Krize bude delší než jednu topnou sezonu
Česko drtí inflace a stále víc Čechů se kvůli zdražování uskrovňuje. Sociolog Daniel Prokop vysvětluje, kde může současná krize nejvíc uškodit.
Čím dál tím víc dospělých lidí v Česku se bojí budoucnosti. „Po strachu z pandemie covidu a drastických lockdownů přišla válka pár stovek kilometrů od hranic, vlna uprchlíků, zdražování, inflace, obavy z účtů za plyn a elektřinu,“říká sociolog Daniel Prokop.
Bát jsme se začali před dvěma lety a pocitů nejistoty jsme se dodneška nezbavili. Je to bezprecedentní stav?
Obavy má většina lidí – i když každý z něčeho jiného – z inflace, eskalace války či ztráty práce. Někdy mohou přerůst do vážnějších duševních obtíží. Z dotazníku, v němž jsme zjišťovali symptomy úzkosti a deprese, vyplývá, že tyhle potíže se teď objevují u 12 procent lidí. Během pandemie covidu to bylo až u 19 procent, před dvěma lety u 6 procent. V době lockdownů tohle číslo nejvíc naskočilo u mladých lidí, jimž se nejvíc omezil život, a u matek se školními dětmi, které se musely učit z domova. Pak začali mít problémy lidé, kteří kvůli covidu přišli o příjmy. Ti, které zasáhla inflace, mají příznaky psychických obtíží častěji dnes.
Jak teď na problémy reagují lidé?
Víme jistě, že budou šetřit hlavně v oblasti energií. Když porovnáme údaje z ledna a začátku října, počet lidí, kteří se o to snaží, výrazně narostl. Nastavují doma nižší teplotu, hlídají spotřebu elektřiny. Už to dělá půlka domácností a čekám, že číslo během zimy naroste. Pozitivní psychologický vliv mělo třeba zastropování cen energií. Pro třetinu domácností s nejnižšími příjmy jsou však i ty stropy velmi vysoko.
Rodiny budou ještě víc šetřit i na potravinách?
Bude asi větší poptávka po levnějších a méně kvalitních potravinách. Horší dopady mohou mít úvahy čím dál většího počtu rodičů, že omezí vzdělávací a volnočasové programy pro své děti. Už teď velmi závisí úspěšnost vzdělání na původu a na ekonomické úrovni rodiny. Dítě z rodiny s menší úrovní vzdělání a s nižšími příjmy může být součástí střední třídy, když chodí na fotbal, do sboru či na jiný kroužek. Když tam přestane chodit, kontakt se střední třídou ztratí. A tím často i aspirace ve vzdělávání. To je skryté riziko.
Ekonomické krizi můžu čelit také tím, že budu víc pracovat.
Zajímavý jev pozorujeme od jara hlavně mezi lidmi z vesnických oblastí, kde se nejčastěji vyskytuje melouchaření. Ke stávajícímu zaměstnání si začali hledat víc neoficiálních džobů. Doplňují tak chybějící příjmy. Minulé krize na lidi z menších měst a vesnic až tak nedoléhaly, měli nižší příjmy, ale i menší náklady na bydlení, žili ve svém. Najednou mají velký problém domy vytopit, skokově se zvedly ceny energií.
Důchodci už na potravinách šetřili
před krizí. Nechtějí se z obav před rostoucími cenami vrátit zpět do práce?
Spíš naopak. Zhruba třetina čerstvých důchodců teď šla do penze předčasně.
Protože se jim díky valorizacím vyplatí jít do důchodu před koncem roku?
Přesně tak. Když jdete do penze o rok dřív, výše důchodu se sice kvůli předčasnému odchodu mírně sníží, ale valorizace to vynahradí. Když to stihnete včas, je důchod vyšší, než kdybyste šla po roce v řádném termínu, třeba v půli roku 2023. Je to nespravedlivé. Spousta lidí z pracovního trhu doslova utekla. A my je ještě hloupě motivujeme.
Jsou i předčasné odchody do penze důvodem, proč máme v téhle době pořád nízkou nezaměstnanost? Podle statistik je volných okolo 300 tisíc pracovních míst.
