Tak to se ti povedlo, prcku! Zemřel stvořitel čísla 68
Nikdo neměl na zrození české hokejové hvězdy výraznější vliv než její otec, Jaromír Jágr starší.
Silnými sedláckými pažemi odhrabal sníh na zamrzlém rybníku Čabárna mezi Hnidousy a Cvrčovicemi a vytvořil tříletému synovi první kluziště. Otce i kloučka spojovalo jméno a příjmení, později též urostlá figura či ochota dřít.
Jaromír Jágr starší ze všech lidských bytostí nejzásadněji ovlivnil hokejovou kariéru Jaromíra Jágra mladšího.
Říkal mu prcku, skoro nikdy jej nechválil. Mnohokrát mu vyčinil a postavil ho do latě, když měl sklony ke fňukání. Nelíbilo se mu, když chodil s modelkami. Předal mu šéfování v kladenském klubu a přiměl jej, aby nastoupil na pražském mistrovství světa na jaře 2015.
Jako třeba Kanaďan Walter Gretzky v Brantfordu vycepoval legendární číslo 99, on stvořil osmašedesátku. V úterý ve věku 82 let zemřel.
Poslouchám jen tátu
To on malému Jaromírovi ukazoval, jak se přešlapuje, drží hůl nebo dělá klička. To on ho přivedl do přípravky. S manželkou Annou s ním chodili na veřejné bruslení.
Jágr junior leccos vylíčil v knize Z Kladna do Ameriky: „Nikdy jsem se netajil tím, že největší zásluhu na mém růstu měl táta. A nikdy jsem nikoho jiného neposlouchal. Snad s výjimkou Maria Lemieuxe.“
Jedna z prvních rad zněla: „Pořád musíš mít utažené tkaničky. Jak začneš šmatlat, už se to neodnaučíš.“
Další následovaly: „Tlač se před bránu. Tam se rodí gólové šance. Jen k tomu potřebuješ mít páru.“
„Na turnaji mezi zápasy neblbni. Nelítej. Šetři síly. Odpočívej, jinak se pak budeš na ledě sotva plazit.“
Sám se vinou zdravotních potíží mezi profesionály neprosadil. Zanícenost mu ovšem nechyběla. A vyžadoval ji též od svého potomka.
„Než bych dostal gól, radši bych ten puk sežral!“popichoval ho, když se mu zdálo, že málo bojuje.
Ani třeba pět nastřílených gólů Jaromírovi nezaručilo pochvalu od nejpřísnějšího kritika.
„Prcku, měl jsi jet tamhle. Prcku, tady jsi udělal chybu!“láteřil, až ho musela paní Anna mírnit.
Sám šel příkladem. Statečně vstával na ranní tréninky žáků PZ Kladno. Stal se členem realizačního štábu s koučem Beranem či vedoucím týmu Černým. Vyrobil klukům branku, na niž mohli na zahradě pálit z hladké desky. „Stála mezi višněmi. Chodili tam skoro každý den,“vyprávěl v rozhovoru pro MF DNES před patnácti lety.
Řvaní je k ničemu
Víc než na příkazy sázel na inspiraci, drobné provokace houževnatého dítka. Stačilo pronést: „Vsadím se, že tohle nedokážeš!“
A Jaromírovi už se jiskřilo v očích, sám si ordinoval mamutí dávky kliků a dřepů, počty si zapisoval do notýsku. Nepotřeboval drába ani kontrolora. „Rodiče často řvou, což je k ničemu. Náš mladej si sám vedl evidenci, o které jsme ani nevěděli,“vyprávěl Jágr.
Jednomu z nejlepších sportovců české historie vštěpoval taky obecnější hodnoty. Vztah k hospodářství, smysl pro povinnost.
Den před ligovou premiérou v kladenském dresu ho nechal až do večera makat na poli, protože se dílo prostě muselo dokončit.
Varoval ho před pomluvami závistivců. Chránil jej před křivdami. V sedmé třídě mu pomohl k úřednímu postaršení mezi dorostence,
aby mezi vrstevníky, které převyšoval, nezakrněl.
