Legenda Slavie hrála i za AC Milán
V roce 1985 podepsala smlouvu ve slavném AC Milán. Jaroslava Rinnerová-Poláčková alias Poly tak byla vůbec první československou profesionální fotbalistkou. Milované kopané zůstala věrná i poté, co ukončila hráčskou kariéru. Už dvacet let je manažerkou ženského týmu Slavie. Srší energií a ročník narození, který má v občance, byste jí nehádali. V tréninkovém centru v Měcholupech po očku sleduje slávistky, kterak se připravují na svůj poslední letošní zápas v Lize mistryň. Dnes od 18:45 v pražském Edenu proti AS Řím.
Jak se holka z Nové Vsi pod Pleší dostane do Slavie?
Měla jsem za barákem hřiště a chodila si s kluky kopat. Ve čtrnácti jsem našla v novinách inzerát, že Slavie pořádá nábor fotbalistek, tak jsem šla. Pomohl mi i Alfréd Stržínek, člen štafety na 4x 800 metrů, která v roce 1953 překonala světový rekord. Byl vedoucím týmu žen Slavie. Cestou na nábor mi říkal: Trenér Vilda Marzin nemá rád slečinky, nevyhýbej se loužím, běž do toho naplno
A vy jste poslechla.
Lítala jsem v Edenu jako blázen. Ze zhruba osmdesáti holek nakonec vybrali asi dvacet včetně mě. Hrála jsem střední zálohu. Dařilo se, vyhrávali jsme turnaje O srdce Mladého světa, což bylo neoficiální mistrovství Československa. Když se turnaj konal v Karviné, dorazilo deset tisíc lidí. Fotbal byl společenská událost. I servis jsme měli na tehdejší dobu skvělý.
Čím to bylo?
Trenér Vilda Marzin byl schopný chlap, měl plno známých. Taky za námi stál sponzor Exico, podnik zahraničního obchodu. Jednou jsme jely hrát do Itálie a ředitel Exica nás vzal do fabriky, kde se vyrábějí boty, a každá jsme si mohla vybrat jedny boty a jedny kopačky. Mé první kožené kopačky! Nafasovaly jsme i krásné teplákové soupravy. Ale na zápasy jsme v nich nejezdily.
Jak to?
Trenér nechtěl, aby si lidi mysleli, že jsme mužatky, takže nám nechal ušít sukně. Už tehdy se snažil, abychom měly dobré PR. Třeba když jsme hrály derby, přivedl za námi na střídačku Pepi Bicana. Každá jsme si s ním potřásla rukou. Když jsme hrály o mistra Československa v Ostravě, byl s námi v letadle i Václav Neckář. Jindy přišli na fotbal Bohdalová s Brzobohatým, pak je Vilda pozval na vánoční večírek.
Proč úspěšné období skončilo?
Vilda v roce 1975 emigroval do Itálie. Skončilo i sponzorství Exico a šlo to z kopce.
I vy jste zamířila do Itálie, v AC Milán jste strávila pět let.
Hezké roky. Vzpomínám na jednu předsezonní tiskovku, kde byly ženy AC Milán společně s muži. Seděl tam Ancelloti, Gullit, Maldini, Van Basten. Samé hvězdy. Zážitek. Nakonec jsem se v Itálii i vdala. Mám takovou příhodu se svatebním darem.
Povídejte
Svatební dar se mohl bezcelně převézt domů. Tak jsem přivezla mámě televizi, ségře videopřehrávač a kamarádce hi-fi věž. Jenže pak na mě zazvonila policie: Jdeme se podívat na tu televizi. Řekla jsem jim, že jsem celý rok v Itálii, tak je u mámy. To prý nejde, musím ji mít doma. Tak jsem zaplatila clo, asi 30 tisíc, balík peněz. Mamka mi pak říká: Představ si, byli u nás policisté a chtěli vidět tu televizi. Řekla jsem, že žádnou nemám.
Takže ještě větší průšvih.
Odsoudili mě podmíněně na tři roky. Naštěstí mi pak přišel dopis, že mi prezident Gustav Husák dal amnestii.
Kvůli angažmá v Itálii jste však přišla o šanci reprezentovat.
Bohužel. Byla jsem se v Praze podívat na tréninku a panu Zurýnkovi, trenérovi reprezentace, říkala: Víš, my jsme tady úplně v pytli. V Itálii trénují už malé holčičky, u nás žádné nevidím! Pustila jsem si pusu na špacír, což byla chyba. Na další repre sraz už mě nepovolal.
Po revoluci jste se vrátila. Proč?
Založila jsem tu cestovní kancelář. Ale stejně mě to táhlo k fotbalu, takže od roku 2003 jsem zpět ve Slavii.
A dnes v Edenu hraje váš tým proti AS Řím. Jak to vidíte?
Remíza by byla úspěch. O postup už nehrajeme, naopak AS Řím ho má jistý. Snad se rozloučíme se sezonou a s fanoušky dobrým výkonem.