Třeba pak přišla láska, ale především Pavla Tomicová
Po debutu Zrcadla ve tmě si režisér Šimon Holý uchoval zájem o ženský svět i ve filmu A pak přišla láska..., který míří do kin po festivalové premiéře v karlovarské soutěži Proxima. Tentokrát však na scénář nebyl sám.
Sólo pro herečky
Jsou pod ním podepsány herečky všech klíčových rolí, tedy Pavla Tomicová, Sara Venclovská, Tereza Hofová a Eliška Soukupová. První dvě jako matka a dcera, které stráví víkend u druhé dvojice, kartářky a její asistentky. Více postav vlastně netřeba, protože muži, jakkoli se od nich odvíjejí traumata hrdinek, stojí trpně v pozadí coby sboristé.
Zní to sice banálně, nicméně i banalitu lze vyprávět poutavě, na čemž má rozhodující zásluhu královna celé podívané Pavla Tomicová. Zralá dáma, jejíž kolega ze vzájemného vztahu zjevně couvá, přejde od tradiční sebeanalýzy k „odborné“pomoci, ke kartářce, která na internetu slibuje „jednu otázku zdarma“a nabízí terapii ve vlastním domě na celý víkend.
Ke společnému výletu za pochybnou léčbou přemluví svou dospělou dceru, která se netají skepsí vůči podobným pokusům, avšak postupně, nenásilně a bez ohledu na metodiku dotyčné vědmy se rovněž podrobí svého druhu psychoterapii, totiž očistnému ozdravění svého vypjatého vztahu s matkou. Koneckonců obě v milostných vztazích krachují, dokonce tu zazní hořké „Nejsem lesba, ale je to škoda.“
Režisér sice opakuje svou zálibu v dlouhých dialozích, ale kupodivu to nepůsobí artistně: jednak díky jazyku, který používá kouzelné výrazivo jako „šílenstvo“, jednak díky intenzivnímu vkladu hereček, zejména Tomicové, která v nominacích na České lvy nemůže chybět.
V případě její postavy se dá mluvit o totálním sebevýprodeji, který vedle rozbolavělé sebelítosti obsahuje prvky humoru, jak šibeničního, tak pramenícího z typické „holčičí“důvěrnosti bez ohledu na rozdíl věku. A nejen ve scéně, kdy jí dcera vpálí do tváře: „Mami, vždyť on to zkoušel i na mě. Takže my jsme tu kvůli tomu debilovi?“
Výchova k sebeúctě
Naopak, čím méně doslovnosti, tím silnější je Tomicová ve svém výrazu, ať absolvuje „ženskou snídani“s odvarem kontryhele, nebo zmatkuje za volantem a při kouzelně neobratném couvání napadá dceru za její životní neúspěchy a současně sama přiznává, že „jsem úplně v hajzlu“.
Dvě starší a dvě mladé ženy na sychravé samotě tvoří sehrané kvarteto, kterému paradoxně ubližuje scénář ve chvíli, kdy se odchyluje od přirozenosti k ezoterice. Zjednodušeně řečeno, houbičky a rituály prostě neumíme.
Na druhé straně však, navzdory stereotypu v nacházení kořenů ženských selhání, bez prvku tajemství či překvapení, se snímek A pak přišla láska... dokáže mezi řádky ptát, proč moderní lidé potřebují údajné vědmy, aby si dovedli docela obyčejně sdělit, co k sobě cítí.
Jako lekce výchovy k sebelásce a k sebeúctě zkrátka Holého komorní příběh docela zabírá. A zejména matky či dcery v publiku si k hodnocení mohou směle přidat pět procent navíc.
A pak přišla láska... Česko, 2022