Fabelmanovi. Nejosobnější příběh Stevena Spielberga
Felliniho Amarcord, Cuarónova Roma a teď Fabelmanovi. Spielbergova novinka má šanci doložit pravidlo, že největší sílu nacházejí mistři filmového vyprávění v návratu do vlastního dětství.
Pověst mimořádného díla stvrdili Fabelmanovi už při světové premiéře na festivalu v Torontu, kde vedle pochvalných kritik získali i cenu diváků. Stává se vzácně, aby mezi recenzenty a publikem panovala taková jednota, nicméně oba tábory se shodují, že vypravěčská magie Stevena Spielberga tentokrát účinkuje jinak, totiž příběhem, jak se vůbec v jeho životě zrodila.
Něžná óda
Jak píše Playlist, „je to Spielbergův nejosobnější film, snímek, který nádherně oživuje vzpomínky na jeho dětství a mládí s pocitem stesku a příhodně hollywoodským, pohádkovým nádechem“. The Wrap dodává, že „zpočátku odlehčený tón se postupně stává hlubším, dojemnějším a závěr vyrazí dech“.
Podle jiných recenzí se ve vtipných a vřelých Fabelmanových jejich autor doposud nejvíce otevřel a sledovat, jak přemítá o své minulosti, je prý naprosto výjimečné, třebaže nejde o přesný životopis.
Mluví se o „poloautobiografii“věnované režisérovým rodičům v podání Michelle Williamsové a Paula Dana, kteří portrét nedokonalého manželství kreslí v jemných odstínech a navzdory rozvodu poskytují naději na usmíření.
„Protože ji režíroval Spielberg, je to po všech stránkách krásná, precizně ztvárněná, nekonečně něžná óda na lidi, kteří ho vychovali, a na jedinečnou vášeň pro kinematografii, jež ho formovala,“píše se rovněž o Fabelmanových a recenzent Variety je považuje za „pravděpodobně nejcennější příběhy rozeného vypravěče Spielberga“.
Ještě před distribuční premiérou se zvažují oscarové šance snímku včetně hereckých. První diváci v internetových diskusích zmiňují vedle Williamsové zejména postavu strýčka v podání Judda Hirsche, kterému předpovídají nominaci za výkon ve vedlejší roli díky klíčovému monologu.
Ale mluví se také o mladičkém představiteli hlavní role dospívajícího Sammyho Fabelmana neboli Spielberga samého, jímž je Gabriel LaBelle, známý též z aktuálního seriálu Americký gigolo.
Produkční informace zprvu popisovaly novinku jen velmi obecně jako příběh chlapce, jenž „vyrůstal v Arizoně po druhé světové válce, toužil točit filmy, a když objevil šokující rodinné tajemství, zkoumal, jak mu umění pomůže vidět pravdu“. Teprve letos na jaře se trochu více rozpovídal kameraman Janusz Kaminski.
Slzy při natáčení
Prozradil, že film zachytí Spielbergův život od sedmi do osmnácti let a bude se zabývat „jeho příbuznými, rodiči, hádkami se sestrami, mladou láskou, rozchodem rodičů,
ale především jeho posedlostí filmařinou“.
Podle mínění mistra obrazu, jenž z dvacetileté spolupráce se Spielbergem vytěžil Oscary za tituly Schindlerův seznam a Zachraňte vojína Ryana, jsou Fabelmanovi „velmi krásný a velmi osobní film“. Herec Seth Rogen dokonce potvrdil, že Spielberg prožíval natáčení nezvykle emotivně, dokonce prý přímo na place plakal.
Radost za covidu
Což opět dokazuje často opakovaný výrok, že jde o jeho nejosobnější film. V dětství se Spielbergovi často stěhovali kvůli práci otce, elektroinženýra v počítačové branži, takže syn nikde nezakotvil a ani svým školním prospěchem se nepřiblížil tatínkově představě, že z něj vyroste uznávaný vědec. Naopak maminka, profesí pianistka, syna v uměleckých sklonech podporovala.
Přesto to byla právě otcova osmimilimetrová kamera, jíž samotářský chlapec ve dvanácti letech propadl a která mu poskytovala únik z napětí domova.
V neposlední řadě přívlastku „nejosobnější“odpovídá rovněž skutečnost, že Spielberg se chopil i scénáře, což udělal poprvé od zrodu své sci-fi A.I. Umělá inteligence. Se spoluscenáristou Tonym Kushnerem, s nímž pracoval na Mnichovu či na předělávce West Side Story, sice myšlenku návratu do režisérova dětství zvažovali už roky, teprve předloni, za pandemie koronaviru, se však stala skutečností.
Oba psali scénář v tehdejší domácí izolaci a dokončili jej za dva měsíce, také natáčení se odehrávalo ještě za covidové éry plné omezení. Přesto Spielberg mluví o radosti – protože mohl znovu vytvořit své začátečnické pokusy.
Poprvé o dospívání
„Když jsem byl malý, natočil jsem spoustu filmů na osmimilimetrový formát. V té době to dělalo jen málo lidí, znamenalo to hodně fyzického řemesla, ruční práci od škrabání emulze až po slepování. Ale musím přiznat, že mi to dneska chybí,“prohlásil.
Přístup k rodinným záběrům, fotografiím a jiným soukromým archivním dokumentům rodiny Spielbergových měli při natáčení i herci, aby získali o svých postavách přesnou představu a mohli účinněji ztvárnit jejich beletrizované verze. Williamsová si s režisérem o jeho rodičích dokonce stále píše.
Křupky pro Lynche
„Fabelmanovi zosobňují vůbec první příběh o dospívání, který jsem kdy vyprávěl,“přiznal Spielberg. „Můj život s mámou a tátou mi dal lekci, kterou, jak doufám, film v malé míře předá. Jde o dobu, kdy dítě začne vnímat své rodiče jako lidské bytosti; alespoň já si tak díky událostem mezi svým sedmým a osmnáctým rokem začal vážit mámy a táty ne jako rodičů, ale jako skutečných lidí,“dodal.
Jednou z hereckých kuriozit snímku Fabelmanovi je obsazení Spielbergova profesního kolegy Davida Lynche do role Johna Forda, který mimo jiné dává filmařskou radu: „Horizont nahoře je zajímavý, horizont dole je zajímavý, ale horizont uprostřed je zatracená nuda!“
Trvalo tři týdny, než Lynche přesvědčil, v přemlouvání pomáhala i herečka Laura Dernová a nakonec prý Lynch kývl s podmínkou, že na natáčení bude pořádná zásoba jeho oblíbených kukuřičných křupek.
Gabriel LaBelle se o své společné scéně s Lynchem dověděl až těsně před klapkou, takže byl hodně nervózní; přesně tak jako mladičký Spielberg při prvním setkání s velikány vysněného světa filmové magie, k nimž nyní bezpochyby patří.
Režisérova matka zemřela v roce 2017, otec před dvěma roky. Premiéru nestihli, ale podle syna, s nímž vychovali ještě tři dcery, o film stáli. „Kdy už povíš příběh naší rodiny?“ptávali se. Matka se dožila devadesáti sedmi, otec sto tří let. Pokud Spielberg jejich výdrž zdělil, nemusí být Fabelmanovi jeho závětí.