Podmračený Holub řádil. A Brazílie může dál tančit
Máte rádi hádanky s překvapivým řešením? Pokud ano, zkuste se zamyslet: Který Evropan dal naposledy gól fotbalové reprezentaci Brazílie?
Že by třeba Ronaldo? Možná Mbappé? Nebo Kane? Samá voda.
Správná odpověď zní: David Pavelka. Současný sparťanský záložník se trefil v přátelském utkání v Edenu v březnu 2019, kdy český národní tým prohrál 1:3. A i když to zní zvláštně, vězte, že od té doby za tři a půl roku Brazilci na soupeře z Evropy nenarazili.
Až včera.
Gól od Srbů nedostali.
Víc než hodinu se nervovali. Až pak se uvolnili a naplno předvedli, co se od nich očekává.
Místo Neymara, hlavní star, ke které se celá země upíná, zazářil jiný extravagantní muž. Góly drzouna Richarlisona, odbarveného blonďáka z Tottenhamu, rozpumpovaly Brazilce k výkonu, kterému se v závěru slušelo zatleskat.
Napoprvé podmračený chlapík s přezdívkou Pombo – česky holub – jen dorážel do prázdné brány.
Zato druhá trefa byla excelentní. Přesně v duchu brazilského smyslu pro vrcholnou fotbalovou estetiku.
Richarlison při zpracování míč lehce podkopl, pak se elegantně odlepil od země, a aniž by mu balon spadl na trávník, poslal jej pravačkou v akrobatické pozici přesně k tyči.
Že by nejhezčí gól mistrovství? Možná, těžko se bude překonávat. Nejen Brazilce nadchl, na tribunách jako by v tu chvíli odstartoval karneval.
Přesně tak si fanoušci, kteří se přišli pobavit, Brazílii vysnili. Fotbálek jako na pláži, lehkost, glanc, ladné pohyby. Dvaašedesát minut se na ně čekalo, než Srbové přestali stačit a největšího favorita turnaje pustili do tlaku, který vydržel až do závěrečného hvizdu.
Stadion Lusail, ohromující stavba se zlatým pláštěm, byl napráskaný až po střechu, o žádný zápas zatím nebyl na šampionátu takový zájem.
Mnozí novináři v tiskovém centru ještě dvě hodiny před výkopem nervózně vyčkávali, jestli jim náhodou v mailové schránce necinkne upozornění, že dodatečně získali akreditaci. Ta byla tentokrát jen pro vyvolené, protože start nejikoničtější reprezentace planety si nechtěl nechat ujít vůbec nikdo.
Jistě budete souhlasit, že mistrovství světa bez Brazílie je stěží představitelná věc. Asi jako špagety carbonara bez vaječného žloutku nebo narozeninový dort bez svíček.*
Všechny ostatní velmoci už někdy v historii musely šampionát oželet, jen Brazilci nikdy.
Jako by největší fotbalová událost pokaždé doopravdy začala až ve chvíli, kdy komentátoři poprvé přečtou libozvučnou soupisku a Seleçao, jak národní tým vznešeně označují sami Brazilci, protančí v nezaměnitelných žlutozelenomodrých dresech z kabin na trávník.
Asi nepřekvapí, že i v Kataru, který si vztah k fotbalu stále spíš obtížně hledá, budí brazilské barvy mimořádné pozdvižení.
Když fanoušci s pomalovanými obličeji, obřími vlajkami nebo legračními parukami korzují v Dauhá úzkými uličkami působivé čtvrti Souq Waqif, místní se zastavují a v úžasu tahají mobilní telefony, aby si rozparáděné hosty z Jižní Ameriky natočili nebo vyfotili.
Také televizní štáby je vyhledávají nejčastěji, protože záběr na tančící a zpívající Brazilce vypovídá o fotbalové vášni víc než cokoli.
Křepčení v rytmu samby bude pokračovat, protože start do turnaje se tentokrát vydařil a není důvod nevěřit, že Brazílie může dojít hodně daleko.
Na světové zlato čeká dvacet let, od té doby nepřelezla semifinále. Ale pod trenérem Titem, který zřejmě po šampionátu skončí, se pořád zlepšuje. Naposledy prohrála loni v červenci, což bolelo: ve finále mistrovství Jižní Ameriky nestačila na argentinské rivaly. Kvalifikaci o Katar ovšem projela suverénně, čtrnáct vítězství, tři remízy, nula porážek. A jen pět inkasovaných gólů!
Také včera kníratý brankář Alisson nemusel nic vážného řešit, na jeho bránu neletěla jediná střela.
Když přičtete Richarlisonovu parádu, můžete Brazilce kromě výsledku pochválit i za to, že se nezpronevěřili pověsti, která je provází.