Chcete k zubaři? Zažádejte si nejdřív o půjčku

Miluji arašídy. Když si vezmu pytlík téhle geniální pochutiny k televizi, během pár minut je pryč. Od dětství mi všichni říkali: „Buď opatrný, arašídy jsou tvrdé, kousej pomalu, jeden z tisíce může být zkažený, tvrdý jako kámen, ulomíš si zub.“K první hrsti přistupuji podle rady zkušených. S rostoucí chutí však obezřetnost ustupuje do pozadí a zbytek pytlíku obvykle luxuji rychlostí blesku.

Jako by ten osudový večer zakončený pohromou předznamenaly předchozí události. Den předtím jsme doma sledovali Pařbu ve Vegas a ráno jsem se synem zhlédl jeden díl s animovaným „Boobou“o víle Zuběnce. Pokud to neznáte, v obou případech se jeden z hrdinů potýkal s chybějícím zubem. Po zprávách jsme si pustili Starobylé apokalypsy a u páté hrsti buráků přišel bolestivý šok. Křehká sklovina se neúspěšně střetla s arašídem tvrdým jak diamant. Bolestí jsem vykřikl a jazykem nahmatal obří kráter.

A teď malé intermezzo. Tenhle tragikomický příběh totiž začal mnohem dříve. Před rokem mi oznámil můj stařičký dentista (Nebo zubař? Stomatolog? Netuším, co je politicky korektní...), že odchází do penze a zatím nemá za sebe náhradu. Asi každý z vás mi dá za pravdu, že dobrý zubař má stejnou hodnotu jako kvalitní rodinný právník nebo milující babička. Jeho sestřička mi nabídla seznam stomatologů, ke kterým bych mohl přejít. Ale znáte to. První dva mě poslali do háje a já to vzdal s tím, že budu mít ještě dost času na hledání. Kdo ví, co je to prokrastinace, tuší, jak to dopadlo.

A tím se vracím ke Starobylým apokalypsám. Fakt to hodně bolelo. Ten kráter nebyl žádná banalita, úraz šel hodně do hloubky. Ale co teď? Už rok jsem zubařský sirotek. Spolykal jsem rychle pár tablet ibalginu a rozhodl se ráno zaběhnout na zubní pohotovost. Tam jsem zažil „apokalypsu novodobou“: hlava na hlavě, tváře obvázané šátky, nateklé obličeje… Čekání na hodiny. Utekl jsem radši domů a vyhrabal v šuplíku seznam od sestřičky. Vše marné. Všude měli plno, nikdo nepřijímal. Abych to zkrátil, skončil jsem v ordinaci, která dělá výkony „cash“, bez pojišťovny. Skvělá péče, viděl jsem přístroje jako ze sci-fi filmů, čelil jsem záplavě úsměvů, ale běžný smrtelník aby si raději zažádal o úvěr.

Vždycky jsem záviděl Marfuše z Mrazíka její bytelnou zubní výbavu. Kdybych louskal ořechy jako ona, zbyly by mi dnes, po čtyřicítce, snad jenom nezničitelné špičáky. Na druhou stranu se o svou ústní dutinu starám vcelku úspěšně. V dětském archivu mám tolik barevných obrázků za úspěšné preventivní prohlídky, že to snad ani nespočítám. Kaz jsem měl naposledy před nějakými šesti nebo sedmi lety a v zubní ordinaci jsem tak téměř nikdy neztrácel čas s odpudivým vrtáním pod vlivem lokální anestezie. Chci tím říct, že tohle byla opravdu mimořádná situace.

Zuby mám jinak v pořádku, a hodlám tak dopředu eliminovat „hejty“chytráků, kteří mi obratem napíší, ať přestanu brblat a raději se o své čelisti lépe starám. Celé je to děsivé. Třeba to, že neseženete zubaře, který má smlouvu s pojišťovnou. Že pohotovost je de facto nedostupná. Že jste odkázáni na privátní sektor.

Něco shnilého je ve státě, kde 32 let po revoluci politické elity tenhle palčivý problém nevyřešily. Třeba že nedovedou motivovat univerzity, aby nabíraly více uchazečů o studium zubního lékařství. Nebo že neexistuje online list dentistů, kteří mohou aktuálně nabírat pacienty. Klidně bych z Prahy zajel do Kladna, Kralup nebo do Slaného, kdyby tam měli místo.

Takhle jsem zůstal odkázaný na „superprivátní“a také „superdrahou“péči. A na další zákrok si radši budu spořit do zásoby.