Proč by Babiš chodil do debat?

Jak efektivní může být strategie Andreje Babiše nechodit do televizních debat? Zdá se, že mnohem víc, než šéf ANO potřebuje pro svou kampaň televizi, potřebují jeho konkurenti v debatách Babiše jako terč.

Expremiér a kandidát na prezidenta Andrej Babiš oznámil, že se do konce roku nezúčastní žádné prezidentské televizní debaty, a zatím také nepotvrdil ani účast v lednové superdebatě České televize. „Takže kdo chce se mnou debatovat, rád ho uvidím,“vzkázal s tím, že místo chození do televizí jede klasickou kontaktní volební kampaň.

Otázkou je, proč by vlastně do televize chodil? A k čemu jsou vůbec všechny televizní debaty?

Hlavně Česká televize své politické debaty včetně těch prezidentských samozřejmě ráda prezentuje jako veřejnoprávní službu veřejnosti. Pravda ale je, že i ČT sleduje především sledovanost. A i její prezidentská superdebata může být stejně komerční a neveřejnoprávní službou veřejnosti jako všechny její béčkové zábavné estrády nebo krimiseriály, jimiž za naše peníze kopíruje tvorbu soukromých televizí.

Nakonec stačí se otočit zpátky k první přímé volbě prezidenta v roce 2013. Václav Moravec tehdy moderoval debatu mezi budoucím prezidentem Milošem Zemanem a jeho finálovým soupeřem Karlem Schwarzenbergem. Ten dal sice v zákulisí Zemanovi

přátelsky ochutnat své burgundské chablis, které si s sebou přinesl na mentální rozcvičku, záhy ale byl konec volby: politicky zkušený kníže sám neuvěřitelně naivně položil hlavu na špalek, když v debatě v podstatě zrušil Benešovy dekrety.

Reakce veřejnosti i Zemanova volebního štábu byla naprosto logická: pro Čechy jde o velmi citlivé téma a z knížete, který navíc mluví lépe německy než česky, byl okamžitě vlastizrádce. Přitom vůbec nešlo o skutečné téma naší domácí ani zahraniční politiky, které by na nového prezidenta čekalo na Pražském hradě; nikdo s příslušnou pravomocí totiž Benešovy dekrety ve skutečnosti v Česku ani Německu nerušil, jak dnes víme.

Ano, bylo to klasické televizní virtuální téma, které ovšem nakonec reálně rozhodlo volbu prezidenta. Pravda, Zeman by vyhrál i tak, protože Schwarzenbergův mladý a pražský volební štáb nikdy nevytáhl hlavu z pražské Kampy, své mentální bubliny.

Když rozhoduje úsměv

Za pramatku všech prezidentských debat se každopádně považuje ta mezi Kennedym a Nixonem z roku 1960. Ta dnes sice vedle současné politické televize připomínající zoo před krmením působí jako akademický čajíček, přesto z ní ale plyne i nadčasové poučení.

Debatu, jež pomohla z Kennedyho udělat prezidenta-celebritu, tehdy přenášel i rozhlas, který neumí obraz. Proto v rádiu občas i posloucháme, co politici říkají, když už se nemůžeme bavit třeba tím, jak moc věrohodně se tváří u svých lží. A právě u posluchačů rozhlasu tehdy vyhrál pod nosem zpocený a věčně zachmuřený Nixon, zatímco v televizi jasně diktoval mladistvě zářivý Kennedy, který se před debatou odjel opálit do Kalifornie a rozdával jen samý americký optimismus.

Ostatně nikdo nechce v televizi působit, jako když právě odpíchl noční šichtu v hutích a míří k tramvajové zastávce na první ranní rum. Přesně tak kdysi v televizi vedle elegantního Václava Klause vypadal i Miloš Zeman, než mu jeho tehdejší manažer a lobbista Miroslav Šlouf nechal ušít důstojné obleky, které z něj nedělaly Muže na radnici, který si popletl epochu.

Ne že by samozřejmě politické televizní debaty byly jen virtuální, to určitě ne. Třeba ta mezi Zemanem a jeho finálovým soupeřem z poslední volby Jiřím Drahošem v přímém přenosu ukázala, že akademik Drahoš není žádný prezident, ale jen zoufalý a umělý „Antizeman“. Zeman ho proto s gustem snědl zaživa.

A navíc: klidně i virtuální politické televizní debaty mají reálnou moc přesvědčit lidi, komu hodit hlas. A stačí k tomu fakt málo, jak vím ze svého nejbližšího okolí. A zvlášť v současné době politické roztříštěnosti a obecného zoufalství, kdy nám každé další volby působí stále bolestivější dilema, komu to hodit, a pak se za to čtyři roky nemuset upřímně nenávidět. Lídr jisté nové politické strany prostě zapůsobil v řežbě na CNN Prima News během pouhých pár minut tak magicky, že vím hned o dvou hlasech, které si za to ve volbách odnesl!

Ale zpátky k Babišovi a jeho prozatímní zemanovské strategii neúčasti v úvodních prezidentských televizních debatách. Babiš dobře ví, že přinejmenším třem vládním soupeřům políbeným premiérem Petrem Fialou v televizi slouží jako Antibabiš, kterého oni určitě potřebují víc, než on potřebuje televizi. Danuše Nerudová, Petr Pavel i Pavel Fischer, celá tahle nejsvětější trojice je bez Babiše ve studiu poloviční. Nakonec i Messi potřebuje na hřišti soupeře, bez něj to prostě není ono.

Babiš bude v televizní debatě případně jako Babiš, naopak Nerudová, Pavel i Fischer tam budou hlavně jako Antibabiš, jak ukázala i Pavlova a Fischerova naléhavá výzva šéfovi ANO, ať s nimi proboha jde debatovat. I proto se všichni tři museli tajně dlouho modlit, aby expremiér do té volby nakonec vůbec šel!

Fischer řekl, že by s ním Babiš měl přijít debatovat do televize, protože prý občané mají právo slyšet, s jakým programem kandiduje. Podle Babišových výše zmíněných slov bych řekl, že i Fischer je zvaný na jeho mítinky s občany, kde se to jako jeden z nich případně určitě dozví.

Babiš by byl v televizní debatě jako Babiš, naopak Nerudová, Pavel i Fischer hlavně jako Antibabiš.