Plněná vydra nebo kapr s knedlíkem
Vánoce šlechtických rodů byly plné nezvyklých pokrmů a tradic. Je libo ledvinky s makarony?
Když rakousko-uherský císař František Josef I. slavil Vánoce, pod stromečkem ho od manželky Alžběty Bavorské čekal jediný dárek: nová plechovka na suchary. Sám si ji přál, třebaže škála darů, které by mohl dostat, byla prakticky neomezená. Habsburkové, ale i další panovnické a šlechtické rody žijící na území dnešního Česka měli Vánoce jiné než my. MF DNES přináší pohled do jejich zvyků a jídelníčků.
Habsburkové vládnoucí v monarchii na přelomu 19. a 20. století sice Vánoce slavili zásadně doma ve Vídni, jejich podoba byla však až asketická a zásadně postní. Darovali si vzájemně jen drobnosti, děti dostávaly sádrové a dřevěné figurky zvířátek nebo houpací koně, dospělí se potěšili kalendáři, dopisními papíry nebo kalamáři. K večeři nejedli kapra, ale filety z uzeného lososa s koprem, pak květákovou polévku.
„Jako hlavní chod byly třeba pečené telecí ledviny s makarony, rizoto s raky nebo pstruh s holandskou omáčkou. Nechyběla ani sladká tečka v podobě lívanců s rybízovou zavařeninou či jablečného štrúdlu,“upřesňuje Vladimír Tregl, kastelán zámku Zákupy, jednoho ze dvou habsburských císařských zámků v Čechách.
Na Konopišti, kde trávil Vánoce následník trůnu František Ferdinand d’Este, si panovnická rodina potrpěla na sladké. Na vánočním stole byla vždy vánočka, polévka, kandované ovoce, cukroví a ořechy. Arcivévoda si liboval v uměleckých předmětech s motivy svatého Jiří, které sbíral. Jeho děti dostávaly hračky a ilustrované knihy.
„Děti arcivévody Františka Ferdinanda a vévodkyně Žofie rozdávaly dárky zámeckému personálu. Jednalo se většinou o praktické dárky, oblečení, ale i něco dobrého na vánoční stůl,“připomněla kastelánka Konopiště Jana Sedláčková.
Šneci i kapr v aspiku
Vánoční dárky se dříve nebalily, tento zvyk k nám přišel až v době první republiky z USA. Západní vlivy se projevovaly posléze hlavně v podobě dárků. Z vyprávění již zesnulého potomka šlechtického rodu Šternberků a majitele zámku Český Šternberk Zdeňka Sternberga (1923–2021) vyplývá, že jeho babička Karolina ráda obdarovávala děti anglickými tenisovými raketami nebo kanadskými bruslemi.
Pod stromečkem děti u Šternberků dostávaly i dobrodružné knížky, často mayovky, verneovky a příběhy od Marka Twaina. Kapr se nejedl, rodina dávala přednost candátům nebo štikám. Štědrovečerní večeře se ale obecně lišila v každé aristokratické rodině.
Rohanové jako Francouzi si na Štědrý večer na zámku Sychrov pochutnávali na šnecích. Mikuláš Desfours-Walderode na zámku Hrubý Rohozec rád pojídal plněnou vydru a kapra namodro v aspiku z telecích nožiček, což byl pokrm, který si rod přivezl z Francie.
Clam-Gallasové na Lemberku měli rádi ryby a raky, jako sladkou tečku pudink a tvarohové záviny.
Colloredo-Mansfeldové na Opočně jídali štiku namodro a vídeňský salát, jako dezert puding, jablka v županu a zmrzlinu. Český šlechtický rod Kinských na zámku Karlova Koruna konzumoval kapra se švestkovou omáčkou a houskovými knedlíky. Druhým chodem poté byla krůta s brambory. Neexistovalo, že by se děti u stolu bavily. Musely se ovládat a neobtěžovat, a pokud chtěly něco říct, musely počkat, až dostanou slovo.
V německy mluvících rodech sídlících v pohraničí dárky rozdával Christkind, jakási obdoba Ježíška. Nám známý Ježíšek naděloval třeba v rodině Jiřího Mehla ze Střelic, dvorního rady a německého místokancléře Království českého a taktéž majitele panství
Grabštejn. Ten byl luterán, v rodině tak v souladu s tradicí této církve dával dárky Ježíšek 24. prosince.
Princezny píší Ježíškovi
Ježíšek pronikl i do zvyků původně francouzského šlechtického rodu Rohanů, kteří se usadili v Čechách na zámku Sychrov. Nejmladší, dosud žijící dcera posledního rohanského majitele Sychrova, osmaosmdesátiletá Josseline Rohan Riedl Riedenstein na Vánoce a dárky vzpomínala následovně: „Ještě před Vánocemi jsme psaly Ježíškovi dopis, aby věděl, co si přejeme. Pár dní před Štědrým dnem jsme pak nemohly chodit do otcovy kanceláře a pořád jsme se ho ptaly proč, proč, proč…“Z výchovných důvodů ale rohanské děti nikdy nedostaly vše, oč si napsaly. Šlechta na svátky dodržovala i klasické zvyky, jako je stavění betlémů nebo zpěv koled. Valdštejnové si na zámku Duchcov potrpěli i na tradici kácení vánočního stromečku. Ten byl ozdoben mincemi, pochutinami, lahvičkami s alkoholem a cigaretami. „Na Štědrý večer si pan hrabě svolal služebnictvo, pronesl k němu děkovnou řeč a následně zatleskal. Zaměstnanci se
na vánoční stromeček vrhli, ten byl pokácen a následně si každý mohl utrhnout, co chtěl, a to mu zůstalo,“prozradila kastelánka Duchcova Lucie Šťastná.
Někde se aristokracie držela spíše při zemi, svátky slavila tradičněji v českém duchu. Dárky byly spíše jen drobné pozornosti. „Pro děti hraběte Kinského bylo největším dárkem, že strávily celý den se svými rodiči. Byly to pro ně vzácné chvíle, většinu roku trávily se svými vychovateli a chůvami, protože rodiče měli velké množství povinností na panství,“zdůraznil kastelán zámku Karlova Koruna Lukáš Klečal.
Velmi dobře jsou zdokumentovány i Vánoce na zámku Zbiroh, kde od roku 1918 trvale žila rodina hraběte Jeronýma Huberta Colloredo-Mannsfelda. Ten měl s manželkou Bertou čtyři syny. „Dětičky dostávaly plyšové medvídky, auta, modely letadel, samozřejmě sáňky, a dokonce i živé oslíky. Maminky parádu a tatínkové a mladí muži třeba lyže, aby mohli vyrážet do okolních lesů,“zmínila Jana Štíchová ze správy Zbirohu.