Test pro Si Ťin-pchinga: hněv a protesty v Číně sílí
Číňané se čím dál víc bouří proti koronavirovým opatřením .Ato za situace, kdy nákazy přibývá.
Hněv obyvatel vůči karanténám bez konce narůstá. Čína nabízí obrázky, na jaké odtamtud nebyl svět dlouho zvyklý: střety dělníků s policií, bouřlivé protesty, donedávna vzácná vzplanutí veřejného rozhořčení.
Jejich terčem jsou trvající drastická proticovidová opatření. Místy se však začíná ozývat i volání po rezignaci vůdce Si Ťin-pchinga.
Do ulic Šanghaje vyšly o víkendu stovky až tisíce demonstrantů, studenti se bouřili také na univerzitách v Pekingu a Nan-ťingu, mohutný protest se odehrál i ve městě Urumči v Sin-ťiangu, kde uhořelo deset lidí v domě, který byl údajně zablokován proticovidovou karanténou. Méně početné demonstrace se odehrály i jinde.
V Šanghaji, finančním srdci země, byla sporadicky slyšet i politická hesla vyzývající k ukončení nadvlády komunistické strany a odchodu vůdce Si Ťin-pchinga. Takové požadavky jsou v Číně krajně neobvyklé, neboť jakákoliv přímá kritika vlády vede k tvrdým trestům. Někteří demonstranti drželi prázdné bílé transparenty, což je v Číně smuteční barva a také symbol vzdoru proti cenzuře, jiní zpívali písně na podporu svobody a demokracie. V Šanghaji prý bylo podle listu New York Times slyšet i výzvy k „lidovému povstání“.
„Demonstrace se po celé zemi šíří jako oheň. Je to silné,“citovala americká stanice CNN jednoho demonstranta ze Šanghaje.
Začalo to minulý týden ve městě Čeng-čou, kde se protesty pracovníků obří továrny tchajwanské společnosti Foxconn, největšího dodavatele iPhonů, zvrhly v pouliční bitky. Během nich vzduchem létalo zábradlí a zbytky pouličních kamer. Také v jihočínském městě Kuang-čou vyrazili demonstranti ze zablokovaných budov do ulic, pouštěli se do křížku se zdravotníky a plenili zásoby potravin.
Mnoho Číňanů, kteří by si až dosud kritizování úřadů pořádně rozmysleli, dává nyní na sociálních sítích průchod své rozezlenosti kvůli proticovidovým opatřením. Šířící se videa z protestů je podle západních analytiků často obtížné ověřit, mnoho z nich nicméně ukazuje na neobvykle explicitní a otevřenou kritiku čínské vlády a jejího vůdce.
Tvrdá pravidla týkající se covidu platí v Číně již třetí rok a unavení lidé toho už mají dost. Po celé zemi narůstají známky nespokojenosti kvůli frustraci z karantén a pravidel masového testování, která Číňanům zcela převrátila každodenní život. Byť zatím zdaleka nejde o masové nepokoje, pro vládnutí autoritářského
vůdce Si Ťin-pchinga se nespokojenost obyvatel stává na počátku jeho třetího funkčního období zásadním testem.
Covid trhá rekordy
To všechno za situace, kdy covid neustupuje, naopak se šíří po celé zemi a počty nových případů trhají rekordy. Testy tam včera odhalily 39 791 nových případů infekce.
Zatímco v posledních týdnech se místní úřady snažily poněkud uvolnit tuhou politiku „nulového covidu“, která decimuje tamní ekonomiku, nyní znovu přitvrzují.
Zloba v kombinaci s razantní covidovou vlnou předznamenává v Číně temnou zimu.
Nad tím vším se vznáší naléhavá otázka: Dokáže Si Ťin-pchingovo vedení vyvést zemi z covidového marasmu? Na tom, zda země najde nějakou účinnou střední cestu, závisí další postavení Číny jako světové továrny
číslo jedna a významné hybné síly globálního hospodářského růstu. Některé nadnárodní firmy už začaly přemísťovat svou výrobu jinam.
Lavírování Pekingu s covidem nepoškozuje jen čínskou ekonomiku, ale i tu světovou.
Někteří ekonomové začínají v této souvislosti mluvit o bankrotu čínského modelu. „Je to kolaps obrazu Číny jako výrobní velmoci, stejně jako jejího vztahu ke globalizaci,“ tvrdil politolog Wu Čchiang pro list Washington Post. Mnozí teď budou s napětím sledovat, zda se protesty budou dále šířit, nebo jestli šlo o ojedinělé vzplanutí hněvu.
Nyní je pro čínské vedení krajně obtížné zvolit ideální postup. Podle některých analytiků je současný nelichotivý covidový stav v Číně do značné míry důsledkem přístupu Si Ťin-pchinga. Země podle nich lpěla na drsné politice vymýcení nákazy za cenu drastických opatření, ale podceňovala očkování. Čínská propaganda po tři roky tvrdí, že je to jediný způsob, jak chránit životy lidí, a vyžívá se v popisech děsivých důsledků nekontrolovatelného šíření viru zejména ve Spojených státech, ale i jinde. Nedodá ovšem, že nejen tam, ale i třeba v Indii už lidé dávno žijí běžným životem.
Jak opustit to, co nefunguje?
Čím dál obtížněji lze zastírat, že dosavadní politika – která na jedné straně zachránila mnoho životů, na straně druhé však zasadila tvrdou ránu hospodářství a bytí obyčejných lidí – moc dobře nefunguje.
Úřady nyní mohou Číňanům těžko vysvětlovat, že je potřeba v přísných opatřeních pokračovat, když ti nevěřícně hledí na fotbalový šampionát v Kataru, kde se plné stadiony fanoušků z celého světa bez roušek chovají, jako by nikdy žádný covid neexistoval.
Si Ťin-pching, jeden z nejmocnějších vůdců v historii komunistické Číny, nařídil tvrdou cenzuru a přísné tresty, aby umlčel kritiku, jež nabízela alternativní postupy. Nyní sklízí trpké plody. Čína je poslední velkou světovou ekonomikou, která stále tvrdohlavě prosazuje nulovou toleranci. Ekonomové to považují za brzdu jejího růstu. A nejen to, důsledkem je i stoupající nejistota v globálních dodavatelských řetězcích a zhoršující se vyhlídky na světový hospodářský růst.
Signál, který nyní Čína do světa vysílá, je dost jednoznačný: ani tři roky od začátku pandemie nejsme připraveni na plnohodnotné znovuotevření. V tuto chvíli se ekonomové a politici mohou jen dohadovat, jak zlé důsledky to může mít. Pro Čínu i pro svět.