AH. Spasitel, nebo oportunista?

Zdá se, že Alois Hadamczik zachraňuje český hokej před zkázou. Udělal pár zajímavých tahů, ale vyhráno zdaleka nemá.

Ne, vážně se nedá věřit tvrzení nového prezidenta, že členové výkonného výboru před jeho nástupem neměli ani tušení o bohapustém plýtvání penězi na svazu. Že hanba za auditem odhalené rozhazování milionů padá pouze na bývalého bosse Krále a generálního sekretáře Urbana.

Působí podezřele, když právě Hadamczik ukončil spolupráci svazu s marketingovou agenturou BPA, s níž dlouhodobě zápolí jeho vlivný spojenec – podnikatel Dědek.

Není snadné přijmout tezi, že tak sebestředný člověk, který si kolikrát zatvrzele přivlastňoval medaile vybojované jím vedenými mužstvy, najednou altruisticky koná jen ve prospěch českého hokeje.

Ano, je chvályhodné, že se zasloužil o rozkrytí rozmařilosti bývalé vrchnosti, která by mohla zajímat i policii. Jinak ovšem jeho půlroční panování nepřineslo nějaký výboj energie, které by strádající a skomírající prostředí inspirovalo, osvěžilo či vyburcovalo.

Na otázku, co zásadního se za jeho vlády v ledové říši změnilo, odpoví řada lidí z branže: Nic!

Proto zatím není rozumné oslavovat sedmdesátiletého muže s rozporuplnou pověstí jako spasitele. Spíš než vizionář typu Kanaďana Yzermana, z něhož vyzařuje kouzlo osobnosti a přirozená autorita, účinkuje jako hodinový manžel, který v chátrající vile opravil pár nezbytností.

Splnil povinnost, když zrušil nefunkční a skandálně nákladný „tunel“zvaný Dukla Litoměřice, který místo plození talentů pouze polykal balíky peněz.

Po rezignaci manažera Nedvěda ukončil u reprezentace krkolomný pokus s nadřazeností GM vůči kouči. Spíš v tichosti propustil desítky regionálních mládežnických trenérů a dalších zaměstnanců. Angažoval někdejší svěřence a populární osobnosti, čímž napodobil některé předchůdce, kteří legendy používali jako clonu či reklamní figury.

Až po šesti měsících, kdy o něm skoro nebylo slyšet, vynesl Hadamczik svůj trumf. Výsledky prověrky hospodaření, jejichž značnou část znal už koncem léta. Zjevně poté potřeboval vykoumat a vyjednat, jak je oznámí veřejnosti, aby výbuch bomby nepoškodil také jeho.

I proto se zřejmě na středeční tiskovce dušoval, že pánové sedící ve výkonném výboru neměli páru o utopených milionech. Přitom mezi ně patří právě litoměřický předseda Sadil, jehož asi vždy při čerpání dotací postihlo zatmění mysli.

Podobně při schvalování ztrátových rozpočtů patrně ochromila vážná porucha vnímání nebo uvažování jeho zkušené kolegy

Pavlíka,

Břízu či

Ščerbana.

Lze se jen dohadovat, proč je výslovně vyvinil. Nešel proti nim, aby třeba nevytáhli na světlo nějakou jeho aféru z minulosti? Potřebuje jejich podporu do budoucnosti?

Jistě, ne každý byl pravděpodobně zasvěcen do manévrů Krále a jeho pobočníků. Tak okaté hájení hokejových generálů ovšem podrývá Hadamczikovu důvěryhodnost. Spíš než ušlechtilého zachránce a obhájce spravedlnosti tak připomíná oportunistu, jenž pružně přizpůsobuje své názory i taktiku dané situaci.

Na druhou stranu je fér poznamenat, že není radno si hokejové prezidentování nějak idealizovat. Neobejde se bez určité dávky diplomacie či politikaření. Hadamczikovi se dá přičíst k dobru fakt, že aspoň zatím nepotvrdil roli Dědkovy loutky, když nepřijal jeho nabídku, kterou mohl nahradit kontrakt s BPA.

Při hovorech s lidmi, kteří dřív nepatřili mezi jeho kumpány a nyní s ním přicházejí do styku, zní slova uznání. Do chaosu zavádí obvyklé firemní postupy. Zvládá jednání se sponzory. Hokeji jistě rozumí víc než jeho předchůdce.

Svůj zápal promítl do založení metodické komise, v níž je například i kladenský centr Plekanec.

Vsadil na schopného bývalého beka Židlického. Rozvoj od žáků svěřil trenéru Jonákovi, dříve úspěšnému i v cizině. Na místo postupně odcházejícího Urbana povýšil znalého pracanta Černého.

Ve sportovní komisi připravuje s řadou pobočníků reformu zanedbané a pokřivené výchovy talentů. Bez jasné odborné koncepce nelze oprášit zašlou slávu českého hokeje. Otázkou je, zda ji Hadamczikova skupina dovede sestavit a zda ji pak její šéf v příboji všemožných vlivů a lobbistických zájmů dokáže prosadit a uskutečnit.

Jako kouč se na počátku 21. století spíš svezl na dobíhající zlaté vlně. Teď si coby prezident může připsat opravdové zásluhy o povznesení českého hokeje.