Bizár startuje. Těšíte se?
Nejpodivnější fotbalové mistrovství světa je tady. První zápas už zítra odpoledne
Uděláte první krok na schůdky z letadla a horký vzduch vás i chvíli před půlnocí praští do nosu. Za pár minut vejdete do klimatizované haly a okamžitě taháte z kufru mikinu.
Druhý den sledujete, jak vymetenými ulicemi sviští nablýskané bouráky, zatímco ve stínu, který vrhá masivní plechový plot, klečí na chodníku skupinka chudých dělníků a dělí se o oběd z krabičky.
Po příletu do Dauhá, vyprahlé katarské metropole, netrvá dlouho, než si uvědomíte, že fotbalové mistrovství světa startuje v místě plném kontrastů.
Už zítra v pět hodin odpoledne. Katar – Ekvádor, toť první ochutnávka z bohatého fotbalového menu, které čítá čtyřiašedesát položek. Tu poslední si odškrtnete šest dní před Štědrým dnem.
Kdo tuší, co od největší sportovní akce planety v bizarních kulisách vlastně čekat?
Možná, že až se na úchvatném stadionu Al Bayt, jehož zvlněná střecha má připomínat beduínský stan, poprvé kopne do balonu, opravdu se už bude řešit hlavně fotbal a příběhy, které se odehrají na trávníku.
Třeba už úvodní zápasy ve skupinách napovědí, jestli k vysněné trofeji pro šampiony, sošce z osmnáctikarátového zlata, lépe vykročí obhájci z Francie, Brazilci, považovaní za hlavní favority, nebo Angličané, kteří na světový triumf čekají od roku 1966.
Nebo snad Argentina s Messim? Portugalci s Ronaldem? Německá mašina? Omlazení Španělé? Někdo jiný?
O fotbal samozřejmě půjde především, ale víc než kdy jindy hrozí, že se během šampionátu budou denně propírat i docela jiná témata. Aby ne, když sám Gianni Infantino, šéf FIFA, zatáhl fotbal do nejvyšší politické hry a během summitu G20 na Bali hřímal: „Obracím se na
vás všechny, abyste po dobu konání šampionátu promysleli možnost dočasného příměří na Ukrajině.“
Přitom právě on ještě nedávno veřejně apeloval: „Neřešte během mistrovství nic jiného než sport!“
Už je pozdě se ptát, proč se šampionát hraje zrovna v zemi sedmkrát menší než Česko, která kvůli extrémnímu vedru ani nemohla zajistit letní termín, pohrdá lidskými právy, pořadatelství si zajistila za krajně podezřelých okolností a může si koupit cokoli a kohokoli.
Třeba fanoušky z řad nepálských či pákistánských migrantů, kteří nafasovali
dresy a vlajky, nadrtili nazpaměť několik chorálů a v centru města v početných hloučcích předstírají, že přejí Německu, Anglii či Argentině, aby vytvořili dojem, že v zatím poloprázdném Dauhá už naplno pulzuje fotbalová horečka.
Pro nepředstavitelně bohaté šejky není problém nic. Zlákali třeba Davida Beckhama, anglickou fotbalovou a módní ikonu. Když zjistíte, že za roli ambasadora mistrovství vyinkasoval v přepočtu čtyři miliardy (!) korun a prohlédnete si půlhodinové video, v němž zemi vychvaluje coby učiněný ráj, dojde vám, že Katar může vlastně všechno.
Nepřekvapí vás, že si tři měsíce před začátkem turnaje dupl a vymohl si změnu programu. Místo aby mistrovství začínalo v pondělí utkáním Nizozemska se Senegalem,
jak se původně plánovalo, vykopne už o den dřív a hrát budou domácí, aby jim největší sláva včetně pompézního zahájení neutekla.
„Jiný den, jiná pravidla,“pokrčí lakonicky rameny hubený chlapík v pořadatelské vestě u vchodu do metra, když se podivíte, že včera mu coby jízdenka stačil papírový doklad a dnes už vyžaduje digitální.
Za pochodu se toho mění víc, třeba podmínky ohledně prodeje alkoholu, v islámském Kataru za normálních okolností téměř zapovězeného. Během mistrovství pořadatelé slíbili výjimku a nalákali fanoušky na pivo ve fanzónách i přímo na stadionech, ovšem pak začali kličkovat. Nejdřív zvedli cenu z pětadvaceti riálů na padesát – v přepočtu tedy za půllitrový kelímek vysázíte přes 320 korun. A dva dny před
šampionátem se na výslovné přání královské rodiny rozhodlo, že v nejbližším okolí stadionů bude k dostání jen nealkoholická náhražka.
Nedivte se, že mnozí fanoušci a hlavně pivní gigant Budweiser, oficiální dodavatel, berou tuhle otočku jako zradu, a Katařany zřejmě čeká soudní spor.
Zároveň je fér jim přiznat, že organizace a infrastruktura fungují dokonale. Nekonečný tok peněz je znát od chvíle, kdy projdete letištní halou do zastávky metra: vmžiku máte pocit, že jste nedosedli na jiném světadílu, ale na jiné planetě.
Automatizované vlaky bez řidičů, všude blyštící se stříbro, digitální reklamy, dokonce i možnost užít si luxusní polstrované sedačky a výhled skrze čelní sklo v první třídě.
Jakmile při přestupu pár vteřin tápete, bleskově se přitočí ochotný dobrovolník: „Can I help you, sir?“
Celé město už je opentlené barevnými reklamními bannery s logem šampionátu, z poutačů se smějí Brazilec Neymar nebo Angličan Kane. Když v téměř pětatřicetistupňovém žáru vyrazíte do ulic, na každém kroku vás provázejí úsměvy místních a (snad) nepředstíraný zájem: „Vítejte! Jak se vám tu líbí? Odkud jste? Česko? Pardon, neznám. Užívejte!“Tak tedy začínáme. Planeta Katar ožívá fotbalem.
Zítra začíná