Z přímé volby už je polopřímá
Včerejší rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o třech sporných prezidentských kandidátech lze vnímat různě. Věcně vzato o nic moc nejde, je to spíš taková právnická lahůdka: z důvodů dost obtížně vysvětlitelných soud vyřadil z pole hradních kandidátů Denisu Rohanovou, s nulovou šancí na zvolení, a vrátil do ní Karla Diviše, s nulovou šancí na zvolení. U třetího sporného kandidáta, Karla Janečka, rovněž s nulovou šancí na zvolení, potvrdil jeho odmítnutí ministerstvem vnitra. Takže fakticky, z hlediska výsledku volby se nic moc nemění a jede se dál močálem černým kolem bílých skal…
Z hlediska systému, který u nás vede k výběru nejvyššího funkcionáře státu, je to ale hotová katastrofa, totiž pokračování všech hrůz, které od roku 2013 přímou volbu prezidenta provázejí. Pomiňme fakt, že katastrofou pro politický systém Česka je celá přímá volba jako taková – to je ale téma pro úplně jiný text. Dosti ale i na tom, co se před každou volbou odehrává s nepředvídatelným vyřazováním kandidátů či jejich vracením zpět do boje.
Včera soud zasáhl do osudů tří kandidátů, z nichž u dvou jeho právní výklad popřel právní výklad ministerstva vnitra. A také odhalil obrovský šlendrián, který se na vnitru při urgentní a výběrové kontrole občanských podpisů na jednotlivých hradních kandidaturách odehrává.
Elementární přešlapy úředníků, chybující strojová kontrola, ignorování předchozích výnosů správních soudců… Hrůza! A na základě toho se u nás rozhoduje o vyřazení kandidátů, a tedy i o obsazení funkce hlavy státu. Ano, tentokrát šlo o tři subalterní outsidery, ale stejně dobře mohl včera soud potopit trojici Babiš, Pavel a Nerudová.
Hlavní vina přitom neleží na šlendriánském vnitru, ale na celém volebním systému, hurá-aktivisticky schváleném za Nečasovy vlády. Systém sběru 50 tisíc potřebných podpisů totiž problémy generuje jako na běžícím pásu a nabízí spoustu způsobů, jak ho třeba i záměrně a zvenčí napadnout. Díkybohu, že zatím v dosavadních třech přímých volbách nějaký problém nepostihl žádného z hlavních kandidátů. Protože být mezi nimi třeba lídr nějaké radikální strany a vnitro a soud s ním hrály neprůhledný ping-pong, jeho příznivci už by byli dávno v ulicích.
Diviše zmatky připravily o několik důležitých týdnů volební kampaně. A pokud Ústavní soud rychle nevypořádá námitky Rohanové s Janečkem, snad hrozí i odklad celých voleb nebo jejich zpětné zpochybnění. Tak končí bohulibě vyhlížející snaha dát národu pocit, že si sám vybírá svého prezidenta. Nehledě na to, že přímá volba osudově rozděluje zemi, deformuje vztahy mezi vrcholnými institucemi, generuje prezidentské predátory, kteří napínají své pravomoci k prasknutí atd. atd.
Přitom z přímé volby už zbyla jenom její parodie. Právě opakované a předem téměř nepredikovatelné problémy s 50 tisíci občanskými podpisy vedou kandidáty k tomu, že se mnohem raději spolehnou na podpisy dvaceti poslanců nebo deseti senátorů. Z devíti v tuto chvíli platných letošních kandidátů se jich na podpisy zákonodárců spolehlo šest, na hlas lidu jenom tři. Po nové vlně problémů to v další volbě bude dost pravděpodobně ještě méně. O tom, koho budeme moci volit, tak stejně rozhodnou poslanci a senátoři. To je přímá volba?