Když se vlasatý idol po zisku prvního Stanley Cupu vrátil z Pittsburghu na léto, otec se ujal role mediálního asistenta. Novináři mu volali do kanceláře v práci, on si do sešitu zapisoval, kdo a kdy přijede, načež předával instrukce Jaromírovi.
Mazej na stadion!
Postupem času stále víc respektoval „prckovy“názory. „Čím je starší, tím většího dělá machra!“pravil zvesela v říjnu 2007.
Když synek v patnácti debutoval v reprezentační šestnáctce, zakázal otci, aby dorazil do Olomouce na utkání s Finskem, jelikož by jen umocňoval jeho trému. A tak se nechtěný divák tajně schovával v hledišti a před další partií se Sověty mu po ženě pouze poslal vzácně vlídný vzkaz: „Nebylo to špatné, ale musíš víc střílet. Táta.“
Jinak ovšem dovedl i na plnoletého chlapce přitlačit. Jako třeba pár hodin před ligovým semifinále proti Spartě v březnu 1990. Po příchodu domů jej našel unaveného a otráveného ze sporů s kladenskými nadřízenými.
„Co tu děláš?“tázal se ho.
„Nejdu tam, bolí mě koleno.“„Děláš si ze mě srandu? Obleč se a mazej. Ať už tě tu nevidím!“
Růžolící junák vyskočil z gauče a pádil do haly, kde zazářil hattrickem a zařídil srovnání série na 2:2.
Podobně si junior stěžoval do telefonu o rok a půl později při Canada Cupu. Nelíbilo se mu, že ho kouč Hlinka staví do lajny s Reichelem a Kašťákem, zatímco jemu se víc líbila souhra s Beránkem a Ručinským. Taky mu vadilo, že se do něj navážel veterán Jelínek, poněvadž působí uzavřeně a nehecuje ostatní.
„Chtěl jsem z turnaje odjet,“tvrdil Jágr v životopise. „Několikrát jsem volal tátovi. Jenže ten mi říkal, ať mě to ani nenapadne, že by z toho byla pěkná ostuda.“
Poslechl. Dobře udělal.
Ach, ty nevěsty
Obrovskou zásluhu na Jaromírových úspěších mají oba rodiče. Starostlivá Anna v zámoří proslula jako Mama Jagr. Její choť svými jízlivými poznámkami národního hokejového hrdinu někdy tak rozčiloval, že ze sluchátka zaznělo: „Hele, víš co? Dej mi radši mámu!“
Zejména k jeho vztahům s modelkami měl Papa Jagr výhrady.
„Když vyrůstáte na statku, víte, jak je těžké vydělat peníze,“řekl v únoru 2012. „Dcera studovala vysokou, syn hrál hokej, nebyla sranda je živit. Dělali jsme od rána do večera. Když jsem pak viděl v Americe, co některé nevěsty dělaly, bylo mi z toho špatně. Rodiče dřeli a pak přijde nějaká taková, má divný řečičky, ničeho si neváží.“
Navzdory neshodám mu mistr s číslem 68 nepřestal být vděčný. Za oběti a podporu, za výchovu i za geny. Zdědil po něm bytelnou postavu i ukrutnou sílu, díky níž se tak dlouho držel ve špičce.
„Já třeba v sedmatřiceti dřel jako blázen,“vzpomínal Jágr starší. „Po normální šichtě jsem vidlema naházel 80 metráků řepy na valník. Za dvě hodiny! V cukrovaru mi naložili řízky a já si je doma zase vyházel. Koukali na mě jako na šílence.“
I kvůli otci se brilantní útočník kdysi ujal vedení kladenského klubu a zachránil ho před stěhováním z města. Též na jeho přání se naposled vrátil do reprezentace na pražském šampionátu na jaře 2015.
Jágr senior sice s chválou pro syna šetřil, sám pro sebe si však aspoň občas musel pošeptat: „Tak tohle se ti povedlo, prcku!“
„Nikdy jsem se netajil tím, že největší zásluhu na mém růstu měl táta.“
Jaromír Jágr, hokejová legenda