Tváří hlasitých ruských protestů se staly ženy
Kreml má problém s bouřícími se ženami. Ty otevřeně kritizují problémy v armádě a na frontě, jezdí na vojenské základny a některé žádají stažení ruských vojenských sil z Ukrajiny.
Mobilizace, kterou Rusko zahájilo na konci září, spustila nebývalou vlnu nevole a hlasitých protestů zejména ze strany ruských žen. Ty se veřejně obracejí k armádě i ruskému vůdci Vladimiru Putinovi, kritizují nedostatečné vybavení a výcvik vojáků nebo dokonce jezdí na základny, kde tlačí na návrat svých blízkých z fronty.
Nespokojenost je patrná napříč celou zemí, kde vznikají rozličné protestní spolky rozzlobených matek, manželek či sester a dalších příbuzných ruských vojáků. Hovořit otevřeně o protiválečném hnutí se však nedá. Ačkoliv některé ženy skutečně žádají stažení ruské armády z Ukrajiny a zahájení mírových vyjednávání s Kyjevem, většina chce pouze zlepšení podmínek, v jakých se vojáci nyní nacházejí.
Kritika byla v posledních dnech tak hlasitá, že na ni musel reagovat i Kreml. Ten koncem listopadu zinscenoval scénku setkání Putina s
„nespokojenými matkami“. Místo představitelek nejviditelnějších protestních skupin ovšem na schůzce byly jen zástupkyně provládních hnutí, vládní činitelky nebo členky vládní strany Jednotné Rusko.
Protesty odstartovaly už v září ženy ve vzdálených regionech – Dagestánu, Tuvě a Baškirii, odkud se následně přelily do dalších oblastí. V nynějších podmínkách tvrdé cenzury a represí v Rusku je až překvapivé, že právě ženy se staly hlavní protestní tváří. Důvodů, proč tomu tak je, může být několik.
Předně neochota mužů veřejně protestovat proti odvedení na frontu či situaci v armádě souvisí zejména se strachem, že je úřady následně pošlou do války, což se podle
médií dělo během zářijových demonstracích proti mobilizaci. Očekává se navíc, že v zemi v nejbližších měsících proběhne druhá vlna odvodů, někteří se proto i nadále skrývají. Zároveň míra násilí bezpečnostních složek je vůči ženám oproti mužům spíše menší. Viditelnosti těchto ženských hnutí navíc nahrává absence tradiční opozice. Hlavní hlas ulice Alexej Navalnyj je ve vězení, stejně jako někteří další známí opozičníci, kteří tradičně svolávali v Rusku protesty. Jiní se skrývají v zahraničí.
O sjednoceném ženském hnutí v Rusku se přesto hovořit nedá, proudů je několik a chybí i společný lídr. Zřejmě největší pozornosti se minulý měsíc dostalo především
takzvané Radě matek a manželek, která sdružuje příbuzné mobilizovaných z různých regionů, které údajně poslali na vojenskou službu do Bělgorodské oblasti. Právě její agitace donutila Putina ke schůzce s „matkami“.
Požadavky rady si přitom často protiřečí. Na jednu stranu se ženy pravidelně dožadují náprav pochybení během chaotické podzimní mobilizace a řešení problémů s výcvikem a vybavením vojáků, na stranu druhou vyzývají k ukončení války. „Požadujeme brzké zahájení mírových jednání mezi Ruskem a Ukrajinou. Požadujeme utnout (ruská) prohlášení, která by mohla vyprovokovat Západ k jaderné odvetě,“stálo v jednom z materiálů.
Jedna z nejviditelnějších představitelek rady Olga Cukanovová má zároveň blízko ke konspiračnímu uskupení, které mimo jiné kritizuje vakcinaci proti covidu, věří v globální spiknutí a v posledních týdnech také zpochybňovalo psychický stav Putina i dalších světových lídrů.
Kromě protestů se ženy nyní častěji angažují v charitativních spolcích nebo uskupeních, které radí, jak odjet ze země. Stojí za protiválečnými publikacemi. Jednu takovou vydává například hnutí Feministický protiválečný odpor (FAS) – svůj měsíčník Ženská pravda rozdává zdarma na veřejných místech napříč ruskými městy. I ony nedávno v otevřeném dopise žádaly stažení ruské armády z Ukrajiny.