A přivezli kamion básniček
Album vánočních hitů je nejúspěšnějším počinem Janka Ledeckého. Každý rok je připomene turné i muzikál. Na paty mu ale nově šlapou Verše potrhlé, Ledeckého básničky hlásí čtvrtý dotisk.
Ač jsme se sešli hlavně kvůli muzikálu Vánoční zázrak a Ledeckého zásobě svátečních hitů, řeč se stočila i na úspěšnou knihu básniček Verše potrhlé, kterou zpěvák nachystal se svým synem Jonášem.
Jak se stalo, že jste vstoupil na pole dětské literatury?
Během covidu jsem měl absťák po hraní a zjistil jsem, že se mi hromadí nápady na texty, u kterých vůbec netuším, jak je použít v písničce. Zkusil jsem z toho udělat volnou tvorbu a dvě básničky doma ukázal. Náš domácí kritický board je totiž ten nejtvrdší. Ten mne ale povzbudil, abych psal dál.
O čem ty básničky jsou?
Když jsem psal čtvrtou, zjistil jsem, že jsou všechny o zvířatech. Najednou mi došlo, že to Ezop udělal velmi mazaně, když dával bajkové disciplíně pravidla. Všichni víme, jak vypadá žirafa, slon, myš. To není třeba popisovat a autor ušetří spoustu prostoru. Všechna zvířátka jsou současně vybavena různými vlastnostmi, o kterých také víme. Takže pak už je stačí jen pustit na sebe a je to. Personifikace zvířecí říše je opravdu pokladnice nápadů, konfliktů a nečekaných střetů.
Jaký to mělo úspěch?
Je to vlastně můj nejúspěšnější artikl od časů, co vyšlo album Sliby se mají plnit o Vánocích. Nyní je v obchodech už čtvrtý dotisk. Knihu jsem vydal ve svém vydavatelství, protože nám všude nabízeli nedůstojné podmínky. Bavili se maximálně o nákladu tří tisíc výtisků a já chtěl čtyři.
Jonášovi jsem to přitom neřekl, a když náklad přivezli do zkušebny, zrovna zkoušel s kapelou. Tak mi volá: „Tati, ty ses zbláznil. Viděl jsi někde čtyři tisíce knížek? To je půlka zkušebny, přijel plný kamion. Ještě za deset let tady na ně budeme při zkoušení koukat. A pak to asi rozdáme, nebo co? Vždyť to jsou básničky!“Já mu ale řekl, že jsem optimista, a že když to zmizí do konce roku, slibuji, že uděláme dvojku. Zmizelo to za dva měsíce.
Takže časem bude i druhý díl.
Pro koho je kniha určena?
Od začátku jsem koncipoval, že musí být pro děti i jejich rodiče. Když byli Jonáš s Ester malí, nevynechal jsem jedinou šanci jim večer číst. A vždycky jsem si vybíral věci, co budou bavit i mne. Fimfárum od Wericha nebo třeba Harryho Pottera, který zrovna tenkrát začal vycházet. Vždycky mne bavily věci, které mají přesah i pro rodiče. Úplně úžasní v tom jsou američtí filmaři, kteří si ve všech animácích dají tu práci, aby tam švihli pár detailů, které minou dětskou duši a jsou jen pro rodiče. Cítím z toho ten vzkaz: „My víme, že jste tady v kině taky, a tohle je pro vás, tak si to užijte.“
Moc si toho vážím. Právě takto mají být Potrhlé verše dělané. Navíc nemám rád přístup, že „to bude dětem stačit“. Na to pozor. Děti potřebují to nejlepší. Podobné to je i s Tomem a Jerrym.
Ano?
My si takhle jednou koupili lístky do Vídeňské opery na Lazebníka sevillského. Abychom si to užili, pustili jsme si v autě album, abychom to cestou naposlouchali. Vrazím cédéčko do přehrávače a Jonáš s Ester, to jim bylo asi deset jedenáct, si začnou zpívat. Já se divím: „Jak je to možné? Vy znáte Lazebníka sevillského?“A oni: „Jo, to je v Tomovi a Jerrym, celý jeden díl.“
Přesně takhle tvůrci dostanou k dětem Mozarta, Liszta, Strausse. Navíc Jonášovi je nyní devětadvacet, Ester sedmadvacet a hlášky z Fimfára s námi zůstaly napořád. Tak se to dělá.
Pojďme k muzikálu Vánoční zázrak. Jak vlastně vznikl?
