Šiken ťang, zpívají děti v české školce
Svá první slova říkají čínsky i česky. U toho si malují, cvičí jógu a učí se spolupracovat v týmu.
Učitelka položí na zem obruč. Do ní naskládá měkké objekty různých tvarů a barev. Malým dětem, které se mezitím shromáždí kolem ní, pak asi dvě minuty vysvětluje, co mají dělat. V čínštině. V soukromé mateřské škole ChinCen v pražských Modřanech se totiž české děti učí čínsky.
„Je to pro nás dopravně trochu z ruky, protože nejsme z Prahy, ale zatím se to vyplatí. Dcera je velmi spokojená, což je důležité,“říká Karolína Stonjeková, zatímco jednou rukou vede asi dvouapůlletou holčičku a ve druhé ruce nese obří perníkovou chaloupku.
Přestože děvčátko prozatím spíše nemluví, než mluví, stihlo podle maminky už pochytit první čínský výraz. „Umí říct čínsky holčička,“směje se matka a dodává, že chce dceru později dát i do základní školy s výukou čínštiny, aby se mohla jazykově dále rozvíjet.
V místnosti, do které vstupujeme, sedí u malých stolečků osm dětí. Akorát si přestávají hrát s kartičkami s obrázky zvířat a chystají se na svačinu. Učitelky jim podávají pečivo s pomazánkou, zeleninu a pití. Nakonec dostává každý trošku vánočního cukroví. „Máme s rodiči velmi dobrý vztah. Před Vánoci nám vždy nosí pro děti cukroví,“říká ředitelka školy Daniela Černá.
To už přichází do šatny malý Adámek. Jeho otec Ladislav Jiskra přemítá, že angličtina je dnes přežitkem: „Více méně je dnes jako čeština. S ženou jsme chtěli něco zajímavého, jiného. V Číně jsme několikrát byli, přišlo nám sympatické, že by se syn mohl naučit exotický jazyk. V životě mu to určitě neublíží, spíš pomůže.“A podobně jako Stonjeková chce, aby se Adam jazykům věnoval ideálně až do konce studií. „Něco už řekne i anglicky,“oceňuje.
Vločky i smajlík
„Tou tinbang šiken ťang, šiken ťau, tou tinbang šiken ťang,“zpívají děti mezitím v kruhu písničku v Česku známou spíš jako Hlava ramena kolena. Pak přichází čas na adventní kalendář – nástěnný vánoční stromek
s čísly. Učitelka vytahuje z příslušné kapsy dva lístečky a čte úkoly na daný den. „Dneska je čas na vánoční výzdobu. Pomozte vyzdobit vánočně školku. Můžete vystřihnout sněhové vločky z papíru nebo udělat sněhový řetěz,“říká a dodává: „A tady máme ještě sokolíka.“
„Sokolííík!“raduje se malá holčička při představě pohybových aktivit. „Účastníme se projektu se Sokolem do života, rozvíjíme dětem i pohybovou stránku,“vysvětluje Černá. Následně se děti automaticky rozdělují do dvou stejně velkých skupinek. Zatímco mladší zůstávají v přízemí a na chytlavou melodii se snaží hrát na dřevěné hudební nástroje, předškoláci odcházejí do patra. S učitelkou nejprve řeší, jaký je den, kolik je venku stupňů a jaké je v Praze počasí. Shodují se, že sice nefouká ani neprší, zato je zima. Na tabuli s počasím proto do příslušného čtverečku dávají magnetickou nálepku značící zimu.
Pak se děti učí básničku o Vánocích, kterou rozebírají pomocí obrázků. Jedna z holčiček kreslí fixem na tabuli zelený stromeček a učitelka už rozvíjí u dětí další myšlenku. „Co bychom mohli stromečku domalovat, aby vypadal jako vánoční? Správně, ozdoby. Tak nám je tam, Evičko, dokresli,“prosí dívenku a úkoluje Adama, aby šel namalovat veselého smajlíka znázorňujícího další slovo z básničky – úsměv.
Cestou po schodech dolů mi pak ředitelka objasňuje, proč se její bratr rozhodl školku s čínštinou založit. „Hlavním důvodem byla snaha, aby děti uměly něco navíc než ostatní. Je to trend všude v zahraničí. S čínštinou se roztrhl pytel, je to druhý nejvyučovanější cizí jazyk na světě,“říká. „Máme velký počet zájemců, rodiče se často ozývají již v půlroce života dítěte, jestli bychom ho od dvou a půl let vzali,“dodává.
Pohádky v čínštině
U obruče s pěnovými předměty starší děti těm menším na pokyn české učitelky překládají ochotně zadání úkolu. „Wendy nám vždy řekne nějakou barvu. Vezmeme tvar dané barvy a ve dvojicích ho zaneseme na místo, kam nám řekne,“vysvětlují mi. Ve dvojicích nemají problém porozumět tomu, co jim čínská učitelka říká.
„Novým dětem trvá asi tři měsíce, než začnou pochytávat nějaké čínské věty. Po roce už pak rozumí asi devadesáti procentům toho, co jim naše čínské učitelky říkají, a taky dokážou odpovídat,“popisuje ředitelka, zatímco děti mezi sebou soutěží. Díky znalosti vícero jazyků podle ní děti rychleji přemýšlejí, jsou bystřejší. „ Ve školce máme i čínské nápisy jednotlivých věcí, je to další podpora výuky jazyka. Dětem se rozvíjí kreativita, protože si znaky představují jako obrázky. Jednodušší symboly pak umí nakreslit,“dodává.
Po cvičení se děti shromažďují na koberci, cvičí základy jógy a pak si lehají. Učitelka jim pouští relaxační písničku, po níž se přesouvají ke stolečkům, kde s pomocí dvou Češek a jedné Číňanky vyrábějí vánoční řetěz. Hrají jim k tomu koledy a vzduchem kromě perníkové chaloupky voní i zapálená svíčka. „Pak se půjdeme projít. Po obědě čteme českou a čínskou pohádku. Kromě toho do výuky zařazujeme i základy angličtiny," shrnuje ředitelka.