Trojky z chování hrozí víc chudým
Pokračování ze str. 1
Při posledním vyhodnoceném školním roce 2020/2021 prošli inspektoři šestinu českých škol. Horších známek z chování bylo míň než v předchozích letech.
„Bylo evidováno 1 358 žáků se sníženou známkou z chování, což je 0,9 procenta žáků,“uvedl náměstek ústředního školního inspektora Ondřej Andrys. Ve školním roce 2016/17 byl přitom podíl zmíněných žáků 1,5 procenta, o rok později 1,6 procenta. Vysvětlení poklesu nebude ale v tom, že by se chování dětí zlepšilo, zasáhl covid.
„Počet žáků se sníženou známkou z chování v roce 2020/2021 mohl být ovlivněn přerušením prezenční výuky kvůli pandemii covid-19,“připouští náměstek Andrys.
Rizikové faktory
Na to, zda nejsou žáci v některých městech trestáni přísněji než v jiných částech republiky, nejde jednoduše odpovědět. Každá škola má právo řešit kázeňské problémy po svém. „Definovaný rámec, podle kterého se udělují snížené známky z chování, neexistuje,“uvedl Andrys. „Práva a povinnosti žáků, kázeňské postihy by měly být uvedeny ve školním řádu. O udělení snížené známky z chování se rozhoduje na pedagogických poradách na koncích pololetí,“popsal.
Podle odborníků chování dětí často odráží podmínky, ve kterých žijí. Podle sociologa Daniela Prokopa ze společnost PAQ Research se ukazuje, že neúspěch ve vzdělávání výrazně ovlivňuje takzvaná destabilizující chudoba provázená exekucemi, potížemi s bydlením či životem ve vyloučených lokalitách. Často bývá spojena s rozpadem rodin a na děti má špatný psychický vliv.
Potvrzuje to i loňská studie výzkumné organizace, kterou Prokop vede, o nerovnostech ve vzdělávání napříč republikou. Ta ukázala, že míra propadání a nedokončování základních škol se v různých částech Česka liší, a to až desetinásobně.
Škola jako záchytný bod
Horší situace je právě v těch regionech, které jsou více zatížené sociálními problémy. Tedy tam, kde je vysoký podíl exekucí, nezaměstnanosti, rozvodovosti i sociálního vyloučení. Výzkum zjistil, že jde zároveň o totožné okresy, ve kterých se kumulují problémy v rámci vzdělávacího systému. Autoři studie během výzkumu využili údaje od České školní inspekce a dali je do souvislostí se sociální a ekonomickou kondicí jednotlivých regionů a financováním škol.
Podle sociologů by pomohlo, kdyby rozdělování financí více zohlednilo potřeby mikroregionů, které se potýkají s problémem vzdělávacího neúspěchu.
Odborníci se zároveň shodují, že právě škola by mohla dětem ze složitého prostředí naopak pomoci. „Škola jako organizace je schopna tyto zátěže sanovat, vyrovnávat. Největší problém osobně vidím v nedostatečné pregraduální přípravě jednotlivých pedagogů. Naprostá většina učitelů neumí použít účinné strategie pro vytváření pozitivních vztahů ve skupině,“myslí si Milan Kotík, ředitel organizace AISIS, která si klade za cíl modernizaci českého školství.
Není dvojka jako dvojka
Právě postoj školy podle Kotíka nakonec také rozhodne o tom, jestli třeba dvojka z chování dá žákovi impulz k tomu se zlepšit, nebo ho stáhne do ještě větších problémů. „Samotná známka sama o sobě moc neznamená. Záleží na tom, co ji doprovází. Může to být v pořádku, pokud známka je signálem ‚toto konkrétní chování je v naší škole neakceptovatelné‘,“vysvětluje Kotík. Aby známka pomohla, je potřeba žákovi vysvětlit příčiny nepřijatelného chování a také rovnou najít cestu, jak je zlepšit.
Samotná známka sama o sobě moc neznamená. Záleží na tom, co ji doprovází.
V opačném případě totiž může mít podle Kotíka horší známka negativní dopad. „Pokud škola bere nástroj snížené známky z chování pouze jako sankci a trest, upevní spíše sebepojetí dítěte: Já jsem grázl, se všemi negativními důsledky,“uzavírá.