Volají nám i senioři, kteří tři dny nejedli
Senioři jsou dnes nejohroženější skupinou. Roste nám počet klientů, kteří kvůli krizi propadli alkoholu a mluví o sebevraždě, říká ředitel organizace Elpida.
Ostrachu ze zdražování, hladu a zoufalství, ale i o naději, tvořivosti a pestré nabídce aktivit mluví Jiří Hrabě, ředitel organizace Elpida, která začala před dvaceti lety učit důchodce pracovat s počítačem. Dnes vzdělává a propojuje desetitisíce seniorů mnoha způsoby a také pro ně provozuje krizovou telefonickou linku, která přijme 25 tisíc hovorů ročně.
S jakými problémy seniorů se setkáváte na vaší krizové lince kvůli současnému zdražování?
Už v minulých letech měli volající lidé strach ze zdražování nebo chudoby, ale dnes jde mnohým o život. Dostávají se do situací, kdy platí takové zálohy, že jim nezbývají peníze ani na jídlo. Často přitom jen nemají informace, co v této situaci mají dělat. S tím jim na naší lince 800 200 007, která je bezplatná, dokážeme poradit a pomoct.
Český sociální systém je nastavený tak, že by nikdo neměl mít hlad, nikdo by neměl zůstat v existenční nouzi, pokud člověk využije všechny dostupné mechanismy. Nejde jen o sociálku nebo úřad práce, ale i o charitativní projekty, jako jsou Šatník nebo Potravinová banka, které v poslední době narostl počet klientů o 100 tisíc lidí a další přibývají. Ideální je ptát se i lokálně v místě, kde žijete, zajít si na obec.
Jenže často za tím nemusí být jenom neznalost, kam sáhnout, ale i stud udělat první krok a říct si o pomoc v sociální nouzi.
Stud je obrovský problém. Kvůli němu lidé často nechávají zajít situaci úplně na dřeň. Stydí se za to, že v ní vůbec jsou.
I když za ni nemohou?
Je to tak. Říkáme jim ale, že celý život do systému přispívali, takže je v pořádku využít nabízených možností, když na ně mají právo. Není to hanba, říct si o pomoc je hrdinství, protože člověk v sobě najde odhodlání situaci řešit.
Už loni v covidové době jste na krizové lince Elpidy zaznamenali třikrát víc hovorů v souvislosti s duševními problémy. S děním na Ukrajině to asi bude podobné, ne? Kvůli čemu ještě lidé telefonují?
Volají hlavně s obavami, je tam obrovský existenciální strach. S ohledem na náklady na bydlení, na energie a vůbec na život jsou senioři nejohroženější skupinou. Ze dvou důchodů se to možná ještě dá utáhnout, ale když pak žijete sám... Přibylo třeba klientů, kteří propadli alkoholu, ve srovnání s loňskem jde zhruba o trojnásobný nárůst.
To se jen tak přiznají po telefonu, protože je hovor anonymní?
Pokud chtějí něco řešit, tak se dříve či později dostanete k okolnostem. Roste i počet hovorů s tématem sebevraždy.
A to jste měli telefonátů s tématem sebevraždy už loni 322 oproti 154 v předchozím roce.
Ano, už tehdy to byl dvojnásobek. Zaznamenáváme dnes telefonáty lidí, kteří třeba tři dny nejedli. Říkají, že spolykají prášky, že už to nemá cenu. Vždycky zůstáváme na straně života a snažíme se společně najít motivaci a důvody, proč si to ještě rozmyslet.
Elpida znamená řecky naděje. Je to něco, co dnes senioři potřebují nejvíc?
Naději potřebujeme všichni. Senioři ale potřebují mít možnost žít co nejdéle aktivně, poznávat nové věci a lidi. Mít pocit, že dělají něco, co má smysl. Že jsou pro někoho a něčemu užiteční, že někam patří, a že i když jsou sami, mají naději na získání nových přátel. Potřebují zájem lidí okolo, respekt společnosti, která má vědět, že jsou tady a že jsou její přirozenou součástí.
Už v roce 2015 u nás žilo kolem
dvou milionů seniorů. Jak je umíte podpořit v tom, aby se cítili platní?
Rozvíjíme dobrovolnické programy. V rámci takzvaného dánského modelu se snažíme motivovat seniory, aby si vyzkoušeli roli lektora. Každý umí něco, co může být inspirativní pro ostatní. Nemusíte být profesorem fyziky, stačí, když umíte zavařovat okurky, protože pro jiného to může být přidaná hodnota a rád se to naučí. Dalším příkladem je program doučování dětí našimi klientkami.
Jak dlouho jste v Elpidě ředitelem?
Od roku 2011, začal jsem tu ale už před sedmnácti lety, kdy jsem Elpidě pomáhal s PR. Pak jsem přišel napsat počítačovou učebnici pro seniory a následně jsem měl možnost založit náš časopis Vital. Elpida jako taková přitom byla založena v roce 2002, letos jsme oslavili dvacet let, a dneska fungujeme jako obecně prospěšná společnost.
Kam se za dvě dekády osobních zkušeností posunuly trendy ve vaší nabídce aktivit pro seniory?
To se vůbec nedá srovnávat. Když jsme začínali, neměli jsme ani učebny. Chodili jsme po internetových kavárnách, které tehdy ještě v Praze existovaly, a tam jsme dělali pro seniory kurzy internetu. Někteří třeba ještě neviděli počítačovou myš. Seznamovali jsme je s tím, jak se hardware zapíná a co to umí. Dnes je toto pro naše klienty běžné, proto jdeme v nabídce dál a učíme je používat mobilní aplikace, jak bezpečně nakupovat na internetu nebo používat sociální sítě. To byla věc, která se ukázala během covidu jako velmi důležitá. Poměrně rychle jsme dokázali náš program přepnout do online verze a kurzy navštěvovalo na dálku 1 200 lidí.
