Za tři roky u nás nenainstalovali větrnou turbínu
Odstoupit od zelené politiky EU? Naopak, současná energetická krize ukázala, že je třeba ji urychlit, říká expertka na obnovitelné zdroje.
Opříčinách energetické krize, která drtí české domácnosti, má jasno. „Tou hlavní je velká závislost na fosilních palivech. Zejména na plynu z Ruska,“říká právnička Laura Otýpková zaměřující se na energetické právo a obnovitelné zdroje v expertní skupině Frank Bold, která dlouhodobě usiluje o větší ochranu životního prostředí. „Plyn v důsledku ruské invaze na Ukrajinu podražil a zdražuje i vše, co je na něm závislé, včetně tepla a elektřiny,“vysvětluje.
Plyn přece výrazně podražil už loni na podzim, tedy ještě před Putinovou invazí, což se přičítá zelené politice Evropské unie.
Energetická válka začala dřív než ta vojenská na Ukrajině. Už na konci minulého roku šlo o podobné vlivy jako teď, tedy o nejistotu ohledně dodávek plynu. Působily i další faktory – navýšení spotřeby po období covidu. Ale naši závislost na fosilních palivech způsobuje zejména fakt, že jsme nebyli dost rychlí s transformací na energetickou soběstačnost založenou na výrobě z lokálních obnovitelných zdrojů. Lidé si pod pojmem zelená transformace často představují drahé řešení spojené s rušením pracovních míst, ale ve skutečnosti je to levnější cesta. Za cestu závislosti na fosilních palivech platíme hodně peněz a budeme se snažit investice do obnovitelných zdrojů rychle dohnat. Stejně tak investice do energetických úspor, kde Česko dlouhodobě neplní cíle. Teď by se přitom úspory hodily a před zimou to asi bude to hlavní opatření. Dá se udělat nejrychleji.
Jaký vliv na ceny má energetická burza v Lipsku? Podle kritiků na ní Česko nakupuje elektřinu zbytečně draze, i když je schopno si ji vyrobit samo za příznivější cenu. Nevyplatilo by se z ní odejít?
V EU funguje jednotný trh s elektřinou. My bychom si teď s odkazem na aktuální krizi mohli říct, že republiku uzavřeme, budeme se chovat jako energetický ostrov a nebudeme s nikým obchodovat. Ale to by se nám vrátilo, protože by to narušilo náš mezinárodní obchod. Česko sice vyváží 10 terawatthodin elektřiny ročně, ale zároveň dováží 80 terawatt hodin plynu a 100 terawatthodin ropných produktů. Kdybychom našich 10 terawatt vývozu z burzy v Lipsku sebrali, tak bychom se potenciálně připravili o jiné energetické produkty. Když to zjednoduším, tak bychom třeba neměli benzin. Úzké propojení s Německem navíc nemusí být jen špatná věc. Nastávaly i případy, kdy tam větrné elektrárny vyrobily hodně elektřiny, takže nám Němci dokonce platili za to, abychom ji odebírali. Jako na každé burze ceny kolísají, ale je iluzorní si myslet, že by Česko mohlo fungovat jako ostrovní trh s energiemi.
Nejedná se však v situaci, kdy ceny během války vyletěly tak divoce nahoru, o kolaps celého systému?
To je složitá otázka. Trh spíš doplácí na velkou závislost na externích dodavatelích třeba plynu, což je navíc fosilní palivo, které nám ničí klima. Naše závislost je tak velká, že si nemůžeme ze dne na den říct, že se od plynu odstřihneme. Z dlouhodobého hlediska by bylo strategičtější spíš investovat do soběstačnosti, a to také na lokální úrovni, tedy u obcí a domácností. Česku však dlouhodobě chybí energetická koncepce, poslední je z roku 2015. A ani ta nepočítala s tím, že by se mělo množství plynu snižovat. Je to vidět i v Modernizačním fondu, kde je program pro teplárenství s desítkami miliard korun a vláda odsouhlasila, že se budou ve velkém investovat do nových plynových zdrojů. Co se s nimi teď bude, je otázka.
