Jak trenér Deschamps nepřepsal ulici. Vlastně ani dějiny
Ještě si musí počkat, než nejslavnější pařížskou třídu aspoň na chvíli přejmenují na Deschamps-Élysées. Přitom dělal všechno, co umí. Dvakrát svoji Francii skvostnými taktickými manévry vrátil zpátky do velkého finále.
Ani na chvíli se nevzdal. Prohrával 0:2 a vyrovnal. V prodloužení prohrával 2:3 a zase vyrovnal.
Patnáct vteřin před vypršením úplně posledního nastavení se hořce chytil za hlavu, protože náhradník Kolo Muani nedopsal velký fotbalový zázrak. Jak napřahoval, trenér Didier Deschamps se před střídačkou zhoupl v kolenou. Úplně se vcítil do role hráče. Jako by střílel on sám. Jenže ouha, argentinský brankář Martínez vyběhl, bleskově roztáhl nohy a ránu chytil, tudíž se muselo do penaltového rozstřelu.
Deschamps, 54letý šéf francouzské reprezentace, se při pokutových kopech kousal do nehtů. Věděl, co je v sázce.
Mohl jako druhý trenér v historii obhájit titul. „Nevím, co říct. Tak trpké,“šeptal pak do mikrofonu.
Už jistě víte, že epochální finále, zřejmě nejlepší v dějinách, skončilo francouzským pláčem.
Nezapomene se na Mbappého famózní hattrick. Nezapomene se na francouzské povstání. Nezapomene se na Deschampsovy mistrné tahy, jenže... Chybí tomu zlatá tečka.
Stadion Lusail potemněl, když si prošedivělý trenér kráčel pro stříbrnou medaili. V modrém obleku a se smutkem v očích. Tolik toho během šampionátu dokázal. „Ani se nedá říct, že by v reprezentaci dělal trenéra v pravém smyslu slova. Je to spíš selekcionér. Tedy muž, který vybírá hráče a snaží se vytvořit tu správnou atmosféru. Deschamps to umí perfektně,“říká kouč Verner Lička ve svém glosáři Vernerovka, kterým na portálu iDNES.cz zpestřoval dění během mistrovství světa.
V Kataru vymyslel Deschamps plán, který měl blízko k dokonalosti. Jeden zatraceně složitý rébus vyřešil před turnajem. Kromě dalších tří hráčů základní sestavy se mu zranil i vrchní snajpr Karim Benzema, aktuální držitel Zlatého míče. Ačkoli ze soupisky jeho číslo 19 neškrtnul, vůbec se nechtěl bavit o tom, že by Benzemu pozval na finále. Ta* příležitost byla, Benzema se vyléčil, Real Madrid by ho uvolnil, ale Deschamps vzkázal: „Zranění hráči mě nezajímají.“Nechtěl narušit chemii, kterou si v týmu hýčkal.
Benzema se urazil a nakonec odmítl i privátní pozvání od francouzského prezidenta Macrona, aby s ním finále sledoval z čestné lóže.
Ano, takový je Deschamps. Charizmatický, zkušený a pevný v názorech. Jako kapitán pozvedl pohár v roce 1998. Jako trenér si zlatou trofej polaskal před čtyřmi lety.
Blízko byl i včera. Bleskovými tahy probudil mužstvo, které bylo na odpis. Francie se během první půle skoro nedostala na dostřel, prohrávala o dva góly, působila nemocně, unaveně. A tak bum! Deschamps nečekal, ve 41. minutě dvakrát vystřídal. Dokonce stáhl útočníka Girouda, historicky nejlepšího střelce francouzské reprezentace. Taková troufalost. Ale vyčítal by si, kdyby nereagoval včas. Nakonec do hry poslal hned čtyři útočníky, aby se pokusil špatný den otočit. A byli to právě náhradníci, kteří divoké finále zašmodrchali. Útočník Kolo Muani si nejprve drzým průnikem v 79. minutě řekl o penaltu. Statný Thuram zase Mbappému vtipně přihrál na vyrovnání. Mimochodem, Thuramův táta mistrem světa je, býval letitým kumpánem Deschampse. Včera se díval z tribuny.
Po prodloužení, ve kterém Francouzi znovu povstali z popela, stačilo zvládnout penalty. Ale ty už Deschamps ovlivnit nemohl.