Jak se skrze počítače a telefony povedlo nahradit sociální kontakt, blízkost, pro kterou si sem lidé asi také chodí?
To se úplně nahradit nepodařilo a asi se to ani nahradit nedá. Sociální kontakty jsou důležité, i kvůli nim k nám senioři chodí. Potkávají tady přátele, je to pro ně přístav, pevná půda pod nohama, a to online nenahradíme. Zároveň tím ale rozšiřujeme možnosti pro ty, kteří nemohou přijít, třeba kvůli svému fyzickému handicapu. Nebo se starají o blízkého a nemohou ho opustit. Běžní klienti ale využívají online možností i ve chvíli, když se seberou a odjedou na chatu. A přitom si v daný čas absolvují část svého kurzu na dálku. I když i skrze online se dá podpořit sociální kontakt, ještě během covidu se velmi často dámy propojily po kurzu, aby si popovídaly.
My si spolu povídáme ve vašem prostoru na pražském Andělu, kde je kavárna, učebny, tělocvična. Zmínil jste také slovo přístav, a tak se jmenuje vaše druhé pražské centrum. O co mají senioři největší zájem?
Počítače už dávno nejsou tahounem naší nabídky, i když jsme v uplynulých letech naučili používat internet a počítač přes padesát tisíc seniorů. Nejvíc našich klientů se zajímá o jazykové kurzy, těch je asi šedesát procent – od angličtiny přes němčinu, francouzštinu po španělštinu, ale i další jazyky. Dnes už ale nabídku Elpidy nemohu zúžit jenom na kurzy.
Promiňte, ale proč by senioři měli přijít na jazykové kurzy k vám, a ne do běžné jazykové školy?
Máme dvacet let zkušeností s tím, jak učit seniory. Naši lektoři jsou odborníci. Dokážou jim přizpůsobit na míru tempo i způsob výuky. Představte si to na jiném příkladu. Třeba že sedmdesátník přijde do posilovny a měl by začít zvedat činky pohromadě s mladými kluky v jejich rytmu. To je něco podobného.
Zmínil jste, že děláte nejenom kurzy. Co dál?
Posunuli jsme se k tomu, že je nejenom pořádáme, ale také mentorujeme budoucí lektory seniorů. Učíme třeba knihovníky a další profese, které pracují se seniory, jak je učit. Mnoho let také seniory vzděláváme v mediální problematice. Obzvlášť po invazi Ruska na Ukrajinu jsme chtěli, aby se dokázali orientovat v informacích, protože se objevila spousta dezinformačních webů, trollích farem. Nesnažíme se jim říkat, co je dobře a co je špatně, snažíme se je vybavit nástroji, aby sami poznali, co je pravda. Už jen to, aby věděli, jak vzniká článek. Že má být podepsaný, že je dobré vědět, kdo médium vydává, dá se říct cui bono – tedy v čí prospěch. Myslet při čtení kriticky. Ideální je učit se to od školky, ale není špatné začít i po šedesátce. My se setkáváme asi s třetinou seniorů, kteří se to naučit chtějí. Třetina jich to už umí a poslední třetinu nepřesvědčíte nikdy.
Kolik lidí dnes prochází Elpidou naživo nebo virtuálně?
Do dvou našich center přijde ročně na kurzy kolem dvou a půl tisíce seniorů. Na linku seniorů zavolá kolem pětadvaceti tisíc lidí ročně a časopis Vital má kolem čtyřiceti tisíc čtenářů, další online. Zjednodušeně říkám, že ročně se můžeme dotknout statisíce lidí i ze zahraničí. To je výhoda online, a proto také pracujeme na e-learningové platformě, která umožní vzdělání v jakémkoliv čase. Když se ráno vzbudíte ve čtyři hodiny, už se vám nebude chtít spát, můžete si poslechnout audiopřednášku, udělat cvičení z angličtiny nebo si zacvičit u videa s lektorem jógy. Postupně budeme mít i tutorialy s lektorem, testy, všechno – to tady zatím chybí. Budeme moct oslovit seniory po celé České republice. Kdekoliv. Často nám totiž volali senioři z různých měst, ať u nich uděláme pobočku. Covid nám ukázal, že nejjednodušší cestou, abychom zachovali kvalitu v tom, co umíme, je právě online.
Kolik u vás senioři za aktivity platí?
Máme spoustu přednášek a kurzů, z nichž část je zdarma, jiné jsou za třicet korun. Jazykové kurzy mají klasickou hodinovou sazbu, v balíčku pěti lekcí stojí 675 korun, nejvýhodnější je zaplatit si celoroční kurz, 40 lekcí stojí 4 400 korun. Je to u nás o něco levnější než klasické komerční jazykové školy.
Jaké téma je u vás aktuální teď před koncem roku?
Lidé by se mohli zamyslet nad vánočními dárky pro seniory, pro své blízké, a místo něčeho klasického by je mohli poslat na zajímavý kurz. Darovat se dá i to, že člověk může chodit někam, kde se může něco naučit.
Co na práci se seniory dává smysl vám?
Poznávání lidí, osobnostně. Můžeme se spolu setkávat a něco měnit. A zároveň mohu sám sobě připravovat lepší stáří. Když se v naší zemi bude dobře stárnout, děláme to vlastně všichni i tak trochu pro sebe.