S lyžemi umí kouzla
O české biatlonisty se stará Benjamin Eder, Rakušan s finskou manželkou.
Markéta Davidová si po nedělním, sedmém místě ve stíhacím závodě v Kontiolahti libovala: „Měla jsem super lyže. Takové vám na trati pomohou i psychicky.“Benjamin Eder, jenž za ně byl částečně odpovědný, měl tudíž důvod k úsměvu. „Myslím, že Markéta byla zatím spokojená, že jsou její lyže konkurenceschopné,“říká také nyní na další biatlonové pohárové štaci v Hochfilzenu.
Dvaačtyřicetiletý Eder je někdejším rakouským reprezentantem a k českému týmu přišel coby machr přes broušení lyží. V minulosti pracoval na jejich vývoji u firmy Fischer, ke které Davidová na jaře přešla.
Za sebou má rovněž štace u výběrů Rakouska a Běloruska. „A když se mě Ondra Rybář zeptal, jestli bych nepomohl českému týmu, lákala mě nová výzva.“
Přestože pro Čechy nyní pracuje, na Světových pohárech s nimi zatím nebydlí. Dostal výjimku a v Kontiolahti a Hochfilzenu si s manželkou pronajali vlastní apartmán.
„Pro náš vztah je to určitě lepší,“ujišťuje Eder, přestože jsou partnery už deset let.
Jeho choť Mari se za svobodna jmenovala Laukkanenová, je jí 34 let a léta patří do finské špičky. Své nejzářnější, ovšem zároveň i nejsmutnější chvíle s biatlonem prožila v březnu 2017 při pohárovém finále na Holmenkollenu, kde senzačně ovládla dva ze tří závodů.
„Ve stíhačce tam za ní skončila druhá Gabi,“připomene Eder českou hvězdu Gabrielu Soukalovou, která tehdy v Oslu, aniž by to tušila, absolvovala poslední závody kariéry.
Laukkanenová se naopak při nástřelu před stíhačkou dozvěděla, že její finský kouč Asko Nuutinen zemřel v nemocnici na mozkovou mrtvici, která ho postihla o týden dříve v Kontiolahti.
„Nemohla jsem jeho smrt vytlačit z mysli, tak jsem si řekla: Dokážeš vyhrát pro něj,“vzpomínala. A skutečně. V cíli zvedla prsty a do nebe poslala kouči svůj triumf. Na tiskové konferenci se pak rozplakala, Soukalová na ni hleděla a říkala: „Už dávno jsem nikomu nepřála vítězství tak moc jako dnes Mari. Ona je opravdu čistá duše. Kdyby takových bylo víc, je na světě o kus líp.“
Ederovi měli svatbu v roce 2018, od té doby žijí u Salcburku a provozují tu i obchod se sportovními potřebami. „Když Mari během závodu uvidí, že má Markéta rychlejší lyže než ona, aspoň bude mít radost, že jsem k nim přispěl já. Je to moc milá manželka,“směje se Eder.
Coby biatlonista dokázal v Česku v roce 1999 vyhrát závod Evropského poháru juniorů v Jablonci. „Dokonce
i s pěti chybami na střelnici,“loví v paměti. Později okusil též Světový pohár, ale bez výraznějšího úspěchu. Naopak na poli servismanském se vypracoval do světové špičky. Proto šéf českého svazu Jiří Hamza věří, že společně se šéfem servisu Norem Tretterudem kvalitu připravovaných lyží povznesou.
„Naše práce trvá víc než dvanáct hodin denně, s přípravou začínáme už šest hodin před závodem,“líčí. Pod sebou má mladý český servisní tým, v čemž však spatřuje i pozitivum. „Přináším své zkušenosti, ale když určitou práci děláte velmi dlouho, můžete trochu uvíznout i ve stereotypech. Pohled mladých lidí naopak bývá jiný. Společně potom hledáme správné cesty.“
Je ještě brzy, abychom řekli, že se jim v tomto směru daří lépe než českému servisu v letech předchozích. „Podle analýz nám vycházejí některé opravdu dobré páry lyží. Ale víc budeme schopni říci až za nějaké tři týdny,“soudí Eder.
Při práci komunikuje s kolegy anglicky. Zároveň se učí první česká slova. „Jenže ta jsou sprostá. Jestliže pronikáte do nové řeči, vždycky se nejdřív naučíte sprostá slova. Nebo slovo pivo.“To bylo údajně první věcí, která se mu v minulosti vybavila, když se řeklo Česko.
„A také váš silný biatlonový tým,“připomene éru Soukalové, Moravce, Vítkové a spol.
V Hochfilzenu se jejich následovníkům pokusí pomoci k úspěchům na zdejším poněkud záludném sněhu. „Především při dopoledních závodech tu totiž část trati bývá na slunci a část ve stínu.“
Před polednem se však startuje až o víkendu. Dnes vyběhnou ženy na trať sprintu ve 14.10. „Tou dobou by už celá trať měla být na slunci.“