Václav Olič, kriminalista ze stránek románu
Nerudný vyšetřovatel s koňskou nohou a kozím obličejem z kultovního románu i reálný kriminalista, který se na přelomu 19. a 20. století účastnil vyšetřování většiny proslulých kauz, ať s kriminálním, či politickým podtextem nejen v Praze.
Dvorní rada Václav Olič poutal pozornost také po odchodu na penzi. Za 1. světové války se zapletl do spolku s protirakouskými maffisty a skončil za mřížemi. Václav Olič zemřel ve svém domě v ulici U Riegrových sadů (dnes Chopinova, pozn. red.) na Vinohradech na sklonku listopadu před 90 lety.
K celebritám v Praze náležel na přelomu století Václav Olič, s mnoha proslulými osobnostmi se i setkával. Ne každá z nich na setkání s kriminalistou vzpomínala s radostnými pocity.
„Koňská noha rozhorleně zadupala. Číhavě se vynořil kozí obličej.
Pronikavě vyštěkl: Vrahu,“tak ve slavném díle Golem Gustava Meyrinka vylíčil hlavní hrdina díla, rytec kamejí Athanasius Pernath, setkaní s policejním radou Aloisem Otschinem. Jde o Meyrinkův literární přepis osobního setkání s Oličem. Spisovatel se s obávaným policistou utkal na jaře 1902 během vyšetřování pro nařčení z bankovního podvodu.
Naopak český bard Jaroslav Vrchlický se o službách dvorního rady vyjadřoval o poznání spokojeněji než jeho německý protějšek. Oličovi podřízení totiž sejmuli chmury z literátova čela, když obratem objevili jeho ztracený překlad Fausta.
Lovec hlav
„Byl přítomen u vyšetřování všech vražd v posledních letech, omladináře Mrvy, klenotnice Gollersteperové, Hrůzové v Polenském lese, policejního dozorce Kauckého anebo vrátného v Živnostenském muzeu Sháněla,“shrnul Oličovu kariéru od 70. let 19. století do roku 1909 žurnalista Egon Erwin Kisch.
Tyto případy plnily titulky předních pražských médií, od Ilustrovaného kurýra po Prager Tagblatt. Mrva alias Rigolleto Toskánský představo- val tragikomickou fi- gurku. Konfident a ilu- zorní spříseženec, spja- tý s Omladinou, zemřel ubodán doma pod vánočním stromkem roku 1893.
Ve velezrádných rejdech Omladiny figurovala jména vrcholných politiků budoucí 1. republiky, třeba Aloise Rašína. Zmíněného Kauckého zastřelil o Vánocích 1907 za bílého dne v Jindřišské ulici člen Wasinského gangu. Ti měli políčeno na trezor hlavní pošty. Olič usvědčil i mimořádně talentovaného podvodníka s poštovními šeky Plocka. „Co si rada Olič za zrcadlo nedá,“shrnul Ilustrovaný kurýr jeden z neúspěchů. Šlo o loupežnou vraždu Kischova strýce, směnárníka v Platnéřské ulici.
Konec policejního rady
Pod Oličovým dohledem vyrůstali i další proslulí kriminalisté, třeba policejní radové Josef Knotek či Josef Vaňásek, známý jako literární a filmový Josef Vacátko. Olič odešel do výslužby v roce 1909. Slyšet však o sobě dal o šest let později, kdy se zapojil mezi spiklence Maffie. Přechovával Masarykovy spisy, odehrávaly se u něho i nevalně zakonspirované schůzky odbojníků. Komisaři Klíma a Slavíček z Hauptstelle für den defensiven Kundschaftsdienst (rakouské státní bezpečnosti, pozn. red.) Oliče zatkli. Dva měsíce pobyl ve vazbě, později ho císař Karel I. omilostnil. I oba komisaři jsou známi jak z literatury, tak i tím, že za republiky udělali solidní kariéru. Ovdovělý Olič zemřel ve věku pětaosmdesáti let.