Hrad by mohl sloužit i uprchlíkům
Manželka Karla Janečka o své roli v kampani, plánech i problémech žen v Česku.
Dosavadní průzkumy vašemu muži příliš šancí nedávají. Jak jeho naděje vidíte vy?
Je to něco, co neřeším. Nechávám to na něm. Myslím si, že nestabilní systém má potenciál vygenerovat nečekané výsledky. A dle mého je systém aktuálně hodně destabilizovaný, tudíž si myslím, že se může stát téměř cokoliv. Uvidíme.
Váš muž prohlásil, že jeho šance jsou „větší než zlatý řez neboli odmocnina z pěti minus jedna, to celé lomeno dvěma“. Vyžívá se v symbolice čísel obecně. Máte to stejně?
Nemám. Ale je to jeho oblíbený způsob, jak nutit lidi počítat, což je fajn. Zároveň si s tím hraje, je to jeho obor.
Co by z vašeho manžela mohlo dělal dobrého prezidenta?
Karel je odvážný a má velmi silný charakter, takže když něčemu věří a myslí si, že je to správné, tak je ochoten riskovat všechno, aby tu pravdu nebo dobrou věc prosadil. Za posledních patnáct let dokázal, že je ochoten většinu času i majetku věnovat na věci, které nejsou primárně pro jeho osobní prospěch. Navíc je u něj zcela jedinečné, že opravdu nikomu nic nedluží. Není vázán žádnou spoluprací ani politickou stranou a kampaň si platí sám.
Zatím mu v kampani přináší úskalí jeho svéráznost...
Ano, Karlovi kritici se soustředí na jeho excentricitu, kterou nepopírám. Zároveň je u něj těžké najít reálný stín, skvrnu na jeho financích, podnikání nebo aktivitách. Je tam nějaká epizoda v osobním životě, kdy příliš experimentoval. Ale hoď kamenem, kdo žádnou takovou epizodu nikdy neměl. I v tom byl upřímný. Přijde mi opravdu zajímavé, že na to, jak čistou historii má, kolik kritiky a toxicity se na něj snáší.
V čem vnímáte limity současného úřadu prezidenta? Co by váš muž mohl změnit?
Nechci nikoho kritizovat, mám úctu ke stáří. Ale myslím si, že v současné době je náš pan prezident téměř rekordně pasivní a nedělá zkrátka téměř vůbec nic. Je to logické vzhledem ke stavu jeho zdraví, ale v té funkci by měl být člověk dle mého daleko aktivnější.
Měla by žena po boku hlavy státu aktivně vystupovat a motivovat další ženy?
Určitě. A samozřejmě, pokud má sama velké vize pro stát, může rovnou kandidovat sama. Na začátku kampaně jsme měli s Karlem i vyhrocenější debaty ohledně toho, co je a není cesta. Došli jsme ale k tomu, že je to opravdu jeho kampaň a moje role je jen podporující. To je fér.
některých vašich aktivit. Jak se s tím vyrovnáváte?
Přijde mi dost smutné, že moje osobní projekty, na kterých se podílím dlouhé roky, třeba i více než dekádu, se najednou prezentují tak, že je vlastně Karel dělá kvůli kampani. Přitom ve spoustě z nich se nijak neangažuje a jsou mojí doménou. To mě občas rozesmutní a urazí.
Někteří lidé i média používají v souvislosti s prezentací vašeho muže slovo bizarní. Jak hodnotíte jeho kampaň vy?
Já to nehodnotím. Podporuji ho, jelikož jsme si coby manželé slíbili, že se budeme podporovat ve všech fázích. Zároveň mě ale třeba osobně potěšilo, že se mu povedlo nasbírat potřebný počet podpisů. Byť zpětná vazba z médií je občas i dost jedovatá, tento výsledek ukazuje, že to, co dělá, není zcela mimo. Je pro mě zajímavé nahlédnout do zákulisí kampaně, protože jsem původně vystudovala politologii.
Jak se vyrovnáváte s mediální pozorností, kterou s mužem přitahujete?
Nesnáším ji dobře, ale nevyhýbám se jí. Dokonce jsem na toto konto založila projekt Žena v zenu, který poukazuje na potíže, se kterými se ženy ve veřejném prostoru potýkají a jaké stíny mediální pozornost přináší.
V minulosti jste se vyjádřila, že vám vadí titulování vaší osoby jen jako manželky Karla Janečka. Jaké pocity ve vás vyvolává titul první dáma?
Vadí mi titulování jakékoliv ženy jako manželky. Bohužel ženy jsou navzdory svým vlastním hodnotným kariérním úspěchům často označovány jen za něčí manželku. Přijde mi to smutný symptom doby, která věřím, že odchází. Ale první dámu vnímám jako institut, který dává smysl, a to oslovení by mě určitě neuráželo.
