Tajemné kouzlo redakčního kávovaru
Tak jako je ropa alespoň prozatím nepostradatelná pro pohon většiny automobilových motorů, stojí běh kanceláří na jiné nenahraditelné černé tekutině – na kávě. A novinová redakce v tomhle není žádná výjimka.
Významu kávy pro chod zpravodajství si všiml už Karel Čapek v knížce Jak se co dělá. Je přitom až neuvěřitelné, že se výroba novin v jádru pořád odehrává v podobné atmosféře jako před pětaosmdesáti lety, s výjimkou technologických proměn samozřejmě.
Ačkoli u kávy tedy jistá změna za tu dobu také nastala. U Čapka ji totiž po redakci roznášejí „redakční sluhové, kterým se někdy také říká kustodové“. Tak ti se už bohužel v open office 21. století nevyskytují. A to v Čapkově světě kromě kafe zvládali roznášet i „pivo, Četku a večeře“. Alkohol na pracovišti teď tak nějak zakazuje zákoník práce, Četka nám teče v drátech až na stůl sama a na večeře koukáme být všichni radši už doma. Ale káva, ta přetrvala. Jen místo sluhů ji obstarává kávovar v redakční kuchyňce.
A právě ten jsme minulý týden dostali nový!
Bylo velice zajímavé sledovat, jak tato na první pohled nevýznamná výměna jedné mašiny za druhou dokáže vychýlit zaběhanou kancelářskou rutinu.
Na YouTube se dá najít spousta videokreací, v nichž nejrůznější životní situace rámuje vyprávění přírodovědce Davida Attenborougha. V našem případě by pomyslné záběry mapující dění v džungli redakční kuchyňky musel doprovázet komentář zhruba v duchu: „Jeden ze starších členů smečky se jako každý den touto dobou blíží k napajedlu. Řeč jeho těla prozrazuje, že se už několik hodin musel obejít bez doušku životodárné tekutiny. Soumrak je ještě daleko a samec cítí, že pokud se rychle neobčerství, nemusel by se ho dočkat. Najednou sebou škubne a strne. U pramene je něco jinak než obvykle…“
Okamžik znejistění vzápětí střídá euforie. „Jé, máme nový kávovar,“zašvitoří kolegyně. O chvíli později rozezvučí akustiku kuchyňského koutku baryton kolegy fotografa: „Hohó! Espresso! Ristretto! Perfetto!“
A těch nových témat k hovoru! Ti se založením analytika-technologa zkoumají, kolik je v nových kombinacích nápojů obsažené kávy na kolik mililitrů vody, další s duší Archiméda propočítávají množství kávových variací, jimiž lze přesně po okraj zaplnit jejich oblíbený hrnek.
Šveholení přitahuje další a další. Kávovarová družba sbližuje a i těm, co se dosud třeba moc neznali, nabízí téma ke společnému hovoru. Ukazuje se, jak je chuťová paměť ošidná, protože nepanuje shoda nad tím, zda je kafe z nového stroje lepší než ze starého, nebo jen stejné. A hlouček u mašiny prožije i chvíli takřka pietní – to když dojde na poslední šálek s loučící se kolegyní.
A přitom taková blbost, dala by se citovat maminka Šebková z Pelíšků. Jenže podle nejrůznějších analýz jde o naprosto klíčovou věc. Jeden z průzkumů zjistil, že nabídka kvalitní kávy v zaměstnání je důležitá pro 77 procent českých zaměstnanců. A pro 18 procent z nich představuje dokonce jeden ze zásadních benefitů. Takže něco podobného se v drobných obměnách nejspíš odehrává v každé kanceláři.
Je večer. Pracovní ruch zvolna utichá. I kuchyňka potemněla a osiřela, jen světlo digitálního displeje vábí ještě redaktorské opozdilce a editorskou večerní službu. Přichází čas doplnit kávová zrna do zásobníku. Příštího rána se redakční soukolí znovu naplno rozběhne. A nesmí zůstat bez paliva.