Král Šumavy byl propaganda, filmařsky je ale úžasný
Zátopek, Ve stínu, Dukla 61 nebo teď Král Šumavy. Režisér David Ondříček ve své tvorbě poslední dekádu zrcadlí minulost. Nejnověji připomíná v minisérii pro Voyo osud slavného šumavského převaděče Josefa Hasila. „To natáčení mě zase posunulo jinam. Byli jsme v přírodě, s mladými lidmi. Měl jsem pocit, že jim můžu něco předat a že je to zajímá,“uvedl v pořadu Rozstřel na iDNES.cz.
Jeden z mála thrillerů
K původnímu filmu Král Šumavy z roku 1959, který režíroval Karel Kachyňa, Ondříček říká: „Byl to jeden z mála filmů, který byl za komunismu thrillerově laděn. Těšil jsem se pokaždé jako malý, až bude v televizi. S klukama jsme si podle něj hráli na to, že se topíme v bažině.“
„Samozřejmě vím, že ten film je ideologicky špatně zaměřen, byla to propaganda komunismu, na druhou stranu byl úžasně udělaný a napsaný. Spousta věcí v něm je velice autentických, protože Kachyňa byl opravdu pohraničník. Strážil hranici na Kvildě a věděl, jak tam spolu lidi fungují,“přibližuje dál.
Díky svému otci, kameramanovi Miroslavu Ondříčkovi, režisér Kachyňu na place i zažil. „Táta ho měl moc rád, a tak trochu mě postrčil k tomu, že jsem mohl na jeho natáčení dělat z dnešního pohledu vlastně takové ‚making of‘. Na jednom filmu jsem s ním prakticky strávil prázdniny. Dodnes si pamatuju, jak fantasticky režíroval a pomáhal hercům. Nepředehrával a hledal tu postavu s nimi,“vzpomíná.
Po boku Stelly Zázvorkové
Z Kachyňova filmu si chtěl Ondříček půjčit westernový nádech. Na premiéře Krále Šumavy v Lucerně byl přítomen i Josef Vávra, potomek Josefa Hasila. „Je to velice rovný a bezvadný člověk. Vážím si toho, že mi dovolil ten film natočit. Vím, že ten kraj je složitý a i jejich rodina má různé názory na to, jestli znovu oživovat legendu Josefa Hasila, což úplně respektuju a chápu,“říká dál.
Kromě Krále Šumavy se v Rozstřelu dostalo i na Ondříčkovy filmařské začátky: jako dítě si zahrál třeba v bakalářské povídce Medvěd po boku Stelly Zázvorkové, známější roli pak měl ve filmu Trhák. „Tatínek točil v Americe, tak mě asi maminka vodila na castingy, a jak jsem byl z filmařské rodiny, vybírali si mě,“vypráví. „Taky v tom ale asi sehrálo roli to, že naše škola v Hlubočepích byla nejblíž Barrandovu, tak si tam k nám asistenti jezdili nabírat děti,“dodává.
Na otázku, zdali si v dětství uvědomoval, že je obklopen filmařskými legendami, režisér odpovídá: „Bral jsem je jako strýčky, byla to pro mě rodina a neuvědomoval si, jaké to jsou z dnešního pohledu veličiny.“
V tuto chvíli David Ondříček plánuje od února režírovat novou hru v Dejvickém divadle a rád by natočil komedii ze současnosti: „Teď už se to musí stát, slibuju ji už dlouho.“