Přecpaná Lucerna a mávátko pro Cashova synka
Všichni, kdo se zajímají o populární hudbu v historicko-politických souvislostech a rádi ji zasazují do kontextu doby, nechť zbystří pozornost. V péči nakladatelství Galén vychází objemná kniha Od Armstronga k Bécaudovi s výmluvným podtitulem Legendy světové hudby v Československu / Jak nás změnily a my změnili je.
Hudebník, básník, překladatel a publicista Michal Bystrov v ní mapuje koncerty „západních“hvězd na území tehdejší Československé socialistické republiky. Zajímá ho přitom nikoliv jen samotný koncert, ale také co mu předcházelo a co následovalo. S archivářskou pečlivostí a stylistickou vytříbeností charakterizuje atmosféru doby, připomíná tehdejší rozhovory, některé výroky uvádí na pravou míru s přihlédnutím k době a místu, v nichž vznikaly.
Hon na máničky
Takto vyčerpávajícím a přitom strhujícím a čtivým způsobem popisuje několik českých koncertů francouzského šansoniéra Gilberta Bécauda, zachmuřeného a vždy v černém oděného desperáta Johnnyho Cashe, jazzové miláčky Louise Armstronga a Duka Ellingtona,
Yvese Montanda nebo rock’n’rollového výtržníka Johnnyho Hallydaye, po jehož vystoupeních v Plzni a Liberci začal v ČSSR hon na vlasáče. Autor si všímá detailů, mnohdy úsměvných, které charakterizují tehdejší absurdnost. Třeba když Johnny Cash a jeho manželka June Carter vybírali svému osmiletému synkovi Johnovi hračku a chlapec si ne a ne vybrat. Nakonec sáhl po něčem, co z Ameriky neznal – po prvomájovém mávátku.
Nesocialistické podmínky
Při pročítání dobových rozhovorů s Gilbertem Bécaudem zaujme, že se snad nenajde jediný, v němž by nezazněla otázka na film Země, odkud přicházím z roku 1956, v němž Bécaud hrál hlavní roli. Není se čemu divit, v Československu šlo o poměrně často reprízovaný snímek, ale ze zpěvákových reakcí je jasné, že jej za vrchol své umělecké dráhy nepovažuje.
Poučné jsou rovněž přetištěné dopisy čtenářů do tehdejších tiskovin, v nichž si stěžovali na nelidsky zaplněnou Lucernu, v níž nebylo možné během Bécaudových koncertů ani dýchat, natož se normálně pohybovat. Do prodeje šlo zkrátka mnohem víc lístků, než kolik byl sál schopen pojmout. Jak vidno, když bylo třeba, dovedly se i tehdejší socialistické orgány chovat striktně kapitalisticky.