Proč Katar cítí křivdu
Mrtví dělníci, utlačování LGBT+ komunity či zákaz piva. velvyslanec o tématech rezonujících fotbalovým šampionátem.
Když se na místní poměry v nezvykle klidné diplomatické čtvrti Onaiza, která je plná honosných vil i menších vilek, během horkého dopoledne loučíme, s úsměvem na tváři prohodí: „Zkuste být na Katařany hodní, snaží se.“
Petr Chalupecký je od září českým velvyslancem v Dauhá, odkud zblízka sleduje dění okolo největší sportovní akce planety.
„Fotbalové mistrovství světa pro nás na velvyslanectví určitě není starost, spíš radost,“ujistí, hned jak se usadí do pohodlného křesílka ve vstupní hale ambasády, kterou Česká republika otevřela teprve před pár týdny.
Nad sebou má blyštivý lustr, kolem jsou mramorové stěny i pozlacené doplňky.
Vaše dosavadní dojmy z mistrovství?
Zatím jsou pozitivní! Máme radost, že se lidé baví. Katařané i díky pomoci mnoha zemí nejen z okolí všechno organizačně zvládají. Neregistrujeme žádné incidenty, což je pochopitelně nejdůležitější.
Ale svět se na Katařany a jejich šampionát z mnoha důvodů dívá skrz prsty. Kritika ze Západu je chvílemi drtivá. Rozumí jí místní?
Vnímají ji trochu úkorně. Cítí křivdu a myslí si, že si takové zacházení nezaslouží. Občas se vyrojí tradiční argumenty, že jde o přezíravost Západu vůči blízkovýchodním kulturám, o stereotypy, které ovšem fungují oboustranně. V souvislosti s Katarem a mistrovstvím světa se mísí hned několik věcí dohromady – teď, když vyšla série
Netflixu o FIFA, třeba i přidělení turnaje v roce 2010.
Pojďme postupně.
Je zajímavé, že se stejně hlasitě před čtyřmi lety nemluvilo o přidělení předchozího šampionátu Rusku. Na to potřebujete o něco větší politickou odvahu, což se tehdy moc nenosilo. Dnes se do Kataru opře každý, protože jde o malou zemi, ale v roce 2018 byla kritika vůči Rusku výrazně umírněnější, což souvisí nejen s odvahou novinářů, ale samozřejmě i politiků.
Co pracovní podmínky zahraničních dělníků, kteří budovali veškerou infrastrukturu včetně nových stadionů?
Padají různá čísla, kolik lidí zemřelo, ale žádná z nich nejsou potvrzená. Proč s těmi čísly – upozorňuji – před jednadvaceti měsíci poprvé přišel ten či který deník v té či oné zemi, na to ať si odpoví každý sám. Já nechci spekulovat. Rozumím tomu, že média se vždy chytnou zajímavých témat, a tohle zajímavé téma bezesporu je. Nicméně pokud i dnes někteří novináři operují s téměř dva roky starým číslem 6 500, připadá mi to minimálně zvláštní.
Zvláštní je ale přece i fakt, že Katar a FIFA přijdou s protiargumentem, že mrtví dělníci jsou tři.
To je samozřejmě druhý extrém a je třeba diskutovat o tom, jak vůbec tragickou smrt s určitou činností můžeme svázat. Je nesmírně obtížné prokázat souvislost se stavbou. Pokud někdo zemře na infarkt v jednu hodinu ráno, jak dokážete, že zemřel na infarkt proto, že pracoval celý den v extrémním horku, stresu, prachu nebo hluku? O to opatrnější by měla být média, která někam přijdou s tisícovkami obětí. Je pravda, že podmínky zahraničních dělníků v Kataru rozhodně nebyly a nejsou ani teď ideální. Že spousta z nás by takhle žít a pracovat nepochybně nechtěla. Ale současně je třeba zmínit, že pokrok, který Katar učinil, a to je objektivně potvrzená záležitost ze strany Mezinárodní organizace práce, je obrovský.
Opravdu?
Došlo k ohromnému zjednodušení veškerých podmínek, ať už jde o zavedení minimální mzdy, garanci výplaty, pojištění, přístup k soudům z hlediska pracovněprávních sporů plus opuštění velmi kontroverzního systému, v němž bylo nutné povolení zaměstnavatele, když chtěl pracovník odjet ze země nebo změnit zaměstnání. V tomhle se Katar posunul jako žádná jiná země v regionu.
A vydrží mu to i po mistrovství, až světová pozornost přece jen opadne?
To je legitimní otázka. Normy jsou však nastavené a přijaté. Můžete sice vůči Katařanům trpět nedůvěrou, ale oni slovo drží, ať už jde o byznys, nebo právě tyto oblasti, které jsou v dnešní době díky médiím a sociálním sítím úplně jinak kontrolovatelné. Jednou z garancí je i fakt, že kancelář Mezinárodní organizace práce v Dauhá zůstane natrvalo. Také já coby velvyslanec členského státu Evropské unie vidím, že Katařané chtějí ve změnách pokračovat a jsou připraveni i na určitou míru
kontroly zvnějšku.
