Byl jsem jenom číslo. Poprvé jsem cítil hlad. Chtěli mě zabít
Odpovídal téměř dvě hodiny. Oděný v černém, viditelně pohublý ve tváři i na těle. „Když jsem šel do vězení, měl jsem 97 kilo, rychle jsem se ale dostal na 90,“vysvětlil Boris Becker.
Vyprávění o tom, jak se loučil se svou přítelkyní, musel kvůli slzám přerušit. Zmínil hlad či strach o život. Bývalý tenisový velmistr se po osmi měsících v britské cele dostal na svobodu a poskytl první veřejný rozhovor.
„Samozřejmě, že jsem byl vinný,“přiznává pro německou stanici Sat.1, která mu za otevřenou zpověď zaplatila v přepočtu 12 milionů korun. Odvysílala ji v úterý, záběry a citace z ní obletěly svět.
Becker si měl za maření insolvenčního řízení původně odpykat dva a půl roku, propustili ho ale už po osmi měsících v rámci programu pro zahraniční vězně, který má ulevit přeplněným britským zařízením.
V Německu už mu další stíhání nehrozí.
Becker za mřížemi přesto strávil dlouhých 231 dní, během nichž poznal spoustu situací zcela odlišných od slávy a bohatství na tenisových kurtech.
„Jednou jsem se ostře pohádal s dalším vězněm, který mě pak chtěl zabít. Jasně mi to i řekl. Den potom požádal o odpuštění, padl přede mnou na podlahu a políbil mi ruku.“
„Poprvé v životě jsem cítil hlad. Myslel jsem, že v 54 letech jsem už zažil všechno, ale tohle bylo nové,“popisoval malé a nedostatečné porce jídla. I proto se rozplýval, když mu k listopadovým narozeninám spoluvězni sehnali čokoládový dort: „Ještě nikdy jsem nepoznal takovou solidaritu.“
Žádné výhody však neměl. Ani coby trojnásobný wimbledonský šampion.
„Ve vězení jste nikdo. Jenom číslo. Moje bylo A2923EV. Neříkali mi Boris, byl jsem jen číslo. A nikoho nezajímá, kdo jste.“
Vrátil se i k dubnu letošního roku, kdy se dozvěděl tvrdý verdikt, že skutečně putuje do vězení.
„Moje děti to akceptovaly. Říkal jsem své přítelkyni, že na mě nemusí čekat, že je mladá žena. Odpověděla: Nemluv nesmysly, jsme tým,“přiblížil Becker, jak se loučil s partnerkou Lilian De Carvalho Monteirovou.
Když vzápětí pokračoval v popisování strastí posledních měsíců, nezadržel slzy a rozhovor musela přerušit reklamní pauza.
Pookřál až při líčení, jak se v den propuštění nemohl dočkat, až se otevřou dveře cely a bude volný.
Po návratu do Německa si objednal sushi a pivo. „Bylo to nejlepší pivo v mém životě.“
A jaké má bývalý hvězdný tenista další plány?
Nastínil, že kvůli nedostatku soukromí nejspíš nezůstane v Německu, zmínil se o Dubaji či Miami. Do vlasti se však nejspíš vrátí příští rok minimálně na filmový festival v Berlíně, který uvede připravovaný dokument o jeho životě.
Na závěr Becker shrnuje, že se z nemilé zkušenosti poučí: „Myslím, že jsem znovu objevil člověka, kterým jsem byl. Dostal jsem tvrdou lekci. Velmi drahou a bolestivou. Ale některé věci se stávají z dobrého důvodu.“