Cherson je zpět – ale co dál?

Návrat jihoukrajinského města Cherson pod kontrolu bránící se země je velkou vzpruhou. Co má být ale dalším postupným cílem? Jak ukončit válku na Ukrajině?

Obsazení Chersonu ukrajinskými jednotkami před pár dny je pro Ukrajince jednoznačně velmi významné a zasloužené vítězství. Bez dlouhodobého stálého tlaku na ruské zásobovací linie a s ním spojených cílených úderů by jen těžko okupační jednotky opustily doposud nejdůležitější velké město, které se jim povedlo obsadit.

Cherson má důležitou polohu, je křižovatkou silnice, železnice a leží na pravém břehu řeky Dněpr. Může to být další odrazový můstek k útokům na ruská postavení ležící dnes již za řekou. Co však může ukončit válku a donutit okupační armádu opustit přinejmenším ta území, která byla obsazena po 24. únoru? Co tedy teď dál po Chersonu?

Tuto otázku si teď klade jistě mnoho lidí. Diplomatické řešení se ani nyní nejeví jako pravděpodobné, navíc žádný ukrajinský politik by si neobhájil před svými spoluobčany přijetí jakéhokoliv územního ústupku. Kreml zase nebude chtít ztratit tvář ani přes porážky v posledních měsících neuzná nesmyslnost vlastního počínání. Na životech vojáků či civilistů mu nezáleží.

S výjimkou fronty na Donbasu a především v blízkosti města Bachmut, kde se Rusové a zejména žoldnéřské jednotky wagnerovců stále snaží prorazit, má nyní iniciativu a širší možnost volby, kde vést další úder, na své straně ukrajinská armáda. Ruští velitelé mají zase možnost využít své mobilizované vojáky na úsecích fronty právě tam, kde je z jejich pohledu nejpravděpodobnější, že by mohl přijít další útok. Při pohledu na mapu se proto jeví jako nejpravděpodobnější tři scénáře.

Tři scénáře

Tím prvním je pokusit se prolomit ruskou obranu v Záporoží. Pokud by se Ukrajincům povedlo získat Melitopol, rozdělí tím okupační síly na dvě části, z nichž ta západní bude moci být zásobována pouze přes kapacitně omezený poškozený Kerčský most. Naplnění tohoto scénáře by nejspíše ukončilo válku, protože velké části ruských sil by nezbylo nic jiného než se vzdát. Jakkoliv se to nyní nejeví příliš pravděpodobně, což znovuzískání Chersonu ve své době také ne. Jenom ukrajinské velení ví, jestli má dost sil na to, aby pravděpodobnost úspěchu stála za podstupované riziko. V neprospěch této varianty zase hovoří fakt, že potenciálu útoku v tomto směru si jsou nepochybně vědomi i ruští velitelé. Již nyní tak tuto frontu posilují a snaží se vybudovat obrannou linii opřenou i o obranné prvky ztěžující pohyb těžké techniky.

Druhým scénářem je pokračovat dál v postupu v severní části Luhanské oblasti. Zde mají Rusové k dispozici spíše druhořadé jednotky, jak už ukázal i jejich překotný ústup zhruba před dvěma měsíci v rámci úspěšné ukrajinské protiofenzivy. Riziko pro Ukrajince

však představuje blízkost dlouhé ruské hranice a možné obklíčení ukrajinských sil při dobře připraveném protiútoku: případné přerušení důležitých komunikací by mělo vliv na situaci na tomto úseku fronty. I proto vidíme spíše postupný tlak Ukrajinců na města a důležité křižovatky jako Svatove a Kreminna. Je to bezpečnější způsob postupu, a proto nadále pokračuje opotřebovávání protivníkových sil i na základě užívání přesných zbraní včetně těch dodaných ze Západu. Úspěch na tomto směru může výrazně ovlivnit i situaci na Donbase a neustálé ruské útoky proti Bachmutu. Už delší dobu se totiž jeví neefektivní a případné odříznutí důležitých zásobovacích tras těchto jednotek ze severu by zcela změnilo průběh bojů.

Třetí možný scénář je překvapivě vedená operace přes Dněpr od Chersonu či severněji. Doteď přesně netušíme, jak dopadly ukrajinské útoky vedené na Kinburnskou kosu, tedy písečný pás pobřeží již na levém břehu za ústím Dněpru. Jejich cílem mohlo být ruské síly v oblasti zneklidnit a znemožnit jejich přesun na jiné úseky fronty, případně vytvořit předmostí. Rizika útoku přes Dněpr i v budoucnu jsou však značná. Ukrajinci by stejně jako předtím Rusové mohli čelit úderům proti logistickým trasám – pontonovým či obnoveným mostům přes mohutnou řeku. Spotřeba materiálu postupující armády je navíc obrovská. I tento hypotetický scénář je však nadále ve hře. Nastupující zimní období jistě boje ovlivní, zejména ve vztahu k použití těžké techniky, která bude užitečnější, až zamrzne zem a nebude hrozit uvíznutí. Pro plánování a nasazení dalších typů jednotek to však žádnou změnu nepředstavuje.

Konec bude u stolu

Těžká technika bude užitečnější až poté, co zamrzne zem a nebude hrozit uvíznutí.

Raketové údery na Ukrajinu z posledních týdnů opět cílí na kritickou energetickou infrastrukturu a představují riziko už i pro země mimo Ukrajinu. Novinkou jsou tak první oběti členského státu NATO, Polska, hned za ukrajinskou hranicí. Byť zde šlo s nejvyšší pravděpodobností o souhru nešťastných okolností při použití ukrajinské protivzdušné obrany, událost oprávněně vzbudila mimořádnou pozornost a konzultace všech členských zemí NATO. Případná reakce, kde emoce nesmějí mít místo, patrně teprve přijde.

Nejpravděpodobnější se jeví posílení protivzdušných kapacit a další vojenská pomoc Ukrajině. I tento moment nesmyslné války, která přinese jen na dekády vykopané příkopy mezi národy Evropy, nám připomíná, že válka je blíž, než jsme si leckdy ochotni připustit. Jako každý konflikt moderních dějin, i tento se však nakonec rozhodne u jednacího stolu.