Co spory o pivo? Tam Katar původní dohodu s FIFA nedodržel, na stadionu ho až těsně před startem turnajem zakázal.
Ale taky je třeba doplnit, že ze čtyř typů míst, kde mělo být pivo k dispozici, zbyla tři. Pořád jsou tady přece fanouškovské zóny, hotely a kluby k tomu určené a podobná opatření se občas objevují i v Evropě. Myslím si, že fanoušek, který si koupí letenku, zařídí si lístky na zápasy a všechno kolem, si stánek s pivem najde, i kdyby měl být třeba o půl kilometru dál. Možná je to úsměvné, ale zapadá to do koloritu, že tahle země je zkrátka jiná než předchozí pořadatelé mistrovství světa. A je dobře, že Katar budí pozornost, pozitivní nebo negativní.
Další téma: LGBT+ komunita. V Kataru stojí homosexualita mimo zákon a FIFA evropským kapitánům zatrhla nošení duhových pásek, kterými chtěli utlačovanou menšinu podpořit. Vaše reakce?
Během každé podobně veliké akce rezonují i politická témata a tvrdit, že sport je výhradně sport a politika zase jen politika, by byl nesmysl. Obě odvětví byla vždy svázaná, stejně jako třeba kultura a politika. Když poslouchám od lidí, kteří jsou ve svých funkcích většinou právě díky svým vztahům s politiky, že je to jinak, přijde mi to absurdní. Na turnaji už jsme viděli například nesmírně silné gesto Íránců, kteří odmítli zpívat hymnu, v Kataru se hodně řeší i arabsko-izraelský konflikt, do toho vámi zmíněná komunita LGBT+... Nemůžeme se divit, že u globální akce, jako je mistrovství světa, mají lidé různé názory a chtějí je prezentovat. Pak ovšem záleží na dobrém vkusu organizátora, aby našel rovnováhu a ze sportovní události se nestalo jakési ultrapolitické fórum.
Připadá mi, že v tomhle je FIFA trochu ve vleku Kataru: ustupuje mu, předchází si ho.
Je to možné. Ale stejné je to třeba i v diplomacii, kde taky hledáte správné kompromisy. Tahle doba je navíc odlišná než před patnácti dvaceti lety, sebemenší symbol či gesto dostávají díky médiím násobné větší význam. Realita je najednou barevnější, výbušnější. Cítíme to všichni.
Co vás vlastně na Kataru nejvíce překvapilo?
V Dauhá jsem byl krátce už před osmi lety, a tak mě ze všeho nejvíc trefilo do očí srovnání mezi rokem 2014 a 2022, kdy je centrum Dauhá zastavěnější snad o sto procent. Tempo příprav a rozvoje infrastruktury, která už tenkrát směřovala k mistrovství světa ve fotbale, bylo obrovské. Souvisí to nejen s obrovskými finančními zdroji, ale i s vizí, kterou Katar má. Je totiž spousta zemí, které disponují podobnými zdroji, ale vypadají docela jinak. Dauhá je město plné moderních technologií.
Katar si ovšem, zdá se, nedokázal vybudovat opravdovou lásku k fotbalu. Když domácí fanoušci za nepříznivého stavu odcházeli z prvního zápasu s Ekvádorem, bylo to přinejmenším bizarní. Při druhém duelu se Senegalem se opakovalo totéž.
Je otázka, jak k tomu vlastně přistupovali, možná pro ně byla přítomnost na stadionu spíš otázkou vlastní image, prestiže. A když viděli, že se týmu nedaří, nechtěli se dál dívat. Já bych je nesoudil. Pocházím z Kladna, hokejového města, a během svého působení na ambasádě ve Washingtonu jsem chodil na zápasy Capitals, když tam ještě hrál Jaromír Jágr. Atmosféra na základní části NHL přitom taky není bůhvíjaká, v Kladně se fandí mnohem víc, zatímco v Americe lidi odejdou klidně už po druhé třetině. V tomhle jsou Katařané podobní.
Co jim tedy má pořádání mistrovství světa přinést?
Určitě se chtějí zviditelnit. Katar je sice maličký stát, ale jeho napojení na celý svět je vzhledem k surovinám, které vyváží, značné. Má globální přesah. Mistrovství pro něj může mít i ekonomické benefity, byť zatím počítá především náklady. Enormní investice do stadionů, které Katařané učinili, se řádově shodují s investicemi v jiných oblastech: dopravní, hotelové, turistické. Teď je na Kataru, aby s novou infrastrukturou naložil tak, aby se náklady částečně vrátily. Víme, že některé ze stadionů se rozeberou, jiné se zase zredukují a změní svůj účel. Například silnice nebo zázemí pro turisty tady však zůstanou a je třeba o ně pečovat tak, aby dostaly nový život i po šampionátu. Katar si je toho vědom.
„Je spousta zemí, které disponují podobnými zdroji, ale vypadají docela jinak.“
Petr Chalupecký, český velvyslanec