V jednotě je síla? Ne, v rozhádanosti
Oslavili jsme výročí 17. listopadu, již třicáté třetí. A nejen v těchto svátečních dnech slýcháme, že naše společnost je rozdělená jako nikdy. Propisuje se i do nadcházejících prezidentských voleb. Mnozí kandidáti se opírají o osvědčené heslo, že spojí společnost.
Nejde o problém zdaleka nový, na rozdělenost společnosti při minulých volbách narážel i Miloš Zeman, když sliboval, že chce být prezident sjednotitel. Na strunu sjednocování hráli ale i ostatní kandidáti a nota bene i většina kandidátů do Senátu při letošních zářijových volbách mluvila obdobně. Vlastně se v posledních třiceti letech o rozdělené společnosti mluví neustále, s oblibou o ní rozmlouval i první český prezident Václav Havel.
Jak to tedy, že když všichni chtějí tolik sjednocovat, jsou ve společnosti pořád takové příkopy? Dříve narození si možná vzpomenou na kdysi okřídlené ironické rčení, že skutečný klid na světě bude, až padnou všichni bojovníci za mír. I když totiž řeči o rozdělené společnosti mohou na první poslech znít nepříjemně, v důsledku jde vlastně o projev hlubokého demokratického zdraví české společnosti.
Dnešní rozštěpenost – babišovci, okamurovci a zemanovci versus strany pětikoalice – může působit leckdy až otravně. Koneckonců mnohdy se pohádají i sousedi nebo kamarádi, kdo je dnes větší zloděj či populista. Nicméně současné poměry jsou opravdu mnohem lepší, než kdyby zde existovala mrtvolná povinná shoda. Klidu na práci jsme si užili dosti před rokem 1989, nemyslíte?
Co by za naši dnešní „rozhádanost“dali lidé v letech 1938–1945, že? Spoluobčané někdy lehkovážně naříkají, to snad není ani možné, jak hluboké jsou dnes příkopy ve společnosti, to by se za Masaryka nestalo. Sancta simplicitas! Prvorepubliková společnost byla rozdělená ještě více než ta dnešní, a nadto do hry vstupovaly německé, maďarské a slovenské strany. Jestliže si někdo první republiku maluje jako nebe na zemi, kde všichni nekriticky aplaudovali tatíčku Masarykovi, velmi se plete.
Až bude zase nějaká televizní, youtuberská či politická osobnost rozumovat, jak je to úděsné, že je naše společnost rozdělená a že tomu tak nikdy nebylo, tak jen shovívavě pozvedněme obočí. Ostatně ani třeba Joe Biden (a před ním opačně Donald Trump) Spojené státy nijak nespojuje, obdobně Emmanuel Macron Francii a další a další. Naopak spojenou jednolitou společnost mají v KLDR, v Rusku či na Kubě, nicméně to snad u nás nikdo rozumný nechce.
Važme si naší mnohobarevnosti a rozdílnosti. A vzývačů konce rozhádanosti se ptejme: A jak byste si tu jednotu vlastně představovali? Chcete snad ve finále nanovo jen jednu jedinou nerozhádanou stranu? V pestrosti a nejednotě je naše síla!