Místo šampusu otevřeme tuzemák
Vláda tvrdí, že zastropovala ceny energií pro velké firmy. Zní to dobře, ale jako vždy to má háček. V tomto případě dost podstatný. Nejde o zastropování, ale o dotaci, která se bude velkým firmám odvíjet od stanoveného cenového maxima. Ďábel je ale skrytý v detailu. Dotace totiž nebude pro všechny stejná, ale bude se odvíjet od řady vykázaných parametrů dotčených podniků. Z toho bude i vycházet maximální obnos, který může konkrétní firma získat. Přeloženo do češtiny: různé firmy budou mít různou podporu.
V každém případě je to ale posun. Ještě před pár týdny ministr průmyslu i premiér svorně odmítali jakékoliv zastropování. Poté, co jsme je donutili nastavit maximální ceny energií pro domácnosti a malé firmy, se ministr průmyslu distancoval od pokusu podobného řešení i pro firmy velké. Jeho argumenty, že to neprojde přes Evropskou komisi, vzaly zasvé poté, co se to podařilo Německu. Ti jsou ale odvážnější a limity, od kterých se bude dotace odvíjet, stanovili na nižší úrovni než u nás.
Souhlasím, že není možné závodit napříč Evropou, kdo dá lepší podmínky. Ale to, co se odehrává na úrovni Evropské unie v rámci jednotného energetického trhu, je fraška. Většina zemí (na rozdíl od nás) zavčasu pochopila, že oddělení cenotvorby plynu od elektřiny nemá šanci projít, a proto zahájily vlastní formy podpory.
Co země, to jiný mechanismus, jiná výše podpory, jiné stropy. Kvůli tomu se dějí takové absurdnosti, kdy země, které vyrábějí levnou elektřinu a mají jí přebytky, ji prodávají vlastním domácnostem a firmám za vyšší ceny než státy, které od nich energie importují. To je i příklad Česka.
Evropská komise zaspala jaro a léto, kdy se dalo ještě celoevropské řešení najít, nyní už je to jen hra na řešení. Poslední, kdo tomu věřil a chladil lahve šampaňského, byl náš ministr průmyslu. Nakonec sice lahev skutečně otevřel, ale byl to spíše béčkový sekt. Ani v tomto případě nejde o faktické zastropování, ale o nouzový korekční mechanismus, který je ovšem sešněrován takovými podmínkami, že nebude mít žádný vliv na současné ceny.
Žádné garance, že například EU dorovná současné ceny, vše bude na vládách členských zemí. Navíc považovat za mimořádný úspěch, dohodnout se na úrovni 180 eur/MWh, může jen ten, kdo ztratil veškerý kontakt s realitou. Pomíjím, že to je 12x vyšší cena než před dvěma roky, že to je 80 % nad současnými cenami na burze či výrazně nad stropem pro naše domácnosti a malé firmy. Ale to nám nevadí, že tzv. evropský strop, kterým se chlubí ministr Síkela, je o řád vyšší, než je aktuální cena plynu pro americké firmy a domácnosti? To si nikdo z pětikoalice neuvědomuje, že tato evropská politika v přímém přenosu likviduje evropský průmysl, ohrožuje životní úroveň i zaměstnanost?
Chápu, že různé zelené ambice, energetické zdroje a politické sliby vlád členských států v podstatě vylučují dohodu, která všechny uspokojí. To bych našemu ministrovi nevyčítal. Vyčítat mu můžeme to, že v očekávání celoevropské dohody podcenil národní řešení. Protože jestli bude ještě nějakou lahev otevírat, bude to nepochybně tuzemák. Bohužel, pro naše domácnosti a firmy bude za cenu dobrého šampaňského.