Už zase bliká zlatá trojka
Neběhá. Nedře. Šetří se. Ale pořád umí rozhodovat. Messi!
Čtyři dny si krutě vytrpěli. Uřízli si ostudu, dostali se pod ostrou palbu. Sami věděli, že jsou na pokraji vyřazení. A přesto se v sobotu v noci, po druhém zápase na mistrovství světa v Kataru, z kabiny argentinských fotbalistů na nablýskaném stadionu Lusail ozýval radostný křik. Quereeemos ganar la terceeera! Volně přeloženo do češtiny: My chceme třetí zlato!
Jsou to veletoče, no ne?
V úterý Argentina málem vyhlašovala státní smutek po šokující porážce se Saúdskou Arábií. A po víkendu už zase sní o tom, že světový šampionát potřetí vyhraje. Po letech 1978 a 1986 může pozlatit rok 2022. Proč? Protože Lionel Messi. Jak jinak! Zase to byl on, ke komu se celá země upnula, když bylo nejhůř. A zase tu obří tíhu unesl.
Není to hračka. Messimu už je pětatřicet a změnil se, což ne všichni fanoušci vidí. Pořád ho mají za všemocného supermana, přitom vousatý kapitán už potřebuje čím dál častěji vydechnout.
Zrovna sobotní zápas s Mexikem dlouho vůbec ničím nepřipomínal karneval, ve kterém by vynikl Messiho jemný taneční krok. Spíš drsnou jihoamerickou řežbu se spoustou skluzů, provokací a simulování.
Nedivte se, že se Messi držel stranou a poprvé zasprintoval až minutu před přestávkou. Možná se bál o pochroumaný kotník, kvůli kterému při rozcvičce radši vynechal i bago se spoluhráči. Ale spíš se prostě šetřil na ten pravý moment.
Dočkal se po hodině. Přihrávku od dalšího mazáka Di Maríi si prvním dotekem připravil a druhým levačkou pálil k tyči. Gólman Ochoa, mexický přízrak, který se vynoří vždy jednou za čtyři roky během mistrovství světa, se šponoval marně.
„Každý další zápas je jako finále,“zopakoval Messi klasickou formulku po vítězství 2:0, které jistil po jeho přihrávce mladý Fernández. „Už si nemůžeme dovolit zaváhat. Říkám pořád to samé. Věřím.“
A s ním celá Argentina. Dokážete si představit, jak se jí ulevilo?
Když vyrazíte na procházku po rozpáleném Dauhá, během pěti minut vám docvakne, kdo mistrovství prožívá nejvíc. Argentinců po městě potkáváte tisíce, snad každý si zabalil do kufru bleděmodrý dres, devětadevadesát procent má na zádech Messiho jméno a číslo deset.
Mnozí ho mají vytetovaného na různých částech těla, další s sebou všude tahají vlajku s jeho obří podobiznou a vzkazem: Všude s vámi! A zájemci o fotku den co den obsypávají
drobného chlapíka, který na plešatou hlavu navléká gumovou masku s Messiho podobiznou a hrdě s ní vyráží na kávu, do restaurace či na trhy v centru města.
Argentinci jsou bez nadsázky fotbaloví šílenci, kteří se klidně potáhnou až na konec světa, když uvěří, že jim jejich bůh Lionel konečně dopřeje prožít zázrak. I když jejich zemi dlouhodobě drtí ekonomická krize a málokdo má na rozhazování, na fotbal se peníze vždycky najdou. Někdo si našetří, jiný se zadluží, další rozprodá cennosti. Jen aby mohl být přímo u toho. V předraženém Kataru, kde Messi rozehrál své zřejmě poslední mistrovství světa.
Že by vydržel další čtyři roky? Sotva. Bude mu devětatřicet, kdo ví, jestli ho ještě fotbal úplně fyzicky a psychicky nevycucne. Ovšem když se o něm dáte do řeči s Argentinci, dozvíte se: Teď si to teprve užívá! Prý si přestal připouštět drtivý tlak a dokázal mysl osvobodit od nepředstavitelného očekávání.
Naučil se být lídrem a pochopil, že jen když se bude na hřišti bavit, může si sáhnout na poslední trofej, která mu ještě schází.
Ale také ví, že aby ukázal, co v něm pořád ještě je, nesmí se vyšťavit: statistiky zaznamenaly, že během prvních utkání žádný hráč nestrávil tolik času v chůzi jako on. Ale Argentince zajímají jiná čísla. Třeba zlatá trojka, která už jim díky Messimu zase bliká před očima.