Hej mistře, jak to vlastně bylo?
Příběh České mše vánoční a jejího tvůrce Jakub Jan Ryba nebyl jen hudební skladatel, ale i progresivní učitel, který otužoval děti. Pojďme v jeho stopách Rožmitálem.
Vždycky se lidí ptám, kdo to byl ten mistr,“říká Ivana Hoyerová, průvodkyně v kostelíku Povýšení svatého kříže v Rožmitálu pod Třemšínem. V Rožmitálu se odehrál životní příběh učitele Jakuba Jana Ryby, který složil Českou mši vánoční, lidově přezdívanou Rybovka. Skladba začíná právě notoricky známým veršem „Hej mistře, vstaň bystře“. Uvnitř kostelíku dodnes ukazují varhany, na které Ryba hrál.
Hoyerová trochu neochotně přiznává, že někteří turisté při prohlídce kostela hádají, že to byl mistr Jan Hus. Nicméně většina správně odpoví, že to byl pastýř, který měl vstát, aby se šel poklonit Ježíškovi.
Kolem Ryby se nahromadila spousta mýtů. Že to byl, dnes by se řeklo, „loser“, který žil a zemřel v bídě. Ve skutečnosti se už za života stal čestným občanem Plzně a z toho plynula i finanční prémie.
Traduje se, a není to pravda, že měl se všemi konflikty kvůli své povaze. Reálně se neshodl jen s jedním farářem.
Mýtem je i to, že si hrou na varhany přivydělával a že hudba byla jeho koníčkem. „Učitel v té době musel být hudebník, to byla podmínka. Ryba byl proto pověřen řídit kůr,“říká Hoyerová.
Se skutečností nemá nic společného ani Rybova neustále reprodukovaná podobizna, ta s dlouhými vousy a vlasy, kde vypadá jako někdo mezi Bedřichem Smetanou a Karlem Hynkem Máchou. Portrét byl namalován mnohem později, než Ryba žil. „Muži v Rybově době vousy nenosili a bylo nemyslitelné, aby je měl učitel,“říká Hoyerová.
Kostel s nepodařenou věží
Dnes na Rybovy varhany hraje Hubert Hoyer, otec paní průvodkyně. Jeho funkce se i dnes, v roce 2022, nazývá „regenschori“, tedy ředitel kůru. Kostelík má zvláštní „spláclou“kopuli, díky které vypadá roztomile, jak šlehačka na dortu. Ve skutečnosti je to důsledek toho, že se stavba ne úplně povedla.
Rožmitálem na Příbramsku se dá krásně jít po stopách skladatele Ryby. V Podbrdském muzeu mají rybovskou expozici. Na dnešní budově pojišťovny je pamětní deska, protože tam dříve stála škola, ve které Ryba učil a bydlel. Na hřbitově je jeho hrob a v lese nad městem mohyla na místě, kde v roce 1815 spáchal sebevraždu.
Hrob se na hřbitov u kostela stěhoval, protože původně ležel na morovém hřbitově v polích, kam dávali sebevrahy.
Žák se smí pětkrát potopit
Přestože mnozí laici znají jen ty první verše s „mistrem“, celá Česká mše vánoční je poměrně dlouhá.
„Záleží na tempu, ale ta klasická verze trvá zhruba tři čtvrtě hodiny a s liturgií při bohoslužbě je to hodina a půl,“říká Hoyerová,
Podbrdské muzeum uchovává několik památek na Rybu – například jím vlastnoručně podepsané vysvědčení, notové záznamy, školní deníky a dvě školní knihy. Byl to přece jen především učitel. „Dochovala
se zlatá kniha cti a černá kniha hanby, kam se zapisovaly prohřešky žáků. On byl docela progresivní pedagog a dokonce se s dětmi chodil koupat a otužovat,“říká Rudolf Šimek, kurátor sbírek muzea. Pro
připomenutí, Ryba žil na přelomu 18. a 19. století.
V muzeu zachoval Rybou sestavený a velmi půvabný přehled pokynů pro žáky při koupání a otužování. Ten stojí za to ocitovat. „Nad koupáním budou bdít dva žáci druhé třídy a zaznamenají všechny nemravné děti, které pak již nedostanou k němu povolení,“píše se tam. A další bod zní: „Každý z větších žáků smí se pětkrát potopit, mladší ne víc než třikrát.“
Ale zpět k Rybově vánočnímu „hitu“. Ptám se průvodkyně, proč se zrovna Česká mše vánoční stala tak slavnou. „To je otázka, na kterou každý odpoví jinak, ale podle mě je přístupná úplně všem. Hudebně vzdělaný i nevzdělaný člověk, starý člověk, dítě – každý si tam něco najde. Je napsána česky,“vykládá Hoyerová.
Poslouchali až u hřbitova
A následuje další chyták. „Když se ptám, kdo napsal text ke mši, spousta lidí váhá,“říká průvodkyně. Napsal ho sám Ryba. Byl i básníkem. Rybovka letos samozřejmě kromě stovek jiných míst zazní o Vánocích i „doma“v Rožmitále.
„Bude to jako v Rybově době, ale ne o půlnoci, ale už v deset večer. Na Českou mši vánoční se tu schází speciální skupina lidí z okolí, orchestr tvoří žáci a učitelé Základní umělecké školy a další lidé. Za mého mládí chodilo tolik lidí, že se sem nevešli a stáli a poslouchali až u hřbitova. Dnes sem jezdí většinou lidé odjinud,“dodala Hoyerová.
Pak její otec zahraje pár úvodních tónů a kolega fotograf nadhodí, že mu to přijde skoro až jazzové. Varhaník a průvodkyně se zasmějí. Rybova mše zní vážně aktuálně.