Sobotní zápisník z Malé Strany
● Milé děti z dětských domovů! Jako premiér bych vám chtěl sdělit, že Úřad vlády i letos vybírá nejhezčí z vašich vánočních obrázků, aby si ho dal na své oficiální péefko. I loni sice jeden váš obrázek vyhrál, ale pak v půlce prosince nastoupila moje vláda a ta obrázek, vybraný ještě vládou pana Babiše, zahodila. Protože kdo ví, jestli ho nekreslil nějaký spratek z Agrofertu, dokonce možná přímo na Čapím hnízdě nebo minimálně pastelkami ze zfalšovaných evropských dotací. Ale letos se určitě snažte znovu, třeba se už vítězný obrázek na to péefko fakt dostane. Váš Petr Fiala.
● Prezidentští kandidáti se perou o přízeň médií a vyprávějí tam o svých programech a plánech. Jen Andrej Babiš pozvání odmítá, brázdí venkov a láduje odtud na sociální sítě vzkazy jako „V Hrušovanech je fajn“, „Třebíč byla nabitá“, „Plním špičky“, „Dáme selfie“, „Jdeme na to“či „Makám!“. Pokud ho toto vynese na Pražský hrad, budou se příště už všichni hradní kandidáti v kampani vyjadřovat pouze v holých větách, ba možná jen v citoslovcích.
● Předseda KDU-ČSL se opřel do dlouholetého předsedy ODS Václava Klause slovy, že „dopustil rozkrádání majetku v době privatizace, zničil bankovní sektor a byl na začátku zadlužování státu“. Slušná strana by se svého zakladatele před výroky, které podkopávají celou její minulost, zastala. A možná by tříprocentního lidoveckého greenhorna i poučila, že jeho partaj, tehdy ovšem v mnohem lepší kondici, byla v tu dobu s oním netvorem pět let ve vládní koalici. Na to Jurečka velice rád zapomíná, stejně jako na to, že on sám byl čtyři roky v koalici a ve vládě s Andrejem Babišem. A že si tam spolu notovali možná ještě dojemněji než dnes v trojce s Pekarovou a Fialou.
● Uplynulo deset let od oranžového tsunami, kdy po trojích vítězných senátních volbách v řadě ČSSD úplně ovládla horní komoru parlamentu: měla v ní 44 z 81 křesel. A nedlouho nato opanovala i Sněmovnu a vládu. A dnes? Sociální demokracie má jednoho senátora a o jednoho se dělí s hnutím ANO, o Sněmovně a vládě si může nechat jen zdát. Znáte snad lepší memento o nestálosti úspěchu v politice?
● Europarlament schválil povinnost velkých firem obsazovat ve svých dozorčích radách nejméně 40 % míst ženami. Naštěstí v tomto případě jednu západní zhůvěřilost snad eliminuje jiná západní zhůvěřilost. Tedy že 40 % mužů v dozorčích radách oznámí, že se cítí být ženami. A budou samozřejmě zdárně předstírat i periodicky se opakující návaly nervozity a hysterie.
● Nikdo to dnes nemá lehké. Poslanecká sněmovna teď třeba zrovna shání stálého kaplana do své kaple. Tu si vybudovala pro věřící poslance, kterým se nechce chodit modlit do kostela, jichž je na Malé Straně či na Starém Městě jako šafránu. Kaplana by potřeboval i Senát a zatím není jasné, jestli budou mít obě komory kaplana společného, anebo každá svého. Věc přitom už nesnese odkladu. „Při dlouhých jednáních by poslanci měli pečovat o své duševní zdraví,“říká třeba lidovecký poslanec Šimon Heller. A co takhle raději