Svět mrtvých u Invalidovny
Krucifixy, růžence nebo medailonky, ale také hřeben, mince či zubní protézy. I tyto předměty na svou poslední cestu dostávali zesnulí vojáci z napoleonských, ale také dalších válek 19. století anebo jejich rodinní příslušníci. Ostatky stovek těl z komplexu hřbitovů zkoumají v těchto dnech archeologové v Karlíně, jejich akce předchází nové výstavbě.
„Průzkum v okolí Pernerovy ulice nyní končíme. V prosinci dostaneme podklady od developera. Opět se sem vrátíme na začátku příštího roku na část hřbitova, která dosud není prozkoumána,“vysvětlil archeolog Martin Vyšohlíd ze společnosti Archaia. Badatelé prozkoumali v Pernerově ulici zhruba 700 jednotlivých hrobů, ostatků nicméně našli už přes 1 200. Hromadné hroby skrývají několik vrstev pohřbených mužů, žen, ale i dětí.
Svět mrtvých
Ostatky vědci rozdělují do dvou kategorií. „První jsou kostry jednotlivců, které se dochovaly v původní poloze. Tyto kostry vyzvedávají antropologové, poté jsou odborně ošetřeny a putují do antropologického depozitáře Národního muzea,“vysvětlil Vyšohlíd.
Druhou kategorii pak tvoří kosti, na které narazili hrobníci, když hloubili mladší hroby, a nějakým způsobem je přemístili. „Ve většině hrobů jsou mladí jedinci. Podle zubů či spojení švů na hlavě se dá alespoň trochu poznat jejich věk,“uvedl antropolog Roman Bortel.
Část, kde nyní probíhá výzkum, představovalo podle vědců rozšíření hřbitova z roku 1801. Kromě ostatků z důstojnického hřbitova tu nalezli i hromadné hroby. Do těchto šachet hrobníci ukládali řádově od 20 zemřelých v těch menších až po několik stovek ve větších.
„Důstojnickému hřbitovu předcházelo hromadné pohřbívání obětí válečných konfliktů napoleonských válek, konkrétně z roku 1813. Koresponduje to s dochovanými písemnými zprávami a odpovídá to i stratigrafii z hlediska archeologického,“vysvětlil Martin Vyšohlíd.
Vědci se domnívají, že po založení této části v roce 1801 pohřebiště ještě nebylo zaplněno regulérními hroby pro důstojníky. Existoval zde proto dostatek volného místa, aby zde mohli pohřbívat i vojáky, kteří zemřeli na zranění nebo na nemoc. Zajímavost představují též
různé předměty, jež se nacházely v rakvích. Jedná se mimo jiné o krucifixy, růžence nebo svátostky, medailonky. Ojedinělý nález reprezentuje vojenský důstojnický řád za 25 let odsloužené služby.
Pochmurná konjunktura
Transporty raněných a vojáků směřovaly do Prahy od konce léta roku 1813. Po tvrdých bojích mezi koaličními silami rakouskými, pruskými a ruskými s armádami císaře Napoleona I. u Kulmu (nyní Chlumce, pozn. red.) na Ústecku na severu Čech a u Drážďan. V pražských lazaretech tehdy zemřelo 3 486 vojáků ze zmíněných bojišť.
Na hřbitově car Alexander I. inicioval zrod pomníku 45 ruských důstojníků. Dílo připomínající Napoleonovu hrobku v pařížské Invalidovně, vytvořené podle návrhu sochaře Jana Ludvíka Krannera, doplňoval nápis v ruštině a němčině: „Posvátné jsou vaše kosti na těchto místech, nezapomenuti zůstanete ve své vlasti.“
Pohřební areál u Pernerovy a Šaldovy ulice poblíž impozantní barokní Invalidovny má za sebou pozoruhodnou minulost. Tamní hřbitovy sloužily invalidům, vojákům a jejich rodinám i členům dvou evangelických církví. Nejstarší místo posledního odpočinku v této lokalitě souvisí se zrodem Invalidovny v první polovině 18. století.
Pohřebiště na někdejším pražském předměstí Karlín pod Vítkovem nesloužilo pouze armádě. V 80. letech 18. století došlo k jeho rozšíření o helvetský a luteránský hřbitov. „Evangelické pohřebiště ale leží o kus dál a do výzkumu nespadá,“řekl Martin Vyšohlíd.
Toleranční patenty norimberským měšťanům povolily zřízení krypty pro nekatolické důstojníky a některé kupce. Celková plocha hřbitovů tak nakonec dosáhla 24 tisíc m2. Hřbitov ohrazovala zeď, rostly na něm vzrostlé cypřiše a kromě kaple zde ještě stála márnice. Hřbitovní komplex našel využití ještě za prusko-rakouské války v roce 1866. V té době došlo též k rozšíření evangelického pohřebiště.
Karlínská radnice usilovala ke konci 19. století o zrušení tohoto areálu. O zrušení pohřebiště oficiální úřední stanovisko padlo v roce 1894, čtyři roky po ničivých záplavách. K exhumacím ostatků z vojenského hřbitova se však přistoupilo až na podzim roku 1904 a práce probíhaly do konce roku 1905. Přestěhování na Olšany se dočkal i zmíněný carský pomník.