Je nás osm miliard. I ve středu Čech
Na Zemi dosud žilo a zemřelo 109 miliard lidí. Šest tisíc let před naším letopočtem bylo na světě 10 milionů, 500 let před Kristem 100 milionů. V roce 1 našeho letopočtu kráčelo po Zemi 200 milionů lidí. Cesta lidstva k první miliardě živých trvala dalších 18 století. Stalo se tak v roce 1804. Než v roce 1927 dosáhla populace na číslovku 2 miliardy, uběhlo 123 let. Pak se růst počtu lidí na Zemi začal zrychlovat. Tři miliardy obyvatel měla planeta v roce 1960. Čtrnáct roků na to, v roce 1974, žily na Zemi čtyři miliardy. Za dalších 13 let už nás bylo 5 miliard (1987), 6 miliard před koncem druhého tisíciletí (1999). V roce 2012 bylo na Zemi sedm miliard členů rodiny Homo sapiens, a letos 15. listopadu OSN ohlásila, že je právě na světě 8 miliard lidí.
S nadsázkou by se dalo říct, že trend růstu světové populace kopíruje masa Čechů, kteří se rozhodli přestěhovat na předměstí. Z vesniček se stávají vesnice a z vesnic malá města.
Každá obec si může v územním plánu vytyčit mantinely pro novou zástavbu. Například povolí pouze stavby se sedlovou střechou, případně určí minimální rozlohu stavebního pozemku. V naší vesnici můžete postavit nanejvýš dvě bytové jednotky na pozemku ne menším než 800 metrů čtverečních. Vedení obce se tím brání proti masové zástavbě bytových domů a řadovek, aby se předešlo potížím, které postihly řadu obcí v okolí velkých českých měst. Náhle chyběla infrastruktura, školky, školy, obchody. To se v naší vsi nestalo, díky územnímu plánu. Ne každému se to líbí. Omezení daná územním plánem často fakticky znamenají, že majitelé pozemků vydělají na případném prodeji méně, než by mohli.
Stěhování „národů“
Od roku 2010 přibylo v naší obci pouze 59 lidí, tehdy u nás žilo 625 obyvatel, nyní je to 684. Tedy nárůst o únosných devět procent. V sousední vesnici je to jiné. Ještě v roce 2016 tu bydlelo 240 lidí. Pak začala překotná výstavba a příliv nových obyvatel. Nyní žije v sousední vsi 483 lidí.
Během pouhých šesti let se počet zdvojnásobil. A je to hned znát i na vesnických silničkách. Když se přestěhujete do domku či bytovky v obci, kam zajíždí autobus jen párkrát denně, brzy přijdete na to, že vaše rodina potřebuje ne jeden, ale minimálně dva automobily. Někdo vyráží do Prahy za prací, jiný musí vozit děti do školy a na kroužky a také občas zajet na nákup do sámošky v nejbližším městě.
Ráno co ráno to na silnicích v okolí Prahy vypadá jako při stěhování národů. K metropoli míří z venkova desetitisíce aut. Ještě nedávno silničkou v naší vsi projelo pár desítek vozidel za hodinu. Při narůstajícím osídlení okolních obcí doprava zhoustla. Před dvěma týdny se to ještě zhoršilo, nastal šok. Nedaleko zavřeli frekventovanou silnici, opravují tu most.
Objížďka vede kousek od naší vesnice. Po úzkých silničkách mezi poli náhle projíždí desetkrát více aut. Část řidičů si navíc bohužel všimla, že přes naši vísku to mají do města blíž. Místo deseti aut za hodinu jsem tu v pátek večer napočítal i patnáct do minuty. Nemáme ve vsi chodníky, školáci šlapou na zastávku autobusu u křižovatky v polích po silnici. Teď jim to rodiče zakazují, protože jde o život. Děti musí polňačkou na zastávku o kilometr dál. Marnost.
Napsal jsem do města na úřad a pokorně si postěžoval. Vstřícná paní referentka z odboru dopravy slíbila, že se s tím pokusí něco udělat. Tak uvidíme. Oprava mostu má skončit příští rok 31. května. Jestli se na naší neoficiální objížďce něco rychle nezmění, přijdeme brzy o všechny kočky.