Jak tedy její roli vnímáte?
Skrze filantropii, charitu, láskyplný přístup k problémům ve společnosti. Je to ženská či potenciálně mužská ruka partnera, toho druhého, který se nemusí zabývat politikou, ale může se dívat na společnost a její potíže úplně jinou optikou. Velkou inspirací je pro mě Michelle Obamová, u které rozhodně nemám pocit, že by zůstala ve stínu svého muže. Ta své role využila ku prospěchu mnoha iniciativ a témat. Byla nejen součástí jejich dvojice, ale vystupovala i sama za sebe. Mnoho let po skončení úřadu zůstala velkým světovým lídrem díky své osobnosti, charizmatu a pracovitosti.
PARTNEŘI kandidátů na prezidenta Diskutujete doma o politice?
Spíše ne. Karel má velký tým, který je k tomu určený. Společného času máme méně, což mě mrzí, proto dělám v našich rozvrzích okénka, která jsou sice krátká, ale zato kvalitní a intenzivní. Společný čas bych ráda využívala pro partnerské a rodinné záležitosti, což docela funguje. I když pochopitelně ve chvíli, kdy je něco obzvláště žhavé, tak to řešíme i doma.
Máte malé děti. Jezdila byste s mužem na zahraniční cesty?
To je něco, co řešíme dennodenně, protože Karel má velice nabitý program i v rámci cestování, a s malými dětmi musíme hledat rovnováhu. Ale cestujeme hodně, takže věřím, že bych ho doprovázela. Byť asi ne vždycky a všude.
Kdybyste se stala první dámou, čemu byste se chtěla věnovat?
Nejraději bych pokračovala v aktivitách, kterými se v mém nadačním fondu Propolis zabýváme už teď. Témata, kterým by jakákoliv další pozornost rozhodně prospěla, jsou ekologie a udržitelnost, mateřství, plodnost a výchova dětí. V neposlední řadě také chování k ženám obecně a otázky rovných příležitostí.
Porodnictví a poporodní péče je vaše velké a osobní téma. Nedávno jste sdílela s veřejností příběh svého domácího porodu. Co Česku v tomto oboru chybí?
Úcta k právu ženy se svobodně rozhodnout, nejen v období očekávání a porodu, ale i v dalších intimních situacích, a také ke krásám i náročnostem mateřství. Občas je to jeden krok dopředu, dva zpátky. Ale můžu říci, že za patnáct let, co se tématům mateřství i plodnosti věnuji, se to lepší. Rezervy vidím obecně v péči o ženy, které pečují. Konkrétně třeba návštěvy porodních asistentek v domácnosti, které by byly hrazeny z veřejného pojištění. Tématem jsou pro mě také kvalitní předškolní zařízení, která by nebyla tak drahá. Máme výjimečně dlouhou mateřskou, rodičovskou dovolenou, ale na druhou stranu z ní není možné vyžít, natož žít důstojně.
Dokážete si představit, že byste se s rodinou přestěhovali do některého z prezidentských sídel?
Ne. Děti by měly vyrůstat na místě, kam se budou moci vracet, kde jsou v bezpečí a cítí, že tam patří a mají své místo. Ráda bych tedy zůstala bydlet doma.
Byla byste pro otevření těchto prostor veřejnosti?
Vidím rezervy v tom, jakým veřejně prospěšným účelům by mohly tyto velké, krásné, historické prostory sloužit. Karel to má v plánu, nevím, v jakém rozsahu. Pamatuju si, jak se během začátku uprchlické krize z Ukrajiny žertovalo, že by tyto nemovitosti mohly pobrat obrovské množství sirotků. Osobně nevidím žádný důvod, proč by se ve velkém veřejném prostoru nemohlo vybudovat centrum v nouzové situaci.
Tedy vyhradit část budovy Pražského hradu jako centrum pro uprchlíky?
Například. Ve chvíli, kdy by byla nouze. Neříkám, že v mírovém provozu. Dovedu si představit, kolik dobrých organizací hledá místa, kde by mohly provozovat veřejně prospěšné aktivity pro děti i dospělé. Určitě i na Hradě jsou prostory, které by se daly využívat pro výstavy, koncerty či charitativní dražby.
Mnoho lidí o vás asi neví, že jste držitelkou zbrojního průkazu. Souhlasila byste s osobní ochrankou, což by bylo dalším zásahem do vašeho soukromí?
Aktuálně mám propadlý zbrojní průkaz, ale měla jsem ho od svých 18 let. Ani zbraní, ani ochranky se nebojím. V určitých situacích jsme už měli ochranku nablízku. Nemám s ní problém, jsem zvyklá, že naše soukromí narušuje z různých důvodů mnoho lidí.