na straně Charlese, když zdůrazňuje jeho marný boj se zatuchlými oficialitami dvora.
Alžběta Imeldy Stauntonové trochu ustoupila do pozadí, aby jen trpitelsky přijímala rány moderního světa a na vše reagovala lpěním na
dogmatech. Královna zde nevyznívá úplně pozitivně, což možná – vzhledem k nedávnému úmrtí samotné Alžběty II. a následnému smutnění – podvědomě nutilo ostrovní kritiku k takovým odsudkům.
Pro nebritské diváky si totiž jinak série vesměs zachovává svůj standard doplněný vynikajícím filmařským řemeslem.