A co řešit krizi tím, že se domluvíme s Ruskem a získáme od něj levný plyn, jak navrhují kritici vlády?
To by mi přišlo jako hodně krátkozraké řešení, protože Putin se nejeví jako spolehlivý partner.
Hodně se propírají také emisní povolenky. Jak velký podíl mají na současných cenách elektřiny ony?
Zhruba deset procent, spíš méně. Což je zanedbatelné proti ceně plynu, která tlačí cenu elektřiny nahoru.
Takže odmítáte, že za současnou krizi může i zelená politika EU?
Kdo to říká, tak lže, a to na druhou. Protože peníze z emisních povolenek proudí zpátky do obnovitelných zdrojů a energetických úspor, což jsou opatření, která by mohla cenu elektřiny snížit a zároveň nám pomoct zbavit se závislosti na plynu.
Napříč Českem ovšem panuje přesvědčení, že v současné situaci je třeba evropský Green Deal odsunout na vedlejší kolej. Podle vás je tedy třeba jej naopak urychlit?
Rozhodně. Samozřejmě je třeba se dívat na realitu – čeká nás poměrně těžká zima. Ale jsou opatření, která nám pomohou na jednu dvě zimy, a pak dlouhodobá. V krátkodobém horizontu je možné, že bude muset dojít k nárůstu výroby elektřiny z uhlí, ale na druhou stranu zase nemusíme investovat do nových plynových zdrojů, které měly nahradit uhlí, ale můžeme rovnou přejít k obnovitelným zdrojům. Což z hlediska emisí může vyjít i líp.
Naznačujete, že cesta obnovitelných zdrojů je nejen ekologičtější, ale také levnější. To je odvážné.
Ceny jednotlivých zdrojů na výrobu elektřiny se liší, některé jsou dražší na investici a některé na provoz. Ale když započteme všechny náklady a rozpočítáme je na délku životnosti jednotlivých zařízení, tak nám vyjde, kolik stojí jedna kilowatthodina se zahrnutím všech výdajů. Z jádra je to 3,50 koruny, zatímco z větru a slunce 80 a 90 haléřů. Elektřina z uhlí stojí 2,40 koruny. Z plynu to v roce 2020 bylo 1,30 koruny, ale teď je tato cena úplně jinde.
U starších zdrojů už je ovšem hotová infrastruktura, zatímco ty nové je třeba teprve vybudovat.
Dnes je ale levnější i kilowatthodina vyrobená z nového soláru než ze stávající uhelné elektrárny.
Problémem obnovitelných zdrojů je ale fakt, že nemusí svítit slunce nebo foukat, a protože neexistuje způsob, jak elektřinu z nich skladovat, nedá se zaručit její stálý přísun.
To je legitimní argument, slunce nebo vítr nevyrábějí pořád. V našich zeměpisných podmínkách se ale výroba ze slunce a větru docela dobře doplňuje – solární elektrárny vyrábějí víc v létě, větrné v zimě. I tak je potřeba mít v mixu další zdroje, a to jak stabilní, což je u nás zejména jádro, tak řiditelné, což mohou být dočasně plynové či uhelné elektrárny, které by byly po většinu doby v záloze. A existují i čisté řiditelné zdroje. Budou se rozvíjet akumulace v podobě uchování energie z obnovitelných zdrojů v zeleném vodíku a v přečerpávacích elektrárnách, biomasa, bioplyn. Řešení může být i na straně spotřeby – lidé a firmy budou více odebírat elektřinu, když bude svítit sluníčko, protože to bude levnější. Lze to kombinovat i s importem. Existuje řada dekarbonizačních studií pro Česko, které tento vývoj modelují v patnáctiminutových intervalech, pro každou denní i roční dobu. A ukazují, že je možné se fosilních paliv zbavit.
Nehrozil by ale v případě sázky čistě na obnovitelné zdroje blackout, ke kterému už se v minulosti schylovalo? Znovu nastartovat vypnuté elektrárny přece není jen tak, navíc jejich provoz pouze v záložním režimu by stál spoustu peněz.
