Rusko válku každopádně prohraje
Bojoval na východě Ukrajiny v roce 2014 a o svobodu země bojuje i teď. Výsadkář a spisovatel Valerij Markus o zkušenostech z roku 2014 napsal knihu Stopy na cestě. V říjnu vyšla i v češtině.
Místo smluvené čtvrté hodiny jsme se spojili prostřednictvím videohovoru o pár desítek minut později. Nečekala jsem, že se to vzhledem k situaci na Ukrajině povede napoprvé. Influencer Valerij Markus, který o situaci na frontě informuje na sociálních sítích a jehož kniha se na Ukrajině stala bestselerem, totiž nezná dne ani hodiny.
Válka na Ukrajině je první konflikt v Evropě, který sledujeme v přímém přenosu na sociálních sítích. Jak to mění její průběh?
Mé závěry by byly spekulativní, od začátku invaze jsem mimo Ukrajinu nebyl. O tom, co se v Evropě děje, skoro nic nevím a ani tomu nerozumím. Vím, že evropské státy nám v mnohém pomáhají, posílají zbraně, a za to jsme nesmírně vděční.
Obsah sociálních sítí ale sledují i vaši krajané. Máte nějaké osobní zásady či pravidla, co na sítě z bojů už dávat nechcete?
Ano, mám vnitřního cenzora, s jehož pomocí se rozhoduji, o čem můžu mluvit a jakým způsobem. Obecně, to, co by mohlo napáchat škodu, nezveřejňuji. A nedovoluji si lhát lidem, tvrdit něco ve smyslu, že válka skončí třeba během dvou týdnů. Když došlo k vpádu Ruska na naše území, našla se na Ukrajině spousta expertů, kteří vykládali, že to bude trvat maximálně týden či dva, do dubna, do května. Já jsem se tomu smál a říkal jsem, že to bude trvat minimálně rok. A to bylo ještě na začátku, kdy nebylo jasné, jak se to bude vyvíjet.
Situaci teď asi vidíte trochu jinak.
Teď už je všem jasné, že to ještě bude nadlouho. Má koncepce spočívá v tom vysvětlovat lidem reálně, co se děje bez nadměrného infantilního optimismu. Aby pochopili, že Rusko každopádně prohraje. Neměli bychom však počítat s tím, že to bude snadné. Ztratíme ještě tisíce a tisíce lidí. V těchto podmínkách budeme žít ještě měsíce, ne-li roky. Teď je čas akumulovat síly. Kterýkoli den může být kritický.
Jako známá osobnost se můžete
stát terčem útoku. Děláte něco víc pro svou bezpečnost?
V posledním týdnu jsem obdržel informace ze dvou zdrojů, že se připravuje moje likvidace. Před týdnem jsem na svém autě našel GPS navaděč. A jestli podnikám nějaké kroky? Ano, něco dělám.
Máte strach?
Když řeknu, že ne, vyzní to tak, že se vychloubám. Když řeknu ano, tak to nebude úplně pravda. Ale strach to ve mně nevyvolává jen proto, že v takové situaci nežiji první rok.
Až válka jednou skončí, jak se to podepíše na generaci dnešních ukrajinských třicátníků?
Ukrajina je poměrně mladý stát a národ, který prochází procesem obnovy. Měli jsme tu 300 let nevolnictví ruského impéria, 70 let okupace sovětskou vládou. Zákaz národnostní sebeidentity komplikoval formování ukrajinské inteligence. Domnívám se však, že si uchováme dost potenciálu, abychom ho mohli investovat do rozvoje země a vytvoření inteligence, která bude utvářet narativy pro moderní Ukrajinu.
Jak pohlížíte na uplatňování principu kolektivní viny vůči Rusům, vždyť se někteří proti režimu vyslovují?
Nemám čas jim věnovat pozornost. A kolektivní vina mi bude úplně jedno, až začnou vyplácet válečné reparace.
V knize jste se dost otevřel. Není to pro vojáka nevýhoda?
Ne. Zaprvé nechci být v zajetí nějakého obrazu vojáka. Jsem především člověk. A zadruhé, knížka je literární dílo, není to stoprocentní autobiografie.
Plánujete napsat knihu i o současném konfliktu?
To není konflikt. To je ozbrojená agrese, chápete? Mezi násilníkem a ženou také není konflikt. Je to genocida ukrajinského lidu. Likvidace ukrajinského národa, ukrajinských měst a v zásadě likvidace ukrajinské státnosti. A ohledně knížky: nejdřív se toho musíme dožít, a pak třeba i něco napíšu.
Co teď potřebujete nejvíce?
Chybí nám všechno. Především zbraně. Nejsem si však jist, že nám s tím můžete pomoci. Takže potřebujeme výstroj: teplé oblečení, uniformy, neprůstřelné vesty, helmy.
V článku pro ukrajinský Forbes říkáte, že válka pro vás skončí navrácením stavu k roku 1991 a zárukou, že ruský vliv nebude znovu sílit.
Tahle válka neskončí, dokud po téhle zemi bude kráčet byť jen jeden zástupce každého z našich národů. Příčina téhle války není ve fyzickém světě, příčina je existenciální. Je zakotvená v ruské kultuře.