Prostořekost stařičké dvorní dámy královny

Doslova na jeden zátah jsem zhlédl poslední sérii britského televizního seriálu The Crown. Pátou řadou se jako Ariadnina nit vinula touha prince Charlese zanechat historickou stopu v dějinách: tedy konečně vystřídat matku v úřadě a co nejrychleji modernizovat zkostnatělou monarchii.

„Koruna“je povedeným projektem. Věřím, že „nějak takhle“to mohlo za oficiální fasádou windsorské dynastie skutečně fungovat. Roztomilé byly scény z královnina bezprostředního okolí. Houf Alžbětiných dvorních dam byl jedním z posledních reliktů dávné všemocné monarchie a tvůrci The Crown si tyhle od reality odtržené stařenky s nevkusnými klobouky doslova vychutnali. Možná se mezi nimi mihla i herečka ztvárňující Susan Husseyovou.

Lady SH je dnes úctyhodných 83 let. Dvorní dámy vybíraly pro královnu šaty, pomáhaly jí při koupání nebo oblékání a organizovaly jí program. Panovnice je měla v oblibě, ale žila s nimi v bílé bublině, izolována od každodenní reality svých etnicky rozmanitých poddaných.

Královna Alžběta měla lady SH moc ráda, její kamarádka se dokonce stala kmotrou korunního prince Williama. A tak přestože nový král Karel III. se svou manželkou Camillou instituci dvorních dam zrušili, pozvala královna-choť Susan Husseyovou do Buckinghamského paláce na setkání s oběťmi domácího násilí, lady SH jí zřejmě dokonce recepci pomáhala zorganizovat.

Karel III. s Camillou však zřejmě nečekali, že tím připravili půdu pro jedno nemilé faux pas. Britská šlechta rozhodně není okázale rasistická. Naopak, etnické menšiny štědře podporuje a chrání. Ve skutečnosti se však zřejmě s „barevnými“lidmi setkává nejčastěji z pozice zaměstnavatele. Pochybuji, že má běžná britská hraběnka, baronka či lady v okruhu svých nejbližších důvěrnic černošku či ženu asijského původu. Jak se tedy s odlišnými rasami bavit a vzbudit dojem, že se o jejich problémy aristokracie zajímá?

Lady Husseyová prý na zmiňované recepci přistoupila k černošské zakladatelce charitativní organizace Sistah Space Ngozi Fulaniové, odhrnula jí vlasy, aby si mohla přečíst jmenovku přišpendlenou na její hrudi, a následovala scénka jako z „Malé Velké Británie“.

„Odkud jste?“„Z organizace Sistah Space.“„Myslím tím, odkud skutečně jste?“„Sídlíme v Hackney.“„Ale ne! Z jaké části Afriky pocházíte?“„To netuším, nemám k tomu žádné záznamy.“„Ale přece musíte vědět, odkud skutečně jste?“„Z Velké Británie!“„Mám na mysli národnost...“„Jsem Britka!“„Jistě, ale odkud pocházejí vaši lidé?“„Mí lidé? Madam, co to má znamenat?“„Vidím, že máte problém s tím, prozradit mi váš původ.“„Jsem britská občanka. Mí rodiče sem přišli v 50. letech!“„No vidíte, konečně jsme se k tomu dostali. Takže máte karibský původ.“„Ne, madam, mám africký i karibský původ a jsem Britka!“

Lady SH na svou zvídavost doplatila. Po urgenci paláce se definitivně vzdala svých ceremoniálních povinností a musela se omluvit. Bývalá dvorní dáma to jistě nemyslela zle. Byla prostě zdravě zvědavá. Ale žijeme v době kajícné, v éře poklekávání na fotbalových stadionech a sypání popela na hlavu.

Paradoxně něco podobného jako aktivistka ze Sistah Space jsem před časem zažil na dovolené v jedné africké destinaci. Recepční v hotelu byl také zvědavý, z které části světa pocházím. Stejně jako stařičká lady Husseyová. Za roztomilý výslech ale zpětnou omluvu žádat rozhodně nebudu.