U muzikálů nikdy nešlo o moje osobní ambice, vždy mne k tomu někdo přemluvil či vyhecoval. V případě Vánočního zázraku to byl Olda Lichtenberg, můj spolužák z právnické fakulty. Naše cesty se
nadlouho rozešly a tady jsme se potkali. Olda má neuvěřitelný čich na to, co by mohlo fungovat, a pro své projekty umí získat ty správné lidi. Letos se proto Vánoční zázrak vrací v neuvěřitelném obsazení.
Poskládal jste jej tedy z vašich vánočních písní. Čím to je, že jich máte tolik?
První vánoční singl Sliby se mají plnit o Vánocích vyšel na mé druhé sólové desce Právě teď v roce 1993. Ještě ten rok se z toho stal hit vánočních airplayů a druhý rok se to tam vrátilo. Třetí rok za mnou přišli z vydavatelství s nápadem, zda bych dopsal devět dalších. Říkal jsem jim, že se zbláznili. Navrhli tedy, abych dopsal dvě tři a zbytek vánočního alba doplníme coververzemi vánočních písní od Lennona a dalších.
Začal jsem na tom pracovat a s překvapením zjistil, že ty emoce, o které se při psaní písní potřebujete opřít, se v případě Vánoc ve mně nastřádaly v nebývalé míře. Najednou mi došlo, že právě Vánoce se svojí magií v tom dětském světě válcují všechny ty narozeniny, prázdniny a další zážitky. Mají v sobě prostě takový bonus tajemna.
Máte pro tu magii vysvětlení?
V naší lokaci navíc máme výhodu, že dárky nosí Ježíšek. To je samo o sobě magické. Angličané a Američané mají se svým Santou přesně popsané, jak se jmenují jeho sobi, kdo vyrábí dárky, aby se to stihlo, jak je nakládá, jak se procpe komínem, a dokonce i jak se dostane do bytu s ústředním topením. Všechny technikálie mají ošetřené. O tomhle my s Ježíškem vůbec nevíme, a to se mi strašně líbí.
Takže takhle rychle jsem žádnou desku nenapsal. Po pěti letech mne navíc vyhecovali znovu a ještě jsem dvě písničky dopsal. Takže dneska je to dvanáct vánočních písniček, každá je o něčem jiném a všechny jsou propojeny tématem.
Ideální materiál pro hitmuzikál.
S těmi písněmi jezdím vánoční turné, na které si s sebou beru smyčcový kvartet. Když jsem jich měl za sebou asi deset, Olda si to dal dohromady a navrhl, že by možná stálo za to na tyto motivy ušít program, který bude v prosinci fungovat. Byl jsem k tomu skeptický, ale výsledek mne úplně dostal. Trefili jsme se do toho, co lidé před Vánocemi chtějí vidět a slyšet.
Nezapomenu, jak během desáté reprízy přišel pan Kostka, který hrál dědečka, se slovy: „Já už jsem hrál leckde, ale ještě se mi nestalo, aby k nám před představením chodily uvaděčky do šatny a braly židle zpod zadku, aby bylo na přístavky.“Myslím, že můžu mluvit za většinu umělců, že když něco vymyslíme, dáme do toho energii a čas a pak se to lidem líbí, tak máme opravdu radost. Kvůli tomu to přece děláme.
Zmínil jste vánoční turné. Těšíte se?
Když jedou moji kolegové vánoční turné, tak mají setlist plný písniček, co hrají přes rok, a jen do toho vpašují nějakou koledu. My v listopadu úplně přehodíme výhybku. Na normálním turné hrajeme z každého alba dvě tři nejznámější věci, tady ovšem chtějí lidé vánoční desku slyšet kompletně celou. První polovině proto říkáme volná jízda.
V druhé půlce se pak dostaví Nostitz Quartet a šoupneme tam komplet celou vánoční desku. Je to zážitek, protože lidi si písně zpívají celé, nejen refrény. Moc si toho vážím. Je málokteré album, kde bych neměnil notu, ani slabiku. Turné skončí 22. prosince a já vím přesně, co budeme unavení říkat: „Ty jo, je to pryč, tak zas za rok.“
Co vaše další muzikály?
Mám velké plány s Hamletem, chtěl bych českému divákovi představit tu velkou výpravu, se kterou se hrál v Soulu. A také bych se s ním chtěl vrátit do Asie, kde kvůli covidu odložili šesté nastudování.
Chystáte i něco nového?
Mám toho plný šuplík. Muzikál na základě písniček Petra Nagye se jmenuje Frajeri a bude mít premiéru na Slovensku. Doufám, že co nejdřív. A ještě chystám novinku Zapomeňte na Shakespeara. Takovou muzikálovou komedii o totální destrukci jednoho divadla, premiéru bude mít v říjnu příštího roku v Divadle Hybernia.