Co zbylo z Petra Fialy

Nástup jeho vlády měl být návratem k hodnotám. Ale jak s tím souvisí podpora totalitního rozvědčíka na prezidenta a spousta dalších věcí? Paradoxně – a dost naivně – Fiala trvá na hodnotách jen v EU, kde na ně ale všichni ostatní kašlou.

Ještě před rokem se nám Petr Fiala prodával jako „hodnotový“premiér, jehož vláda „dá Česko dohromady“. Tak zněl oficiální volební slogan jeho trojkoalice SPOLU. Ani ne po roce ve funkci premiéra je ale z Fialy spíš „bezhodnotový“premiér, který ve volbě prezidenta jménem vlády veřejně podporuje i někdejšího totalitního rozvědčíka Petra Pavla a jemuž se politicky i lidsky nesourodá pětikoaliční vláda rozpadá pod rukama.

Začněme generálem Petrem Pavlem, na nějž poslední dobou praskají stále horší totalitní hříchy, o nichž nám pozapomněl říci. Fiala měl cestu k moci mediálně bezprecedentně umetenou, protože většina médií neskrytě fandila jeho „opobloku“. Čtyři roky v opozici tak víceméně jen rozdával líbivou prázdnotu vyplněnou osobitou prací rukou. Proto premiérovi nyní ve vládě nedělají vůbec dobře méně příjemné otázky novinářů, které se navíc rapidně zhoršují s tím, jak se zhoršuje i bezradnost jeho vlády.

Dobře to ukázal nedávný pořad CNN Prima NEWS „Co na to premiér“. Ohledně podpory generála Pavla stačilo pouhých pár slov a Fialova řeč těla, z níž byste hádali, že ho ve studiu posadili na nějakou mučicí židli – a věděli jste všechno, co jste snad ani vědět nechtěli. Premiér se zle kroutil a nakonec z něj vypadlo, že Pavel „naplňuje naši představu o tom, jak má vypadat hlava státu“. A ještě přidal řeči o tom, že má prý „respekt k ústavě a demokratickým principům“.

Fakt? Docela by mě zajímalo, jak na to Fiala přišel, protože zrovna tohle nám někdejší lampasák s mimořádným talentem malovat podezřele kýčovitý autoportrét zatím nikdy neukázal; nikdy prostě ještě nebyl v takové situaci, aby mu v cestě případně stála ústava nebo demokratické principy. Zato víme, že prokázal obdivuhodný respekt k totalitnímu režimu, jemuž věrně sloužil. A pravda, doslova přes noc dokázal stejně věrně začít sloužit i novému režimu. Hodnotová pružnost mu jistě nechybí.

Podpora Pavla v cestě na Hrad ale souvisí i s tím, proč Fialova vláda připomíná bandu žoldáků: ani tři strany premiérské koalice SPOLU nebyly schopné najít vlastního důstojného kandidáta na prezidenta. Kdo se pak má divit, že ministra financí dělá Zbyněk Stanjura, který se vždycky zajímal jen o vlastní finance? A který vlastně ve vedení ODS přežil jen kvůli tomu, že před časem při volbě první místopředsedkyně nečekaně vybouchla Alexandra Udženija a on prostě zaskočil?

Zeptejte se lidí z průmyslu, který bojuje o přežití kvůli drahým energiím, a řeknou vám, jak zoufalý ministr Stanjura je: k neznalosti financí a fungování ekonomiky přidává ještě vlastní ego mluvící hlavy, což je vždycky vražedná kombinace. Nikoho proto nepřekvapí, že „windfall tax“museli na poslední chvíli přepisovat zástupci firem, na které by padla také, i když vůbec nespadají do potrestaných oborů.

Hodnoty a naivita

Přitom Fiala s „windfall tax“počítá už několik měsíců. Víme to i proto, že vládní komunikační zmatky kolem ní dokázaly během jediného dne na burze dotčeným firmám odepsat 40 miliard korun, což je zatím nejdražší vládní komunikační chaos. A že už jsme jich zažili. Tím to ale celé bohužel nekončí. Sotva „windfall tax“vláda protlačila Sněmovnou, oznámili právníci Úřadu vlády, že je neslučitelná se stejnou daní, kterou navrhla EU. To už připomíná satiru.

A stejně tak Fialovo vyjádření, že věří, že Evropská komise nedovolí Německu napumpovat pět bilionů korun do svého průmyslu, protože by to zničilo ten náš, neschopný konkurovat. Jaké načasování: Německo, které už si zmíněný fond rychle schválilo v parlamentu, oznámilo, že začíná do své ekonomiky pumpovat první bilion.

Fiala, jenž nesnáší kritiku, buď začal žít ve vlastním snovém světě, kde pořád pluje na svých velkých hodnotách, nebo ho jeho poradci izolovali od reality. Anebo obojí. Reálným výsledkem jeho „hodnotového“vládnutí každopádně je, že z Česka udělal jednu z posledních zemí, která v EU v současné energeticko-ekonomické krizi ještě pořád nehájí vlastní národní zájmy, protože se kvůli plynu bojí Německa. A také EU, jíž předsedáme. Proto český premiér dál čeká na nějaké společné evropské řešení, které stále nepřichází. Místo něj ale jako obvykle přišlo to německé.

A to Fialovi prý šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová říká přátelsky „Petře“, jak si spolu rozumějí! Aby také ne, když český premiér nestojí německé šéfce Evropské komise v cestě. Vlastně by bylo skvělé, kdyby Fiala ze svých hodnotových oblak konečně seskočil na zem a začal doma i v EU konečně vládnout prakticky a pragmaticky. Problém je, že on zahodil hodnoty jen s generálem Pavlem, zatímco dál hodnotově sní ve všech důležitých věcech.

Nejhorší na tom je, že nad vlastním premiérem už zlomili hůl i mnozí politici z ODS. Ti na rozdíl od něj dávno vidí dvě věci: zaprvé, že se Fiala na roli premiéra prostě nehodí. Místo klasické politické řežby by si radši v klidu četl nějakou moudrou politologickou knihu – nejradši svou vlastní. A zadruhé, že jeho vládu ničí i její komplikované složení, které plodí stále horší neakceschopnost, deficitní kompromisy a komunikační chaos. I když: z vládního výjezdu do Kyjeva si Fiala přivezl metál…

Fiala buď začal žít ve vlastním snovém světě, nebo ho jeho poradci izolovali od reality.