Mimochodem, víte, že se v Kataru teď také hraje fotbal?
Západní svět má v posledních letech novou zálibu. Nedočkavě čeká, až se nějaký velký sportovní podnik bude konat v jakékoli zemi, která úplně nesplňuje jeho vysoké nároky a standardy. Politické, demokratické, lidskoprávní, genderové, sociální, multikulturní, LGBT a kdovíjaké další. No a pak po celou dobu onoho podniku, ať šampionátu či olympiády, kálí a kálí na pořadatelskou zemi, protože co si to vůbec ti barbaři dovolují něco pořádat, když mají tolik másla na hlavě!
A tak zatímco se fotbalový šampionát v Kataru teprve rozbíhá, tedy pokud jde o čutání do meruny, přichází z Perského zálivu tolik jiných zajímavých a pohříchu varovných zpráv. V muslimské zemi se na stadionech nesmí čepovat pivo! Ženy by neměly odhalovat poprsí! Projevy homosexuality mohou být trestány! Fotbalistům hrozí žlutá karta za duhovou pásku na ruce! Na dresech nesmějí být žádná politická či náboženská hesla! O hrozných podmínkách dělníků při stavbě stadionů ani nemluvě. Na nějaké zprávy o fotbale skoro nezbývá čas a místo...
Jako přes kopírák, když si vzpomeneme na únorovou zimní olympiádu v Pekingu. Tedy rejstřík hrůz tam byl nepatrně odlišný: lidská práva, represe, Ujgurové, Tibet, Hongkong, cenzura, špionáž, dopad na životní prostředí... Skončilo to diplomatickým bojkotem všech správných, bezchybných západních zemí a popliváním tohoto sportovního svátku.
Samozřejmě, pořádat fotbalové mistrovství světa uprostřed pouště, na prahu zimy, ve státečku velikosti jednoho českého kraje, kde navíc dá každý před fotbalem přednost velbloudím zápasům nebo sokolnictví, je úplný nesmysl. Když už se to ale – asi i dílem korupce – stalo, nezbývá než to respektovat včetně místních reálií. Protože chceme-li po migrantech či i jen turistech přicházejících k nám, aby respektovali naše zvyky, nemůžeme my na návštěvě mistrovat zase své hostitele.
Představil si někdo z těch, kdo pohoršeně kroutí hlavou nad pravidly autoritářské muslimské země, jaký šok asi prožívá muslim, který přijede na šampionát do Francie, Německa nebo do USA? Obchody plné chlastu, místní barbaři žvýkající vepřové, prostovlasé ženy s výstřihy až do pasu, na ulici se líbající dvojice mužů...
Vše se hrotí o to víc, oč se vrcholní sportovci stali globálními celebritami. Jim už nestačí hrát fotbal nebo házet oštěpem, ale mají potřebu být i politiky nebo minimálně aktivisty. Poklekat a omlouvat se za zločiny bílé rasy, bojovat za práva gayů a lesbiček...
A v pozici novodobých conquistadorů vyvážet tyto hodnoty i mezi barbary. Jaký div, že jim v mozku ještě pár závitů zbývá na to dopravit ten kulatý nesmysl mezi tři tyče.
Přijdeme-li o toleranci k tomu, že se sportovní podniky konají i jinde než v Evropě nebo v USA, nezbude, než si pořádat vlastní, západní, pokroková mistrovství světa a olympiády. Přísně bez barbarů, ti ať si doma dělají vlastní! A konkrétně ve fotbale to nebude tak strašný problém – beztak z deseti posledních šampionátů sedm vyhrály týmy z Evropy. Takže zatím dobrý!