Tajemství karavanového města. Dá se tady Katar užít?
Horký vzduch prořízne závan větru a i pod slunečními brýlemi zasvědí v očích zrnka jemného písku. Chvíli se v prašném oparu orientujete jen podle nekonečného zeleného koberce, který na vyprahlé pláni působí bizarně. A když uprostřed ničeho spatříte v dálce vyčuhující barevné obrysy, na chvíli můžete znejistět, jestli si s vámi nepohrává fata morgána.
Ale kdepak.
Připadáte si jako v poušti, přitom jste pár kroků od rušné čtyřproudé dálnice na severozápadním okraji katarské metropole Dauhá.
V místě, kam pořadatelé fotbalového mistrovství světa zabodli prst a rozhodli: tady ubytujeme fanoušky.
Vynechme teď ty, kteří si mohou dovolit zaplatit přepálené ceny v hotelech nebo apartmánech, kde aktuálně nejlevnější pokoje seženete za sto tisíc na týden.
Bavme se o fanoušcích, kteří hledali jakžtakž rozumnou variantu a skočili po ubytování v některém z městeček, která optimistům připomenou kemp a škarohlídům uprchlický tábor. V Dauhá jich najdete celkem osm, někde složíte hlavu ve zrenovovaném lodním kontejneru, jinde ve stanu.
V areálu zastrčeném na kraji oblasti Al Messila se pro změnu žije v karavanech bez oken, připomínajících gigantické plechovky. Což znamená, že když se po koberci blížíte pustou krajinou k vstupní bráně, ovládnou vás předsudky.
Tady si přece fanoušek nemůže šampionát užít. Tady pobyt musíte jen přetrpět. Nebo ne?
„Kdepak, je to tady fajn! Mám tu všechno, co potřebuju,“překvapí Reda, Maročan v dresu a slunečních brýlích. Přiletěl z Kanady, kde žije, a vypadá to, že své třetí mistrovství si užívá i v podmínkách, nad kterými by jistě spousta fandů ohrnula nos.
Třeba ti angličtí si stěžovali na chabou komunikaci s organizátory. Zaplatili, jenže pořádně nevěděli za co: obrázky nejlevnějších a nejprostších ubikací na oficiálním webu nenajdete.
Pořadatelé lákají na nablýskané interiéry, plazmové obrazovky a spoustu prostoru, ale upozornění, že jde o ilustrační snímky, chybí.
Na místě pak mnoho natěšených návštěvníků vystřízliví: Cože, za tohle
jsem zaplatil tolik peněz? Fotbalových dobrodruhů, kterým na luxusu až tak nesejde, je ovšem zjevně také dost. Pro ně může být i podivná karavanová pseudooáza místem, kde rádi po horkém dni složí hlavu a kde vlastně není nač si stěžovat.
„Všechno je tady úplně jiné než na předchozích mistrovstvích,“kývne Reda, který coby fanoušek zažívá třetí šampionát. „Ale tím, že je poprvé všechno v jednom městě, je cestování jednodušší. Můžu vidět všechny zápasy. No řekněte, to je přece paráda, ne? Že nebydlím v hotelu, ale v karavanu, a přitom zaplatím trochu víc, to mi nevadí.“Co znamená trochu víc? Cenová hladina opět kolísá podle toho, kterou variantu si vyberete. Kolegové z britské BBC vypátrali skupinku fandů, kteří do Kataru cestovali v domnění, že si zaplatili hotel – skončili ovšem pod stanem. Za jednu noc ve stísněném prosto-* ru pod plachtou, kam se vejdou jen dvě postele, lampička a starý elektrický větrák, přitom v přepočtu zaplatili pět tisíc korun.
Že by snad cenu šroubovala hodnota nevšedního zážitku, evokujícího vzpomínky na skautské tábory?
Bíle natřené karavany se zabudovanou klimatizací, wi-fi připojením, televizí a úklidovou službou jsou totiž paradoxně levnější, přespání seženete už za tři tisíce. Pokud hledáte zároveň i vyžití, také nejste úplně mimo. Na kraji městečka obehnaného plotem s barevnou plachtou najdete několik kaváren, bar s vodními dýmkami nebo velkoplošnou obrazovku. Před ní se můžete uvelebit na lavičce nebo barevném sedacím pytli a vychutnat si sledování zápasů.
„To mě neláká, radši půjdu někam do města, užít si to ostatními,“mávne Reda rukou. „Jsme tu přece proto, abychom se potkávali.“
Což – jak se zdá – v improvizovaném kempu na okraji města příliš nehrozí. Je kolem jedenácté dopoledne, ale kromě ochotně vyprávějícího Redy, hlídačů u vstupních bran (které nedá moc práce umluvit, aby neubytovanou návštěvu pustili dovnitř) a skupinky dělníků, kteří cosi kutají, je všude okolo pusto a prázdno. Pokud tedy nezapočítáte velblouda, který líně posedává v ohrádce vedle fotbalového hřiště s umělou trávou – další nevyužité atrakce.
„Jsem tu od včera a zatím jsem potkal asi dvacet fanoušků,“přesvědčuje Reda a není důvod nevěřit. Jenže dvoumístných karavanů jsou kolem něj stovky, což ukazuje, že tohle místo (zatím?) vůbec netáhne.
Proto se vkrádá otázka: Když ne tady, tak kde vlastně běžní fanoušci v předraženém Dauhá bydlí?