„Poženeme Rusy, ani na Krymu se nezastaví“
MF DNES z bojových linií nedaleko Chersonu.
Předměstí Chersonu připomíná město duchů. Projíždíme plnou rychlostí kolem zničených domů. Zůstává zde jen několik místních obyvatel. Rusové předmostí neustále ostřelují. Zdržovat se tu na ulici je doslova o život.
Míjíme bývalé ruské kontrolní stanoviště s vraky ohořelých cisteren a hned pod mostem vidíme následky ruského ostřelování. Rozstřílené auto s krvavými obvazy válícími se okolo. Civilní auta pod Antonivským mostem projíždějí plnou rychlostí. Nechtějí dopadnout stejně.
Pod mostem potkáváme vojáky, říkají nám, že dnes je celkem klid, že se podařilo Rusy vytlačit od mostu, ale že máme být opatrní kvůli nebezpečí ostřelovačů.
I když je most zničený, stále je to strategické místo a v jeho okolí se bojuje. Přicházíme pod mostem k řece. Most nás alespoň trochu chrání před ruským dělostřelectvem. Pod ním se válí ohořelá auta a rozstřílená loď. Za ní zeje obrovská díra. Rusové při ústupu vyhodili do vzduchu tři pilíře a spolu s nimi zmizelo 100 metrů mostu.
Proti proudu se o zbytky mostu opírá řada napůl potopených říčních člunů, které Rusové spojili a vytvořili z nich náhradní přemostění za most ostřelovaný raketami HIMARS. Ale i náhradní most dostal zásah ukrajinskými přesnými raketami. Rusové jej využili jen při samotném ústupu, kdy přes něj vojáci doslova přeběhli a několik nákladních aut bylo zničeno dělostřeleckou palbou.
Ukrajinské speciální síly podnikají výpady na druhý břeh, aby donutily Rusy držet se od Chersonu co nejdál. Ve vodě se lesknou kulometné
pásy a protitankové raketomety. Jednoho z prvních vylodění na druhém břehu Dněpru se zúčastnil jako operátor dronu také český dobrovolník bojující v ukrajinské armádě Lukáš „Mikro“Růžička.
Čech mezi ukrajinskými vojáky
„Věděli jsme, že na druhé straně řeky jsou Rusové, jenom jsme si nebyli jistí, ve kterých domech u řeky se schovávají. Já měl za úkol průzkum dronem. I když jsme prozkoumali celé okolí, museli jsme území vyčistit osobně,“říká Lukáš Růžička. „Vylodění na druhém břehu jsme připravovali několik dní. Před odplutím jsme kulomety a raketomety pokropili domy na protějším nábřeží, naskákali na čluny a vylodili se. Ze začátku šlo všechno hladce, prozkoumávali jsme opuštěné domy i prázdné ruské zákopy, ale pak na křižovatce na nás zahájili Rusové palbu z oken protějšího domu a my palbu opětovali. Rusové se stáhli, ale opět nás ostřelovali a jednoho z našich vojáků zranil šrapnel. Stáhli jsme se, ale Rusové jsou díky těmto akcím zase o kus dál od Chersonu,“líčí mi „dronař“Růžička bojovou situaci.
Z rákosí se u mostu náhle objevuje skupina tří ukrajinských vojáků. Jeden z nich je celý mokrý od bahna
a drží v ruce dron, který má omotané vrtule trávou. Vojáci spěchají a za poloběhu mi říkají, že se Rusové na ně zaměřují a raději po splnění mise naskakují do auta a plnou rychlostí ujíždějí pryč od mostu, než v okolí zase začnou dopadat granáty.
Podívaná na válku
Obyvatelé Chersonu musí každý den poslouchat neustálou dělostřeleckou palbu. Už si na tuto každodenní realitu pomalu zvykají a čím dál více lidí se odváží dokonce
ostřelování pozorovat. Nejlepší místo pro tuto abstraktní podívanou je park Osvobození, který leží na kopci nad Dněprem.
Velká socha ukrajinské ženy shlíží přes řeku na ruské pozice. Druhý symbol tohoto kopce, televizní věž, kterou ještě nedávno používala ruská propaganda, se válí napříč parkem. Rusové zničili všechny zásadní prvky civilní infrastruktury. Spolu s místními sleduji z mramorového schodiště nad řekou dělostřelecký souboj. Za námi se ozve ohlušující rána, po chvíli je v dálce vidět záblesk exploze a po zásahu stoupá sloup černého kouře. Z lesa na obzoru se chvíli poté vznese řada raket a ty se snášejí na předměstí Chersonu v okolí Antonivského mostu. Dnes právě zde byl zaznamenán útok fosforovou municí.
Poděkování Česku
Obyvatelé Chersonu mi neustále děkují za pomoc. Za vojenskou i humanitární pomoc, kterou Česká republika Ukrajině poskytla. Lidé zde byli sice pod ruskou okupací, ale stále sledovali ukrajinské zprávy a každý zásah rakety HIMARS byl pro ně povzbuzením a vzkazem, že na ně Ukrajina nezapomněla.
Když se setmí, v parku nedaleko památníku září jako jediné místo v okolí zatemněného města kavárna. Jdu se zeptat místních, jestli se nebojí, že je Rusové mohou vidět. Čtyřicátník Jura, který stojí za barem, mi říká: „Bojíme, ale jsme rádi, že už můžeme ven, že máme svobodu.“Ozve se ohlušující exploze, zatřesou se okna, ale Jura se usměje a dodá: „Za jednu střelu vypálenou na Cherson naši vojáci střelí po Rusech desetkrát. Brzy vyženeme Orky (skřety, jak zní posměšné ukrajinské pojmenování Rusů podle Tolkiena, pozn. red.) z druhého břehu a pak už se nezastaví ani na Krymu.“