Kontroly na Hradě bych zrušila
Co by chtěla změnit partnerka prezidentského kandidáta Tomáše Zimy?
Když se váš partner rozhodoval, jestli bude kandidovat, radil se o tom s vámi?
Bylo to hlavně jeho rozhodnutí, je to přece on, kdo kandiduje. Pokud má člověk nějaké sny, tak si myslím, že by ho v nich měl jeho partner podpořit, než si potom něco vyčítat.
Nasbírat 50 tisíc podpisů občanů se mu nepodařilo a kandiduje díky podpoře senátorů. Není to trochu zklamání?
V dnešní době ochrany údajů se není příliš čemu divit, že lidé nechtějí poskytovat osobní údaje. Tomáš zvolil řešení, které jasně ukazuje, že se mu dostává podpory od zákonodárců z různých stran a že dokáže o svých názorech a postojích diskutovat i s politickou reprezentací.
Průzkumy dávají Tomáši Zimovi malé šance. Jak je vidíte vy?
Výsledky průzkumů mohou být zavádějící. Už jsme v historii byli několikrát svědky toho, že konečné výsledky byly úplně jiné, než byla očekávání.
Ovlivňují průzkumy šance vašeho partnera tím, že určují roli favoritů a naopak outsiderů?
Ano a do diskusí jsou pak zváni jen ti, kteří mají nejvyšší preference. Ti, kteří mají momentálně preference nižší, nemají ani prostor, aby seznámili veřejnost se svými názory. Muž se chtěl několika diskusí aktivně účastnit, nicméně byl organizátory odmítnut. Lidé pak docházejí k závěru, že jsou jen tři kandidáti.
Jakými atributy podle vás disponuje váš partner, které by z něj dělaly dobrého prezidenta?
Po dvě funkční období dělal Tomáš děkana na lékařské fakultě a pak stejně dlouho i rektora, což samo o sobě svědčí o tom, že na univerzitě odvedl velký kus práce. Od 90. let je také přednostou Ústavu lékařské biochemie a laboratorní medicíny Všeobecné fakultní nemocnice, který zakládal. Je členem řady mezinárodních organizací. Jeho nasazení je obdivuhodné. Na každý den si pečlivě píše seznam věcí, které musí zařídit. Je velice svědomitý. Snaží se pomáhat každému, kdo se na něj obrátí. A kromě toho dokáže s lidmi komunikovat. Díky své profesi není odtržený od reality.
Sama studujete již druhou vysokou školu, co říkáte na návrh Národní
ekonomické rady vlády (NERV) na zavedení školného? Omezuje to dostupnost vysokoškolského vzdělání pro skupiny s průměrným příjmem, o nízkopříjmových nemluvě. Už i tak je dnes finančně velmi náročné umožnit dítěti, aby úspěšně vystudovalo. Vysoké ceny nájmů a energií, na kolejích není dostatek volných míst, náklady na dopravu. Mladé lidi by školné uvrhlo do dluhů, to podle mě opravdu není cesta.
Kdybyste se stala první dámou, čemu byste se chtěla věnovat?
Tématům, která se mě osobně dotýkají. Zaměřit se na rozšíření počtu předškolních zařízení, protože si sama nyní uvědomuji, jak velmi obtížné je skloubit roli matky, péči o rodinu a zaměstnání. Natož jak obtížné to musí být pro samoživitele. Chtěla bych zvýšit zájem veřejnosti také o duševní zdraví dětí. A rovněž bych ráda podpořila rodiny v péči o seniory v domácím prostředí. Nejedná se o paliativu, ale o pomoc lidem, kteří se už o sebe nedokážou postarat sami, ale chtějí zůstat bydlet doma.
Říkáte to pohnutým hlasem, jako by zvlášť to poslední téma pro vás bylo velmi osobní...
Tomášovi v listopadu zemřel otec a jen díky pomoci charitativní organizace a centra sociálních služeb městské části jsme mu mohli umožnit, aby žil po dobu téměř dvou let ve svém bytě, kde byl zvyklý. Tomáš za ním chodil mu pomáhat, ale neobešel by se bez sociálních pracovníků, kteří pomáhali s osobní hygienou, jídlem a dalšími činnostmi. Bohužel takových organizací je žalostně málo, ač tento druh péče by státní rozpočet vyšel o dost levněji než různé ústavy a léčebny dlouhodobě nemocných.
Tomáš Zima loni prodělal těžký covid a skončil na mimotělní ventilaci. Předtím kritizoval plošné očkování i nošení roušek. Nepodcenil to?
To je jinak. To, co můj muž kritizoval a proti čemu se stavěl, bylo ztěžování i tak obtížné bezprecedentní situace záplavou příkazů a nařízení, která často nedávala smysl. Tomáš byl vždy pro očkování, ale v době, kdy on sám covid prodělal, bylo bohužel ještě na počátku. V čem se spletl, tak v počtech obětí, to ano, to přiznává. Ale jinak hlásal, že s covidem se musíme naučit žít, což, jak vidíme dnes, se naplnilo.
Přemýšleli jste, jaká rozhodnutí byste museli jako rodina přijmout, pokud by volba dopadla úspěšně? Přestěhovali byste se do některého z prezidentských sídel?
Poslední dva prezidentské páry bydlely v blízkosti Pražského hradu, v tomto by se mělo navázat na zavedenou a osvědčenou tradici. I z praktického hlediska a také bezpečnosti se domnívám, že prezident by měl bydlet v blízkosti svého úřadu.
Máte pocit, že potenciál Pražského hradu nebo zámku v Lánech je naplněný, nebo by se tyto objekty měly více otevřít veřejnosti?
Pražský hrad by se měl znovu vrátit lidem v tom smyslu, že by se mělo upustit od bezpečnostních kontrol, ponechala bych je pouze v případech, kdy by pro ně byl nějaký zásadní důvod. V rámci programu by se tam samozřejmě mohlo konat více společenských, kulturních akcí, výstav, koncertů. Moje vzdělání je spjaté s kulturním životem a uměním, takže bych se určitě snažila, aby tato místa byla atraktivní pro místní i turisty z různých koutů Česka i zahraničí. Sama velmi vzpomínám, když jsem jako malá byla na Pražském hradě na výstavě Deset století architektury se svým strýcem. To byl pro mě úžasný zážitek.