Zaprvé, informace o hrozícím blackoutu, které se v Česku šířily, byly nepravdivé. Jejich zdrojem byli provozovatelé uhelných elektráren. Zadruhé, nikdo neříká, že máme dosáhnout sta procent obnovitelných zdrojů v energetickém mixu během pár let. Na druhou stranu rychlý nárůst obnovitelných zdrojů by nám v současnosti mohl hodně pomoct snížit účty za energie. Zatím obnovitelné zdroje vyrábějí v Česku asi 14 procent energií, což je velmi málo. Až bude podíl narůstat, výkyvy v síti pomohou vyrovnávat další zdroje včetně obnovitelných jako biomasa, zelený vodík. A pomůže také akumulace.
Co říkáte na další rozvoj jaderné energie?
Pokud je cílem pomoci co nejrychleji lidem, aby se jim snížily náklady na energie, tak nová jaderná elektrárna nepomůže. Nové jaderné bloky by v Česku mohly být hotové až kolem roku 2035, spíš později. Elektřina v nich vyrobená by navíc byla dražší než ta z obnovitelných zdrojů.
Proč je Česko v obnovitelných zdrojích tak pozadu? Třeba na jižní Moravě se nacházejí větrníky v řádu jednotek, přitom hned za hranicemi v Rakousku jsou jich stovky.
Rozvoj větrné energie brzdí mimo jiné kraje, které v zásadách územního rozvoje často téměř na celém území větrné elektrárny zakážou. I kdyby je chtěli investoři a obce stavět, tak nemůžou. Soudy mnohokrát konstatovaly, že plošný zákaz větrníků na celém území kraje je nezákonný, přesto to kraje dělají a nechají obce s investory projít soudní soustavou, což trvá roky a mnohé to odradí či zdrží. Za poslední tři roky se u nás nenainstalovala ani jedna větrná turbína, což je tristní. Potřebujeme mít energetickou strategii takovou, abychom nebyli zahnáni do kouta. Musíme tak najednou rychle zněkolikanásobit kapacity dodavatelů nebo instalačních firem, což je problém. Proto lidé tak dlouho čekají třeba na tepelná čerpadla.
Mám pocit, že obnovitelné zdroje jsou v Česku pro velkou část lidí pomalu sprostým slovem. Proč?
To je spíš mýtus. Existují výzkumy veřejného mínění, podle nichž by se třeba dvě třetiny lidí chtěly zúčastnit nějakého projektu komunitní energetiky. Průzkumy také ukázaly, že když lidé slyší Green Deal, tak se jim to nelíbí, ale když se jich zeptáte, jestli chtějí čisté životní prostředí, lokální obnovitelné zdroje, boj se změnou klimatu, tak to velmi silně podporují. Vinou špatného marketingu si lidé pod Green Dealem představí něco strašného. Čím dál víc lidí si však chce na střechu pořídit soláry, což je taky Green Deal. Proto si myslím, že se ten odpor postupně překoná. Je zkrátka třeba se zbavit závislosti na fosilním plynu. A to jde udělat formou energetických úspor a investicemi do obnovitelných zdrojů.
Jsou na to v současné době peníze?
Nyní se bude muset nalít hodně peněz do opatření na snížení ceny elektřiny a kompenzací pro firmy i domácnosti, což se ale nedá dělat donekonečna. Potřebujeme něco, co nás z toho začarovaného kruhu vytáhne, a to jsou investice do obnovitelných zdrojů. Vzniklo takové falešné dilema, že buď budeme dělat věci jako doteď a bude to levné, nebo půjdeme drahou cestou Green Dealu. Ale ve skutečnosti cestou, kterou jsme šli doteď, už jít nemůžeme, protože vede k obrovským ztrátám. Navíc škody, které hrozí kvůli změně klimatu, jsou násobně vyšší, než co je třeba vynaložit na opatření spojená s Green Dealem. Když letos lidé viděli požáry či bleskové povodně v okolních zemích, tak už si to dovedou lépe představit.