To je fiktivní údaj. Aby firmy mohly v Česku zaměstnat cizince, musí být takové volné místo registrováno na úřadu práce. Takže ho nahlásí a tváří se, že hledají Čecha, i když ten by to za nabízené peníze nevzal. Vytvářejí se falešné pozice. Ve skutečnosti je volných míst méně, tak sto až sto padesát tisíc. A mají dost jinou strukturu – reálně se hledají více vyšší kvalifikace, ale ty část firem na úřad práce ani nedává. Počet volných míst tak spíš mate.
A nezaměstnanost 3,4 procenta? Jedna z nejnižších v Evropě…
To je dobré číslo. Nezaměstnanost je nízká, protože máme nízké mzdy a z nich vychází nízké a relativně krátké podpory. Většina nezaměstnaných už přesáhla dobu, kdy má nárok na podporu, tu bere v Česku asi 75 tisíc lidí, tedy menšina. Nízká nezaměstnanost v Česku je ale dána i tím, že některé skupiny sice nejsou nezaměstnané, ale mají malou zaměstnanost. Třeba ženy s malými dětmi. Máme také dlouhé rodičovské dovolené, stát tak těmto ženám platí za to, že jsou mimo trh práce. Jen se tomu neříká nezaměstnanost.
Jak s trhem práce zahýbali ukrajinští uprchlíci? Daří se je začleňovat? Práci prý dostalo až 150 tisíc z nich, to je velké číslo.
Počet ukrajinských uprchlíků, kteří tu opravdu pracují, nám z průzkumů vychází o dost menší. Možná se uzavřelo 150 tisíc pracovních smluv, ale to je počet Ukrajinců, kteří po 24. únoru nějakou práci vykonávali. Část už je zpět na Ukrajině nebo jim pracovní dohoda vypršela. Podle dat pracuje tak polovina z ukrajinských dospělých uprchlíků, což je celkem pěkný úspěch. Problém je, že pracují v nižší kvalifikaci, než kterou mají. Polovina z těch, co pracují, říká, že si tím nevydělá na živobytí v Česku a je závislá na podpoře státu.
Co jazyková bariéra?
Jen asi třetina se učí česky. Bez znalosti jazyka nemohou logicky pracovat například ve zdravotnictví, u některých oborů bych tak přísný nebyl, jenže problém bývá i s uznáním kvalifikace. U nás jsou profese jako zámečník, manikérka a podobně regulované. To by mělo být pružnější. Část Ukrajinců tak uklízí a bere podporu od státu. A to je škoda. I firmy jsou opatrné, existuje spousta nejistot kolem povolení k pobytu, pracovních víz a i Ukrajinci sami nevědí, co je čeká, jestli zůstanou.
Jsem žák deváté třídy, nevím, čím bych se chtěl v dospělosti živit, ale musím si v současné krizi podat přihlášku na střední školu. Chci ideálně práci, která mě baví a budu mít jistotu uplatnění. Co mi poradíte?
Když se někdo rozhodne pro učiliště, sledoval bych kvalitu školy. Jsou v nich obrovské rozdíly. Kvalitu vzdělávání sleduje Česká školní inspekce. Nejhorší je uvažování – jdu tam, kde to mám nejblíž, bez ohledu na obor. Obecně v posledních deseti letech mají vyšší nezaměstnanost absolventi učilišť s menší kvalifikací a v netechnických oborech typu prodavač, lakýrník, číšník. Řemeslům, které jsou závislé na poptávce běžné populace, nic nehrozí. S proměnlivostí trhu práce stoupá důležitost všeobecného vzdělání, ne brzké specializace.
Není chyba, že nutíme děti vybírat si strašně brzo?
Moje žena je z USA a tam mají chytře udělanou jednu věc: děti první ročník střední školy studují dohromady a teprve pak se rozhodnou, jestli půjdou na učilištní, řemeslnou nebo na všeobecnou větev vzdělávání. Každopádně pak studují v jedné budově.
