Soláry jsou na památkách tabu
Energie ze slunce v nynější krizi spotřebitelům pomůže. Ne každé místo je pro soláry ale vhodné. Upozorňují na to památkáři v novém manuálu.
Nežádoucí v památkové rezervaci, omezené možnosti v památkové zóně nebo v ochranném pásmu. I s tím si budou muset poradit například majitelé domů nebo společenství vlastníků bytů, když budou chtít čerpat energii ze slunečních panelů. Metodiku k fotovoltaickým systémům Ministerstvo kultury ČR (MK ČR) a Národní památkový úřad (NPÚ) představily v těchto dnech.
Zájem o fotovoltaiku nejen mezi Pražany před koncem letošního roku významně roste s tím, jak se prohlubuje energetická krize. „Meziročně jsme letos instalovali o více než 100 procent více fotovoltaik pro domácnosti,“uvedl například Ondřej Hájek, vedoucí zákaznických řešení společnosti E.ON. Podobné zkušenosti mají další firmy.
„Letošní rok zakončíme s bilancí bezmála tisíc postavených fotovoltaik,“sdělil Pavel Grochál, mluvčí Innogy. Enormní poptávka zároveň podle prodejců prodlužuje termíny instalací, a to v průměru na pět až devět měsíců.
Památkáři proto usilovně hledají mantinely tolerance moderních fotovoltaických panelů a historických monumentů. Malé panely nepotřebují totiž k instalaci ani souhlas stavebních úřadů. Památkáři tudíž představují jedinou instituci, která může mluvit soukromým osobám do záměrů na instalaci těchto žádaných prvků.
Coby vzor aktuálně památkáři sestavili zmíněný dokument. „Metodika NPÚ transparentně a dostatečně srozumitelně přispěje k objektivnímu posuzování možnosti umístění fotovoltaických systémů v památkově chráněných územích České republiky, která nerezignuje na ochranu kulturně-historických hodnot,“komentoval nový dokument ministr kultury Martin
Baxa (ODS).
Památky a panely
Způsob a rozsah možných zásahů do jednotlivých objektů je dán jejich stářím, funkcí, architektonickým slohem, památkovou hodnotou, tvarem střechy, typem střešní krytiny, mírou požadovaného zásahu do konstrukcí objektu a dalšími faktory.
Nežádoucí je umisťování panelů na kulturních památkách. Zařízení lze zde osadit pouze v několika velmi specifických situacích – typicky na novodobých částech kulturních památek či jejich areálů či na nově doplňovaných doprovodných stavbách,“shrnuje pravidla příslušný dokument.
V památkové zóně lze instalaci povolit za určitých okolností. Lze ji tak namontovat na novostavby, paneláky, věžáky nebo brownfieldy. V ochranných pásmech je fotovoltaika akceptovatelná, a to pokud instalace zařízení nenaruší vzhled chráněného místa.
Památkáři se podle manuálu zaměří na řadu faktorů – třeba na rozsah a velikost změny související s namontováním fotovoltaiky. Dále se řeší otázka navrácení střechy do původní podoby a míra vizuální změny s instalací spojená.
Při vyhodnocování pohledových proměn k důležitým okolnostem náleží rozsah a velikost osazovaných fotovoltaických zařízení, jejich barevnost a viditelnost. Důležitou
roli hrají podle památkářů doplňující parametry. K těm náleží třeba rozsah fyzického zásahu do střešního pláště, výsledek statického posouzení, specifika požární ochrany, zvýšené nároky na údržbu historických konstrukcí, vizuální smog a další dopady. Kompletní metodiku a s ní související prezentaci s přehledem ukázkových správných i nevhodných variant lze najít například na webových stránkách www.npu.cz.
Krizi navzdory
„Energetická krize je bezesporu vážná věc. Nelze ji však řešit na úkor ochrany kulturního dědictví,“vysvětlila generální ředitelka NPÚ Naďa Goryczková.
Pořízení solární elektrárny se špičkovým výkonem 20 kWp, pro kterou ještě není třeba žádat stavební povolení, vychází cca na 600–700 tisíc korun. Její provoz se pak pohybuje v řádech jednotek tisíc korun ročně. Využívat fotovoltaiku chtějí též městské společnosti. „Plánujeme ročně postavit fotovoltaické elektrárny s celkovým špičkovým výkonem až 10 MWp,“sdělila Petra Macháčková, mluvčí společnosti Technologie hlavního města Prahy (THMP).
Památková rezervace zahrnuje přibližně dvě procenta rozlohy metropole, více než osm čtverečních kilometrů. Území rezervace pokrývá více než 1 300 památkově chráněných domů, zpravidla starších sta let. Rozloha ochranného pásma rezervace dosahuje téměř 90 čtverečních kilometrů.
Majitelé domů i bytů se obávají, že s instalací fotovoltaiky by mohly vznikat střety, jako například při zateplování fasád. Běžný způsob izolace nebývá podle památkářů především u historických domů právě ideálním řešením, byť platí jisté výjimky. Kvůli připevnění izolační vrstvy bývá odstraněna nebo zakryta většina historických prvků a okna, dveře, sokly i římsy bývají ve fasádách „utopeny“.