Jsi frajer, Bruno. Má na titul?
Velký důvod, proč sledovat portugalskou misi.
Abyste mohli vyhrát mistrovství světa, musíte mít v týmu přesně takového fotbalistu, jakým je on. Neurazí se, když zůstane lehce v pozadí. Zároveň si vždycky najde pasáže, kterým šéfuje. Je originální. Přesný. A nesmírně platný.
Ve dvou zápasech si portugalský ofenzivní záložník Bruno Fernandes připsal dva góly, dvě asistence a dvě výhry. „Ale naše práce zdaleka nekončí,“konstatoval, když se v pondělí dohrálo.
Portugalsko, jeden z kandidátů na světový titul, porazilo 2:0 Uruguay a v předstihu postoupilo do osmifinále. Příště proti Korejcům si bude chtít pojistit první pozici ve skupině a načančat sebevědomí. Moc dobře ví, jakou má sílu. „A taky víme, co musíme udělat, abychom byli úspěšní,“hlásil Fernandes.
Jednu nepříjemnou epizodku už Portugalci zažehnali. Možná si vybavíte krátké video, na kterém zrovna Bruno Fernandes přehlédne napřaženou ruku od Cristiana Ronalda. Svého kapitána (a ještě před pár dny i spoluhráče z Manchesteru United) pozdraví v kabině až napodruhé a vcelku vlažně, což se jevilo přidrzle. Co to mělo znamenat? Snad výčitka za to, jak nevybíravě se Ronaldo vyjádřil vůči Manchesteru? Nebo něco osobního?
Kdyby se ti dva rozhádali, mělo by Portugalsko malér, protože jde o naprosto klíčové hráče.
Ronaldo kapitán, rekordman, legenda.
Fernandes dirigent, elitní nahrávač a v roce 2022 taky nejlepší střelec reprezentace. Za jedenáct zápasů se trefil sedmkrát a v pondělí ho mrzelo, že to nedotáhl na hattrick.
První branku mu do statistik připsali až později. Naskakující Ronaldo nakonec jeho centr zleva nezasáhl ani vlasy. Včera to potvrdila firma adidas, která do turnajových balonů nainstalovala unikátní senzor.
Druhý gól už byl jasný, penaltový. Být na hřišti Ronaldo, měl by kolega s osmičkou na zádech smůlu, jenže vystřídaný střelec už seděl na lavičce, tak si vzal Fernandes míč. A kdo také jiný? V kariéře kopal 43 penalt a zkazil jen pět. Má totiž fintu, která brankáře většinou ošálí. Těsně před ranou zpomalí, lehce si povyskočí a placírkou uklízí míč do sítě. Gólmani jen zřídka vydrží stát do poslední chvíle – a jakmile se odrazí do jedné strany, Fernandes pálí na druhou. Jako v 90. minutě proti Uruguayi.
Během nastavení pak měl dvě možnosti, jak večer vyšperkovat. Nejprve mu prudkou střelu vyrazil brankář Rochet, vzápětí napálil tyč a klesl do kolen, protože věděl, že hattrick byl blízko. „Ale nejdůležitější je výhra a postup,“zdůraznil.
Osmadvacetiletý záložník s černým vousem a šikovnýma nohama patří mezi důvody, proč věřit Portugalcům. Fernandes se přitom mezi esa vypracoval veskrze sám. Cestu
zvolil netradiční. V sedmnácti se z Porta stěhoval do Novary, aniž uměl italsky. Zprvu si nebyl jistý, že udělal dobře: „Hrozně se mi stýskalo. První tři týdny jsem měl sbalené kufry, že se vracím domů.“
Kdyby za ním tehdy nepřijela přítelkyně Ana, kterou si později vzal, asi by nevydržel. Nakonec se v druholigové Novaře jako teenager zapsal parádně, chválili ho za perfektní vizi a klidná řešení. Hned po roce ho naťukával Juventus či Inter Milán, jenže on se upsal Udine a pak Fiorentině. Nenechal se zlákat fotbalovou honorací, nahoru kráčel pěkně postupně. Domů do Portugalska, konkrétně do Sportingu Lisabon, se vrátil jako hotový fotbalista a nastávající táta. Nenechte se zmást jeho plachýma očima, on je ve skutečnosti suverén a velmi chytrý chlap s jasným názorem.
V lednu to budou tři roky, co přestoupil do Manchesteru United. V přepočtu na koruny stál 1,4 miliardy. „Jako kluk jsem byl dost otravný. Pořád jsem chtěl hrát se staršími a i mezi nimi jsem chtěl být nejlepší. Bylo mi fuk, když jsem je ztrapnil jesličkami,“vzpomínal. Už dávno nehraje fotbal jen na krásu. Bruno Fernandes umí skloubit šikovnost, vyzrálost i účelnost. Manchester mu za to týdně posílá na účet téměř sedm milionů korun.
Teď zbývá vyřešit otázku, co si odveze z mistrovství světa.