Odpadá stigma – no jo, ty děláš učňák…
To taky, ale důležitý je ten rok navíc. Zrovna v devítce je to klíčové. Rozhoduje se o osudu dítěte. Bohužel někteří rodiče chtějí, aby začalo co nejdřív vydělávat, takže volí učiliště, a z něj se těžko chodí na vysokou školu. Nebo si rodiče tu důležitost uvědomují, vědí, jak podstatné je dostat se na dobrou střední školu, rozhodování o budoucnosti dítěte ještě uspíší a volí víceletá gymnázia. Například v Praze je tak málo míst na čtyřletých gymnáziích, že se uměle utvořil tlak i na osmiletá a šestiletá.
Pokud mají hodně uchazečů, mohou si vybrat kvalitní studenty.
Jenže startovací pozice není stejná. Záleží, z jak dobře situované rodiny jste, jestli máte doučování, zda vás tam rodiče hlásí. Selekce probíhá strašně brzo. Dnes je snazší dostat se na vysokou školu než na střední. Přicházejí silné ročníky, pokud se kapacita na středních školách nezvýší, bude problém. To fakt není vzdělávací systém pro 21. století.
Mám tedy štěstí, jsem na střední škole a mám půl roku do maturity. Jaký vysokoškolský obor vybrat, aby moje uplatnění bylo co nejlepší?
Technické obory jsou jistota, medicína také, ale i vysmívané filozofické obory mají uplatnění. Nezaměstnanost absolventů humanitních oborů je minimální. Potřeba budou vždy učitelé. Shrnul bych to tím, že pokud dostudujete solidní vysokou školu, skoro jistě najdete uplatnění. Daleko kritičtější je v tomto ohledu volba střední školy.
Poslední roky nejsou nic moc. Máte nějaké dobré zprávy?
Takhle krize může nastartovat změny. Třeba v energetice. Česko má jednu z nejvíc energeticky náročných ekonomik v Evropě, na jednotku HDP spotřebujeme spoustu energie. Doufám, že tlak na úspory využijeme, zaměříme se na zateplení veřejných budov, což ušetří peníze všem, či odblokujeme takzvanou komunitní energetiku.
Co to je?
Komunitní energetika funguje v Německu. Na činžáku máte solární panel, který dodává elektřinu dvanácti rodinám. U nás nemůžete energii ze soukromého fotovoltaického panelu kvůli staré legislativě sdílet s ostatními domácnostmi.
Kvůli deficitu státního rozpočtu se asi nevyhneme zvýšení daní. U kterých by to mělo smysl?
Budeme muset zvýšit zdanění práce, ale nevracel bych se do stavu před rokem 2020, protože to se dotkne nízkopříjmových skupin. Máme strašně nízkou spotřební daň u alkoholu, danil bych cukr ve sladkých nápojích, protože to povede ke snížení obezity. A to by znamenalo obrovské úspory ve zdravotnictví. Věnoval bych prostředky i na preventivní programy. Tak by se ušetřily miliardy za léčbu, když se na nemoc přijde pozdě.
To zní logicky, ale my schodek ve státním rozpočtu máme teď.
Rychle získat 100 až 200 miliard, na to máte dvě základní možnosti. Buď omezíte velké výdaje – snížíte důchody, či zvýšíte daně – nebo se zaměříte i na dlouhý horizont. Uděláte chytřejší daňové změny a zredukujete zbytečné výdaje státu. Zpřehledníte systém dávek. Žijeme ve výjimečné době, zažíváme velký tlak na velké reformy. Jenže ty mají jeden problém, jsou nevděčné pro vládu, která se pro ně rozhodne, protože efekt se dostaví, až když bude u moci vláda jiná.
Výjimečná doba by mohla posunout myšlení lidí. Myslíte, že se letos zmírní předvánoční nákupní horečka?
Tomu moc nevěřím. A když se to stane, vydrží to maximálně rok. Když začal covid, moje dcera si pořád myla ruce, viděla to okolo sebe. Ale nevydrželo jí to ani měsíce. Speciálně mladí lidé a děti jsou tvární, přizpůsobují se v dobrém i v horším slova smyslu.
To je spíš dobrá zpráva. A pro nás starší – kdy podle vás krize skončí?
To by věděl ten, kdo rozumí energiím. Ale rozhodně to nebude jen na jednu topnou sezonu.