Cyklista. Ragbista. A surfer

Sportovní legenda Chris Froome po aukci v Praze: „Ještě jsem neřekl poslední slovo.“

Stále se usmíval, byl povídavý, výborně naladěný. Chris Froome si pochvaloval procházku předvánoční Prahou, při které jej

René Andrle, sportovní ředitel jeho stáje Israel – Premier-Tech, provedl od Karlova mostu přes Staroměstské náměstí až na Václavák. Trdelník? Ten si dám. A svařák taky.

Večer pak čtyřnásobný šampion Tour de France asistoval u charitativní aukce svého žlutého dresu z ročníku 2013, jejíž výtěžek měl pomoci nemocnému synovi týmového maséra Tomáše Raka, kloučkovi upoutanému na invalidní vozík.

„Hodně lidí se mě ptá, proč pořád závodím, když už jsem toho tolik vyhrál,“svěřoval se 37letý Froome v rozhovoru pro vybraná česká média. „Odpovídám: Protože cyklistika je mojí vášní a životním stylem.“

Přesto, když máte po sezoně, jakou činnost si užíváte nejvíc?

Čas, který mohu strávit s dětmi a rodinou. Chodíme na túry do hor, plaveme v moři. Miluju i surfing. Mám takovou motoristickou variantu, elektrický surf. Náramně si na něm vychutnávám vysokou rychlost ve vodě. A taky mě baví ragby.

Zkoušel jste ho sám hrát?

Kdysi v Jižní Africe. Ale podívejte se na mě, jsem na ragbistu šíleně hubený. Tak je ze mě fanoušek. Hlavně v sedmičkovém ragby držím palce keňské reprezentaci.

V Keni jste se narodil. Připadáte si už teď opravdu jako Brit?

Jsem Brit kvůli svým rodičům. Ale mám i silné propojení s Keňou a Jižní Afrikou, kde jsem studoval. Připadám si trochu rozdvojený. Jsem britské dítě, které vyrůstalo v Africe.

Tam jste nabral i lásku k divoké přírodě. A speciálně k hadům.

(rozesměje se) V dětství jsem měl už odmala kolem sebe spoustu divočiny. Takže i teď občas sbírám hady kolem silnic a beru je domů, abych je ukázal dětem a trochu je poučil o životě v přírodě.

Já vím, v červnu jste si dokonce jednoho přivezl v krabičce přímo z tréninku. Stále je u vás?

Ne, vyrazili jsme se synem do hor a zase ho pustili. Teď máme doma jen prázdné terárium připravené na další akci. Je fajn si v něm vždycky na pár týdnů nechávat nějaké zvíře, říct o něm dětem co nejvíc a zase ho společně vypustit. Už ani moje čtyřletá dcera se hadů nebojí a bere je klidně do ruky.

Před třemi a půl lety vám po těžkém pádu hrozil konec kariéry. Připadáte si už zcela uzdravený?

Ano. Tahle sezona byla první od roku 2019, při níž jsem nevnímal žádnou bolest nebo slabost, které by byly následkem toho pádu. Velká škoda, že jsem ke konci Tour chytil covid a ten mě připravil o sílu. Sezona tím pro mě víceméně skončila. Jel jsem sice ještě Vueltu, jenže jsem si tam připadal strašně.