Prostě žánr. Vánoční příběh
Velké štěstí, že v rozporu s původním plánem nešel Vánoční příběh do kin už loni, kdy by vypadal jako dvojče tehdejší premiéry Přání Ježíškovi. Letos má ve výrobě adventní nálady ring volný.
Pár odlišností mezi oběma snímky se najde. Na rozdíl od Přání Ježíškovi natočeného podle polské předlohy představuje Vánoční příběh čistě domácí originál, na jehož scénáři se vedle režisérky Ireny Pavláskové podíleli Rudolf Merkner a Marek Matoušek.
Hráz proti samotě
Ve prospěch novinky mluví také fakt, že se nesnaží o ztřeštěnou komedii za každou cenu a že jak režisérka, tak kameraman David Ployhar mají dost zkušeností, aby věděli, že vyleštěná posvátnost Štědrého dne potřebuje tu a tam šmouhu rozbíjející vžitou idylu, aby se dala vůbec unést.
Do obvyklé náladové mozaiky dárků, stromků a vloček proto Vánoční příběh zprvu vkládá drobná vykolejení i znepokojení, ať se v sestřihu mihne demonstrace Stop vraždění kaprů nebo stopování dávné lásky skončí šokem v kostele. Dojde i na fyzické šarvátky, koneckonců 24. prosinec začíná pro většinu hrdinů filmu jako příkladný den blbec, ačkoli divák předem ví, že se vše v dobré obrátí. Protože každý vánoční (i Vánoční) příběh už zosobňuje
samostatný žánr s vlastními pravidly v čele s náhodami, které propojí několik osudů v jednu mohutnou hráz proti samotě.
Pavlásková žánr naplňuje, nic víc, nic míň. Včetně rizika, že některé
postavy budou nutně čnít nad jinými a že se finále rozpustí v kazatelském sentimentu všeobjímající lásky, z nějž dokázala díky humoru vybruslit snad jenom stále nedostižná Láska nebeská.
Herecké souhvězdí Vánočnímu příběhu nelze upřít, počínaje vděčným návratem dua Oldřich Kaiser – Jiří Lábus v rolích vlezlého otrapy znervózňujícího řidiče tramvaje a konče spíše reklamní miniroličkou
Pierra Richarda, využitého k vyznání citu na dálku.
Nicméně kralují jiní, zejména Karel Roden coby nudný politik v pozadí, dojemný patlal, jehož netušený přešlap v živém rozhlasovém vysílání zaskočí jeho populární matku v podání Jiřiny Bohdalové, rozkolísá vládní koalici, zato občany pobaví a vynese mu konečně uznání.
Unikátní fackování
Mezi ženami vévodí Jitka Sedláčková, Lábusova generálská manželka, před níž rodina i o svátcích raději prchá do práce a která za svého muže mluví i u lékaře: „Když mu to řeknu já, udělá to líp.“Proměna Lábusova poddajného tatíka ve chlapa mocného činu připisuje snímku pár bodů navíc za hercovu vskutku nevídanou fackovací techniku.
Naopak banalitu zosobňuje zatloukání nevěry ve snobské domácnosti Jany Plodkové nebo setkání zhrzené dívky s mužem snů čili Vladimírem Polívkou, byť tady se alespoň klame tělem ohledně náznaku, že si zase už další tatínek se synkem hledají novou maminku.
Potěší, jak si Vánoční příběh lehce zaryje do vlastních řad – „Na Štědrý den se nesmí myslet, povolují se jen koledy a pohádky“, ale je to rebelie krotká. Drony se opět vznášejí nad zasněženou krajinou, u prostřených stolů najdou místo hosté nezvaní i nečekaní, všichni se usmíří, obejmou a v ulepeném kostelním finále oslaví veřejně lásku velmi kostrbatým prozřením.
Vánoční příběhy by zkrátka měly končit v polovině, dříve, než vtip obětují na oltář dojímání. Ale na druhou stranu už u nás vznikly daleko křiklavější i nevkusnější romance s vůní svíček a jehličí.
60% Vánoční příběh
Česko 2022